Z Komety si na Tomáše Kaberleho pamatuju, rád se s ním v Torontu potkám, přeje si Filip Král

Libor Zábranský: „Jsem samozřejmě šťastný za Filipa, že mu vyšel jeho dětský sen. Snad jsem mu nejen já, ale i celá Kometa výraznou měrou pomohli k jeho snu. Ještě minulý týden jsem v rozhovoru pro MF Dnes řekl, že bych si ho přál vidět zpět v sestavě Komety, nicméně Filipův podpis smlouvy s Torontem je samozřejmě víc a moc mu to přeju. Věřím, že můžu mluvit za celou komeťáckou rodinu, přejeme mu to všichni. Ať se ti daří, hlavně zdraví a vydrž, čeká tě dlouhá a tvrdá cesta, ale já věřím, tak jak jsem tě poznal, že to zvládneš, stejně tak jako Martin Nečas."

P.S. „Jsem rád, že když jsi tenkrát ve 3. třídě na soustředění v Blansku brečel, že chceš hrát v útoku, tak jsem vydržel a trval si na svém, že budeš hrát v obraně." (smích). 

Filipe, co říkáte na podpis tříleté nováčkovské smlouvy s Torontem?

Jsem nadšený. V poslední době těch dobrých zpráv moc není. Je to takový první malý krůček k tomu, abych jednou nastoupil v NHL.

Kdy jste se o tom dozvěděl a jak to celé probíhalo?

Už během sezóny jsem měl docela slušnou zpětnou vazbu od mých agentů, kteří se bavili se zástupci Toronta. Sledovali mě na zápasech. Na začátku března jsem dostal zprávu, že můj agent měl několik dobrých schůzek a během pár dnů bych měl snad podepsat smlouvu. A povedlo se. Jsem moc rád.

Na co se nejvíc těšíte ve svém novém klubu? Byl jste někdy v Torontu?

Toronto je určitě pojem. Bylo by super, kdybych si tam jednou zahrál a dostal šanci. Město je pěkné, žije sportem. Hokej je tam samozřejmě nejvíc. Celkově je tam sport pod drobnohledem, ale hokej patří k nejvíc sledovaným. Měli jsme na kempech přednášky a říkali nám, že mediální tlak je tam mnohem větší než v jiných klubech.

Filip Král v dresu Komety, ve které odehrál také Ligu mistrů. Foto: Michal Eger.

Byla vůbec možnost dostat se během vaší sezóny na zápas NHL?

Ze Spokane je to do Toronta šest hodin letu, to bylo bez šance. Ve městě jsem však byl, ať už na kempech nebo v tréninkové hale a kabině. Přímo na jejich hlavním stadionu jsem nebyl, tam se hrají jen zápasy. Tak snad se dočkám.

Vzpomenete si, kteří čeští hráči za Toronto hráli?

Samozřejmě Tomáš Kaberle (smích). Z Komety si ho pamatuju, sledoval jsem ho ještě jako hráč dorostu. O dva roky později jsem poprvé nakoukl do áčka, to už tady nebyl. Vím, že má v Torontu velké jméno, stále tam žije, má tam restauraci. Teď psali v jejich místních novinách, když jsem podepsal smlouvu, že do Toronta přichází „Czech new Kaberle.“ To bylo hezké.

Myslíte si, že vám případně poradí? Když se za ním stavíte do restaurace nebo si přečte náš rozhovor?

Bylo by to pěkné. Třeba jo. Moc hráčů v Torontu v poslední době nebylo. Snad jen brankář Neuvirth, se kterým jsem se potkal, a bavili jsme se spolu.

Jak vůbec prožíváte tyto složité dny? Stihl jste přesun do Česka?

Přesun proběhl ze dne na den. Přiletěl jsem někdy kolem 12. března, bylo to hektické, ale jsem rád, že jsem doma.

V extralize odehrál Filip Král 32 zápasů. Foto: Jiří Grulich.

Docela to uteklo. Už jsou to tři roky, co jste z Komety odešel. Jste se svým zámořským působením spokojen? Co všechno vám to dalo do života a nejen toho sportovního?

Naučil jsem anglicky. Poznal jiný život, zvykl si žít sám bez mamky a nějak extrémně mi nebylo smutno po Česku. Samozřejmě mi domov chybí, ale už to nebylo jako v prvním roce, kdy jsem do Kanady přišel. Žil jsem tři roky v rodině, bylo to s nimi fajn. Výhodou bylo i to, že pokaždé jsem tam měl nějaké české nebo slovenské hráče. Nejdřív to byl Miloš Fafrák, teď jsme byli v týmu s Lukášem Paříkem, který je draftovaný Los Angeles. Ale postupně jsem se bavil i s dalšími kluky v kabině. Celkově si kabina sedla a měli jsme dobrou partu.

Jste s Kometou stále ve spojení? Prý vám hned po podpisu smlouvy s Torontem volal Libor Zábranský…

Já volal jemu (úsměv). Zasloužil si to vědět a chtěl jsem mu poděkovat za to, že mi umožnil odejít z Komety, i když jsem v ní měl platnou smlouvu. Trénoval mě odmalička a dlužil jsem mu poděkování. Moc mi to přeje, řekl mně hodně pozitivních věcí.

Sledujete i na dálku dění v klubu, kde jste vyrůstal? A samozřejmě i na své rodné Blansko nemůžete jistě zapomenout?

Sleduju Kometu na sociálních sítích, mám přehled o všem. Na onlajnech jsem sledoval výsledky. Občas jsem si s někým napsal. Hodně jsme zápasy probírali s mladým Liborem, který to také sledoval na dálku. Samozřejmě s Blanskem jsem byl v kontaktu prakticky každý den. S mámou, tátou a dalšími.

Jaká to byla změna, když jste odešel do zámořské WHL. Na co bylo těžké si zvyknout?

Nejhorší bylo cestování autobusem. Pro kluby je zakázáno létat, aby jeden z týmů nebyl zvýhodněný. Průměrně jsme trávili na cestách šest hodin. Když se jelo zhruba těch šest hodin, v ten den jsme odehráli utkání. Samozřejmě když jsme jeli například dvanáct hodin, přespali jsme na hotelu a hráli druhý den.

Filip Král je také stabilním členem národního týmu.

Je to úplně jiný hokej?

Když to srovnám s českou extraligou, tak naše soutěž je chytřejší a vyspělejší. Hrají tam zkušenější hráči. Kanadská soutěž je víc rozlítaná, daleko tvrdší. Hodně se nahazují puky, obránci nemají mnoho času něco vymyslet. Musíte rychle reagovat, to mi hodně pomohlo.

Když se dívám na vaše body, velmi slušná čísla. Zvykl jste si rychle?

Nebylo to špatné. Jsem rád, že to tam padalo. Bylo to i tím, že jsme měli výborné mužstvo.

Co považujete za největší úspěch kariéry? Jsou to starty v extralize, v mládežnickém národním týmu a také podpis s Torontem?

Největším úspěchem byla výhra s národním týmem na Memoriálu Ivana Hlinky. Pak titul ve starším dorostu s Kometou, že jsem si mohl zahrát v extralize, užít si mistrovské oslavy s áčkem a samozřejmě velkou věcí byl draft. Také si cením postupu do finále konference.