Jak se cítíte před pondělním nástupem na led?
Jsem zvyklý na to, že si po sezóně dávám trošku větší volno a začínám později než ostatní kluci. Pak už ale jedu nonstop až do ledu. Jsem v plné přípravě tak, abych byl v pondělí na první trénink na ledě připravený.
Těšíte se hodně?
Od posledního finálového zápasu jsem byl na ledě jenom párkrát s dětmi. Už mi to zase začalo chybět, přece jenom jsme v tomhle vychováváni spoustu let. Samozřejmě začátek bude bolet, ten bolí vždycky, ale už přichází to správné svrbění. Člověk se chce zase vrátit do svého obvyklého režimu.
Prozradíte, jak vypadala vaše suchá příprava?
Jsou věci, na které jsem zvyklý. Již třetí rok vše konzultuji s naším kondičním trenérem Milošem Pecou, myslím, že to dělá hodně dobře. Zkombinovali jsme to tak, aby příprava měla nějaký smysl.
Hokej hrajete dlouhé roky. Kdy jste definitivně přišel na způsob, jak se na sezónu co nejlépe připravit?
Rozdělil bych to na dvě části. Pokud hrajete v Česku, připravujete se s týmem. Když jsem odcházel do Ruska, musel jsem se připravovat sám a udělat si tréninky tak, abych v půlce července letěl do Ruska už připravený. Tam se společně trénuje až měsíc před začátkem sezóny a člověk už tam musí přijet připravený, protože jde okamžitě na fyzické testy. Když jsem se vracel do Česka a podepisoval smlouvu s Kometou, požádal jsem majitele Libora Zábranského, abych se mohl připravovat sám, protože jsem na to zvyklý. Samozřejmě jsem dojížděl do Brna a s Milošem Pecou jsme trénink konzultovali.
Nechybí vám v takovém případě kolektiv?
Být v kolektivu je samozřejmě vždycky příjemné, má to spoustu plusů. Ale pokud je člověk zvyklý připravovat se sám a donutí se k tomu, je to pro mě ideální stav.
Stihl jste během léta i rodinnou dovolenou?
Po finále jsme byli chvíli doma, pak jsme s manželkou a dětmi odletěli na čtrnáct dní na Maledivy. Chtěli jsme trošku vypadnout ze všedního života a užít si exotiku. Potom jsem s dětmi vyjel na čtyři dny na kola do okolí Velkých Karlovic na Vsetínsku. Najezdili jsme pár kilometrů, bylo to akčnější. Ta první dovolená byla hodně o tom, aby člověk vypnul, tělo se dalo do kupy a bylo připravené na další trénink.
V Kometě začínáte třetí sezónu, předchozí dvě skončily mistrovským titulem…
Když jsem se před dvěma lety vracel z Ruska domů, vybíral jsem si své nové působiště tak, aby měl tým vysoké ambice. Nechtěl jsem do klubu, jehož ambice bude udělat play-off a to je všechno. Libor Zábranský mi představil vizi, která funguje. Je tu spousta kluků, co něco prožili. Prošli si NHL nebo Ruskem, na to jsou nabalení mladí, šikovní hráči, což dělá v Česku strašně málo klubů. Kometa dává mladým klukům obrovskou šanci. Je to vidět na Martinu Nečasovi, Filipu Královi nebo Liboru Zábranském mladším. Tito kluci potřebovali dostat šanci, aby se mohli dál rozvíjet. My starší jsme jim na druhou stranu mohli předávat zkušenosti a posouvat je v jejich kariéře dál.
Jaké to vlastně je, hrát dvě sezóny po sobě až do konce dubna?
Tím, že jsem jezdil v podstatě šest let v kuse na mistrovství světa, bylo mé tělo zvyklé, že hraji až do konce května. Na jednu stranu je to strašně náročné, na druhou je hrozně příjemné vyhrát poslední zápas sezóny. Pokud je to poslední zápas finále, o to víc to člověka naplňuje a vlévá mu to do žil další chuť do sportu. Nadále mám obrovskou motivaci.