Dorostenecký hokej
20.02.2019
B r n o – Mládežnické soutěže se pomalu blíží k vrcholům sezóny a my se po odmlce vracíme k naší rubrice "Představujeme mládežníky", v níž vám představujeme jednotlivé hráče mládeže z trochu jiného pohledu. Dalším vybraným mužem je kapitán a útočník dorostu Jakub Brabenec, který se objevuje i v dresu národního týmu, ovšem v poslední době jej brzdní zranění.
V kolika letech jste začal hrát hokej a v jakém týmu?
S hokejem jsem začal ve třech letech v Českých Budějovicích. Od pěti let hraji za brněnskou Kometu.
Kdo Vás přivedl poprvé k hokeji?
Myslím si, že rodiče, ale vyplynulo to tak nějak samo. Máma mě už od narození brala vždy s sebou na tribuny, dívat se na tátu, který v té době ještě hrál hokej.
Kamil Brabenec je v současné chvíli asistentem Vašeho trenéra Marka Moskala. Jak to vnímáte z pohledu syna? Neštve Vás, že se potkáváte s tátou někdy „až moc“ často?
Bylo to mé přání již od mala, takže jsem moc rád. Taťka hrál posledních 7 let v zahraničí, tak to teď kompenzujeme a jsme oba rádi, že spolu můžeme trávit hodně času. Jsem za tu příležitost moc rád (usmívá se).
Je spousta hráčů, kteří by svého tátu za trenéra mít nechtěli. Není na Vás v kabině někdy až moc přísný?
Přísnější na mě je, ale myslím si, že mít svého tátu za trenéra je super. Uvědomuji si, že se mi snaží pomoct.
Váš táta je známý brněnský útočník, který za Kometu odehrál několik sezón. Považujete ho za jeden ze svých hokejových vzorů?
Určitě ano! Považuji ho za jeden ze svých největších vzorů v hokeji.
Čeho byste chtěl v hokejové kariéře dosáhnout?
Mým snem, jako asi u většiny kluků, je prosadit se v NHL a samozřejmě reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa. Dávám si postupné cíle, takže nejprve bych si přál hrát za áčko Komety, pak se uvidí.
Radost Jakuba Brabence ze vstřelené branky. Foto: Vít Novák.
Dokážete nám přiblížit, co všechno zahrnuje role kapitána v hokejovém týmu?
Jako kapitán jsem v podstatě takový prostředník v komunikaci mezi mužstvem a trenéry. Snažím se jít klukům v kabině příkladem svým chováním a přístupem k tréninku i k utkání. Snažím se kluky vždy povzbudit a udržovat v kabině dobrou náladu.
Jste spokojený s morálkou a výkony Vašeho týmu?
Ano, kluci se snaží vždy vybojovat na ledě vítězství. Navíc si všichni vzájemně pomáháme, tak jak již zmiňoval Roman.
S kým si rozumíte mimo led nejlépe?
Rozumím si se všemi, ale nejvíce se bavím s Patrikem Fajmonem a Standou Svozilem.
Vzpomenete si na svojí vstřelenou branku, na kterou jste byl opravdu hrdý?
Určitě na svůj první gól v České reprezentaci do šestnácti let. Vyhráli jsme proti Slovensku 8:0 a podařilo se mi puk dostat do brány v tomto zápase dvakrát.
Desátého ledna jste odehráli proti Vítkovicím těžké domácí utkání. Od tohoto zápasu chybíte na soupisce. Řeknete nám, jaký je důvod Vaší absence?
V prvním střídání jsem ujížděl sám na brankáře a protihráč mě podrazil. Bohužel jsem v rychlosti narazil nohou o konstrukci branky. V současné chvíli své zranění léčím. Na play-off už budu snad připraven opět naskočit do zápasu.
