Vyhraješ s Kometou a nikdy na to nezapomeneš, potvrzuje Marek Ďaloga. Jak ve Zvolenu piluje přípravu?

Jak vzpomínáte na své hokejové začátky?
Poprvé jsme si stoupnul na led v Detve. Tamní klub ale neměl extraligovou juniorku, pouze dorost. Chtěl jsem se v hokeji posouvat, takže jsem se přesunul do Zvolena, kde se juniorská extraliga hrála.

Kdo vás k hokeji vlastně přivedl?
Táta. S bratrem nás hokej okamžitě chytil. Začali jsme tedy společně a šlo to dobře. Brácha Martin je o dva roky mladší a na rozdíl ode mě útočník. Dlouho hrával slovenskou extraligu, je mistr se Zvolenem. Pak si dal na dva roky přestávku, ale vrátil se a letos přestupuje po třech letech v první lize zpět do extraligy.

Léto trávíte ve Zvolenu, vašem rodišti. Co tu máte nejraději?
Je to menší město, hodně klidné. Strašně rád se sem vždy vracím, samozřejmě také proto, že jsem tu žil od mala. Posledních deset let tu máme jako rodina sídlo, prostě nám to tu vyhovuje. Jsme s městem spjatí, měli jsme tu s manželkou i náš první společný byt. Přirostlo nám to tu k srdci, i když už jsme teď čtyři roky v Brně a také moc spokojení. Přemýšlíme, co bude dál.

Přímo ve městě taky pracujete v rámci individuální letní přípravy. Jak dlouho už fungujete v tomto rytmu?
Pro mě je to pátý rok po sobě a potřetí to děláme spolu s Kikem (Kristiánem Pospíšilem). Jednoho trenéra máme v Praze, posílá nám tréninky, které tady provádíme. Naším místním koučem je Sebastián Čanecký a oba se vzájemně doplňují. Skvělé je, že máme kousek od sebe posilovnu i ledovou plochu a nemusíme nikam daleko přejíždět. Samozřejmě taky oceňuji, že nám Kometa povolila individuální přípravu a věří nám, že se na novou sezónu dokážeme správně nachystat.

Na co se v přípravě nejvíce soustředíte?
Dá se říct, že mě živí nohy. Proto se jim nejvíc věnuji, drží mě tam, kde jsem. I proto se s trenéry snažíme vymýšlet nové věci, abychom se někam posouvali. Je ale potřeba trénovat celé tělo, abych předcházel zraněním. Když totiž přijdou zranění, tak mužstvo nemůže správně fungovat.

S trénováním souvisí regenerace. Co vám v tomto ohledu nejvíce pomáhá?
Rád si zajdu na masáž a taky navštěvuji fyzioterapeutku, ta mi hodně pomáhá. Stejně tak se doma protáhnu s pomůckami na regeneraci, proti ztuhlým svalům je nejlepší míček nebo válec.

Snažíte se trénovat i na dovolených během léta?
Na dovolené, na které jsem byl po zisku titulu, jsem trénoval. Teď mě čeká ještě jedna před začátkem přípravných zápasů, chystáme se do Chorvatska, tam budu více odpočívat. Pak už to bude fičák.

Byl jste v Brně na nějakém společném tréninku?
V poslední době ne, ale s klukama jsem v kontaktu, sleduji sociální sítě Komety. Díky tomu vidím, co dělají. Věřím, že trénují dobře a budeme všichni připravení. Když jsem viděl rozpis, tak nás čeká dost těžké rozlosování zápasů. Je to nabité, takže to bude hodně důležité.

Kondiční trenér Tomáš Hron zapojuje do přípravy i prvky z bojových sportů. Láká vás to taky?
Občas se podívám, ale že bych to já osobně nějak extra vyhledával, to se říct nedá. I když je pravda, že jeden z mých kamarádů je MMA zápasník a měli jsme pár takových tréninků. V letní přípravě je to ale na kondici dobré.

V přípravě vás čeká i Liga mistrů. Jaké jsou vaše zkušenosti s touto soutěží?
Vyzkoušel jsem si ji v minulosti, když jsem hrál za Spartu a za Pardubice. Podle mě sice nemá takový šmrnc jako fotbalová liga mistrů, ale pro Kometu a pro fanoušky je super, že přijedou nejlepší týmy z Evropy. Věřím, že nás to může jako tým posunout dále.

S létáním problém nemáte?
To vůbec, létání mi nevadí. Spíš mám trochu strach vždycky když letíme s rodinou na dovolenou. Nevím, jak by žena a děti snášely nějaké krizovější chvíle, ale musím zaklepat, že zatím bylo vždy všechno v pohodě.

Když se vrátíme k titulovým oslavám, měl jste už osobní oslavu s pohárem?
Ano, měl, stejně tak Kiko. Měli jsme ji na začátku července a byla bezvadná. Uspořádal jsem oslavu doma s hostinou - guláš, špekáčky, no bylo to hezké. Kristián se s pohárem dokonce koupal v bazéně, já jsem se jen fotil. (úsměv) Byl jsem rád, že jsme pohár v tom nabitém programu tady na týden měli.

Pořádali jste ve Zvolenu i něco pro veřejnost?
Bohužel jsme to nestihli – Kiko měl tři dny svůj kemp, který pořádá pro děti, a bylo to tak nabité, že nám na to už volný čas nezbyl. Lidi to tady ale vnímali, jednou mě zastavili známí a byli trochu nervózní, že pro veřejnost nic nebylo. Snažili jsme se to naplánovat, ale o tom víkendu už mi volal Ščoty (Jan Ščotka), jestli bude v pondělí pohár v Brně, že ho už potřebuje. (smích)

I tak to ale muselo stát za to, že?
Bylo to super. Znovu jsem si uvědomil, co se vlastně stalo, že jsme to vyhráli. Je to neskutečné. Musíme taky se synkem povědět o našich talismanech…

Jen do toho.
Před play-off jsme si koupili rybku. Modrou, dali jsme jí jméno Nemo. Ze srandy jsme si řekli: „Bude rybka, bude titul“. A opravdu se tak stalo. Syn si pak chtěl před finálovou sérií koupit něco ve fanshopu a vybral si řetízek s logem Komety. Z toho jsem byl trochu nesvůj, protože byl stříbrný. Ale vyhráli jsme, takže už je vítězný, syn ho teď musí nosit. (úsměv)

Jak vzpomínáte na oslavy na Zelném trhu?
To se prostě nedá popsat, to musí člověk zažít. Bylo opravdu neskutečné, co se v Brně dělo. Na Zelňák se na nás došlo podívat několik tisíc lidí. Jak fanoušci fandili a zpívali, to byla nádhera. Skvěle to řekl Jožko Kováčik – jednou s Kometou vyhraješ titul, tak jsi tam nesmrtelný a v životě na to nezapomeneš. A tak to prostě je, je to nepopsatelné.

Poznávají vás teď lidi víc v ulicích?
Kamkoliv teď do Brna přijdu, tak mě všichni znají. To jsem v životě nezažil! Ať jdu do obchodu se sportovním vybavením, do hobbymarketu, to je úplně jedno. Během play-of jsme se jednou s Kristiánem Pospíšilem vydali na burger festival. A to bylo taky něco neskutečného – všichni nám dávali ty burgery zdarma a přáli hodně štěstí. O to víc jsme si tenkrát přáli vyhrát.

A povedlo se?
Naštěstí ano, bylo to zrovna se Spartou. Ta rivalita, jak to fanoušci vnímají, je neskutečná. Jak jsme je v semifinále vyřadili, tak už mi lidi na ulici říkali: „Porazili jste Spartu, pro nás už jste mistři teď!“ To člověk musí zažít. Znám to i z druhé strany, když jsem přijel do Brna jako hráč Sparty a polévali nás pivem. (smích) I pro mě je to speciální, na ten zápas se těším suverénně ze všech nejvíc, už od rána je vždy taková jiná atmosféra.

Kromě zlaté medaile s Kometou máte doma i bronzovou z olympijských her se slovenskou reprezentací. Jsou to vaše největší medailové úspěchy?
Největší a jediné zároveň. Vždy, když jsme ve Zvolenu v dorostu nebo v juniorce hráli o medaile, tak mě tam nechtěli pustit z A-týmu. Byl jsem tam jako taková záloha. Takže zlatá s Kometou je moje první extraligová medaile.

Máte trofeje někde vystavené?
Dres z olympiády mám společně s medailí zarámovaný. Něco takového bych rád udělal i s věcmi z Komety, ale musím ještě počkat. Otec totiž se zlatou medailí obchází snad všechny kamarády. (smích)