Poprvé v roce 2014 jste před vlastním publikem zvítězili za tři body. Jak moc je to pro vás důležité? Je to velice důležité. Doma to byl poslední zápas před reprezentační pauzou. My jsme chtěli jít za těmi třemi body a myslím, že to bylo vidět, ačkoliv ze začátku se nám moc nedařilo. Konec jsme si ale myslím pohlídali.
První dvě třetiny jste nemohli najít recept na pevnou obranu Hradce. V čem byla ta třetí, ve které jste zápas otočili, jiná? Velký rozdíl tam nebyl. Ale proměnili jsme šance. V prvních dvou třetinách jsme pálili do gólmana, nebo vedle. Teď tam prostě dva góly spadly, žádný jsme nedostali a tři body jsou tři body.
Hradec hraje s hodně kompaktní obranou. Věřili jste, že se proti ní prosadíte? Tak věřili. Hlavně jsme za první dvě třetiny měli jedinou přesilovku, a to ještě ne celou. Takže jsme věřili, že nám rozhodčí něco písknout musí a v přesilovce se prosadíme. Což se nakonec potvrdilo.
Vy jste vstřelil rozhodující gól, u prvního asistoval. Dobrý výkon? Měl jsem trošku toho štěstíčka. U prvního gólu jsem akorát puk vyndal ze třetiny a Leoš s Honzou to parádně sehráli. U toho druhého jsem stál na tak blbým místě, že se to ke mně náhodou odrazilo a měl jsem prázdnou branku. Zaplaťpánbůh.
Věříte, že jste to domácí trápení definitivně prolomili? No já doufám. Teď nás čeká zase dlouhá pauza, doma hrajeme za nějaké tři neděle. Musíme potrénovat a udržet si to, co teď hrajeme. Relativně se nám daří a musíme to potvrzovat i doma.
V první třetině se trochu zdálo, že už vás ta domácí bilance svazuje. Bylo to skutečně tak? Když budu mluvit za sebe, nevím jak ostatní, tak na mě dolehla strašně únava. Už toho mám fakt plný zuby. Včera jsem udělal chybu, že jsem si udělal volno a nešel na led. Možná jsem byl zatažený. Takže jsem se dneska dlouho rozjížděl a vlastně mám pocit, že jsem se za celý ten zápas nerozjel. Takže jak jsem říkal, ty dva góly byly vyloženě dílo náhody a bojovnosti ostatních kluků. Já osobně jsem se fakt rozjížděl dlouho. Takže jestli to působilo křečovitě, nebylo to domácím prostředím ale únavou.
Chvílemi se zdálo, že Mountfieldu chodí přihrávky jistěji z hole na hůl. Bylo to tak? Oni mají parádní systém. Vychází ze zabezpečené obrany, ti hráči jsou šikovní, silní, a dokážou si to hodit. Přesně vědí, co mají dělat. Je vidět, že ten systém je špičkový a všichni ho plní do puntíku. Proto jsou tam, kde jsou. My jsme věděli, že Hradec bude houževnatý soupeř a nebude se rozhodovat v první třetině, ale že to bude boj až do konce.
Dohromady se zápasem proti Zlínu jste doma nedali pět třetin gól. Jak je těžké stále držet koncentraci a neustále se snažit dobývat branku? Je to těžké, ale musíme bojovat, abychom to prolomili. Každý tým si projde nějakou krizí, my jsme ji měli teď. Je sice šílené, že je to třetí rok za sebou, ale prostě to tak je. Když se podíváme na Pardubice, ty nedaly gól nějakých dvě stě padesát minut, nebo nevím, jak dlouhá byla ta série. Taky to pak prolomily a teď hrají docela slušně. Takže je to těžké, ale jednou to přijít muselo a my jsme prostě chtěli to zlomit. Tam není moc co řešit.
Chybí vám z pohledu útočníka hodně absentující obránci Žižka s Millerem, kteří hrnuli hru dopředu? My poslední dobou máme se založením útoku trochu problém. A jak jsem říkal, já i třeba se silami. Takže se strašně často stává, že třeba bekům ujedeme, nenajedeme si tam, kam máme. Pak je mezi námi díra. Do napadání nejdeme tak agresivně, jak bychom měli, protože na to ta síla opravdu není. A pak tam vznikají díry, že my napadáme za brankou a naši beci ještě nepřejeli červenou. No a, když si to pak dají soupeři mezi rozjeté útočníky, tak je to přesilová situace tři na dva a těžko se to brání. Znovu bych tedy viděl důvod v tom, že ta únava je teď velká.