.

Vidíme cestu. Přesvědčili jsme se, že hokej umíme, říká po olympiádě Marcel Haščák

Vidíme cestu. Přesvědčili jsme se, že hokej umíme, říká po olympiádě Marcel Haščák
 

B r n o – Ještě minulý týden bojoval v dresu slovenské reprezentace na olympijských hrách v Jižní Koreji, v pondělí už se připravoval na extraligu s Kometou. Brněnský útočník Marcel Haščák má za sebou dny plné hokeje, zážitků i cestování. „Všechno fungovalo a bylo to fakt pěkné po všech stránkách,“ vrací se jednatřicetiletý křídelník ke sledovanému podniku, na kterém si ve čtyřech zápasech připsal gól a asistenci a byl u toho, jak jeho země jako jediná na turnaji dokázala porazit pozdější vítěze z Ruska.

 

Marcel Haščák v dějišti ZOH v Jižní Koreji.

Už jste vstřebal únavu z náročného cestování?
Let byl opravdu dlouhý, cesta mi se vším všudy trvala snad čtyřicet hodin. Musel jsem se stavit ještě doma v Popradu a odtud jsem cestoval do Brna.

Jak jste zvládl pondělní trénink?
Nebylo to jednoduché, ale jestliže chci ve středu nastoupit do utkání s Plzní, bylo jasné, že musím pondělní trénink absolvovat. Měl jsem pár dní volno, nejhorší byl let z Jižní Koreje. Ten jsem přežil a těším se na středeční zápas.

Jaké pocity ve vás z olympiády převládají?
Celkově dobré. Myslím, že jsme jako tým hráli dobře, jen jsme si turnaj pokazili zbytečnými fauly. První utkání jsme zvládli, od druhého jsme faulovali a inkasovali v oslabení. To nás stálo celý turnaj. Musíme se z toho poučit. Vidíme, že je tam cesta. Dokázali jsme porazit Rusy, skvělou práci odvedli trenéři.

Ve slovenské nominaci se objevilo několik překvapení a méně známých jmen. Řada odborníků tvrdila, že vesměs domácí extraligový výběr nebude konkurenceschopný. Přesto jste vyloženě nezklamali a odehráli dobrý turnaj, souhlasíte?
Myslím, že i přes konečné jedenácté místo jsme neodehráli vůbec špatný turnaj, především první dva zápasy byly výborné, i třetí nebyl špatný. Ale jak už jsem říkal, prohrály nám to zbytečné fauly a oslabení. Jeden bod navíc proti Slovinsku by nám zajistil čistý postup. Přesvědčili jsme se, že hokej umíme hrát a díky nasazení a bojovnosti jsme byli schopni odehrát proti silnějším týmům vyrovnané zápasy.

Se slovenskou lyžařkou Petrou Vlhovou.

Potěšila vás výhra nad Rusy o to víc, že jste jako jediní dokázali porazit pozdějšího vítěze celého turnaje?
Byl to první zápas na turnaji, nastoupili jsme do něj dobře. Skvěle jsme bránili, blokovali střely. Každému, kdo to utkání viděl, se muselo líbit. Rusové dělali všechno pro to, aby vyhráli. My dobře bránili, takticky jsme zápas zvládli. Pokud jsme udělali faul, zvládli jsme i početní nevýhodu. To se nám bohužel nepodařilo přenést do dalších utkání, i když jsme podle mého názoru hráli dobře. Američané proti nám stáli v pěti hráčích na modré, my hráli hokej. Možná to byla trochu chyba. Musíme se z toho poučit, udržet tým pohromadě a získávat zkušenosti dalšími zápasy. Může to být lepší a lepší.

Právě proti týmu Olympijských sportovců z Ruska jste si připsal asistenci u vítězného gólu, sám jste skóroval v duelu se Slovinci. Kam tyto úspěchy ve své kariéře řadíte?
Především mě těší, že jsem dostal hodně prostoru na ledě a mohl hrát. Góly nebo nahrávky jsem příliš neřěšil. Měl jsem hlavně radost, že je trenér se mnou spokojený a dává mi hodně prostoru.

Jak se vám vlastně spolupracovalo s kanadským trenérem slovenské reprezentace Craigem Ramsayem?
Každý by ho měl poznat, aby pochopil. Craig Ramsay je velký profesionál, specialista a motivátor. Má řadu zkušeností a je radost s ním řešit hokej. Ví o tomto sportu hodně, má hokej prostudovaný po všech stránkách a dovede každému hráči pomoct. Myslím, že slovenští trenéři by se od něj mohli učit. Jsem rád, že ho přivedli k národnímu týmu.

Slováci mohli slavit, jako jediní porazili Rusy.

Všimli jsme si, že jste byl přítomen zahájení olympijských her. Jak na vás dýchla atmosféra v Kangnungu?
Všechno fungovalo a bylo to fakt pěkné po všech stránkách. Chodili jsme se dívat i na jiná sportoviště, třeba na biatlon nebo ženské sjezdové lyžování. Vůbec jsem netušil, že ženy mohou jet z toho kopce takovou rychlostí. Z toho jsem byl unešený. Oproti tomu hokej je úplně jednoduchý sport. Holka jede 150 km/hod jako by se nic nedělo, skáče, fakt neuvěřitelné.

A co teprve, když původně jezdí na snowboardu?
I tu vaši Ester Ledeckou jsem tam potkal. Bylo to příjemné zpestření, nazula si lyže a vyhrála. Pak ještě vyhrála i svou disciplínu. Byla to zábava. Pak jsem někde četl, že se chystá pomoct českým hokejistům a bude hrát na křídle se Špenym (Martinem Eratem – pozn.).

Vy jste ale asi nejvíc upnul zrak na biatlonistku Anastasiu Kuzminovou, která vyhrála zlatou olympijskou medaili, že?
Ta je šikovná. Bohužel jsem u toho nebyl živě, protože to kolidovalo s našimi zápasy, ale pak jsem si to pustil zpětně. Bylo to skvělé. Z dalších sportů mě zaujalo sjezdové lyžování. Měli jsme možnost podívat se úplně nahoru a také se sklouznout. Viděli jsme shora celou dráhu. Chtěl jsem vidět i curling, na něj jsem se bohužel nedostal.

Byla v dějišti 23. zimních olympijských her opravdu taková zima, jak jsme se dozvídali v médiích?
Fakt strašná zima, přímo pekelná. Přiletěl jsem do Brna koncem týdne a tady je to taky. Jen s tím rozdílem, že zde není takový uragán. V Koreji strašně fučelo a pro některé sportovce to nebylo vůbec jednoduché. Museli třeba pět dní čekat na start své disciplíny.

Stihl jste se potkat i s českými spoluhráči z Komety?
Ano, s Ondrou Němcem a Martinem Eratem jsme se navzájem povzbuzovali a drželi si palce. Mrzí mě, že jim nevyšel postup do finále. Jinak si myslím, že hráli dobře a odehráli dobrý turnaj.

Vedle dresu Komety a reprezentace si Marcel Haščák v Jižní Koreji vyzkoušel tentokrát i méně tradiční oděv.
 
 

Tento den před lety



Copyright © 2004-2018 HC Kometa Brno & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech | RSS kanál