S Jakubem Zbořilem o čekání na první extraligový start i jeho zámořské štaci

Jakube, před pár dny skončilo play-off NHL. Sledoval jste průběžně jeho vývoj? 
Od návratu zpátky do České republiky a časového posunu už jsem kontroloval pouze výsledky zápasů. Jednotlivá utkání jsem živě nesledoval.

Komu jste fandil ve finále Dallas Stars - Tampa Bay Lightning?
Že bych měl vyloženě jednoho favorita, to ne. Oba týmy si to zasloužily, hrály krásný hokej. Musím uznat, že Tampa byla tento rok neskutečná. Přesto jsem si tak trochu přál, aby to Dallas v sérii stáhl na 3:3 a muselo rozhodnout sedmé utkání, které je vždycky neskutečně o nervech. Každopádně to českým klukům a celé Tampě přeju.

Zjišťoval jste ze zvědavosti u ostatních hokejistů, jak se žilo v bublině? 
Ze začátku se do toho nikomu z pochopitelných důvodů nechtělo, ať už máte rodinu a děti, nebo ne. Nicméně co vím, tak to teď všichni berou jako zajímavou zkušenost a popasovali se s tím dobře. Návrat do reality je pak ale složitý, což mi potvrdil i Jaro Halák, který musel znovu začít řešit každodenní problémy, do toho školku, školu pro děti a podobně. V závislosti na tom vtipkoval, že by se možná radši vrátil zpátky do bubliny. (smích)

K vašemu přesunu do zámoří došlo v roce 2014, jak hodnotíte zpětně tento krok? 
Určitě kladně. Hodně mi to pomohlo. Mým dlouhodobým cílem je dostat se do NHL a cítím, že k tomu mám vybudovanou určitou pozici. Řekl bych, že už mě tam berou trochu jinak, ne úplně jako Evropana, ale spíše jako někoho, kdo vyrůstal v Kanadě. 

Dosavadním vrcholem pro vás bylo nastoupit do dvou utkání za Boston Bruins?
Dá se to tak říct, ale samozřejmě bych byl hrozně rád, kdyby těch zápasů bylo daleko víc. Popravdě jsem čekal, že ten posun po draftu bude trochu rychlejší, ale na druhou stranu je potřeba říct, že rok co rok to jde nahoru, dělám si postupně lepší jméno a nadále se budu snažit, abych svého cíle dosáhl. 

Jak vzpomínáte na ty dva odehrané duely?
Byl jsem z toho dost vyplašený. (smích) Hra se najednou šíleně zrychlila. Kdybych to měl líp vysvětlit, tak třeba v rychlosti bruslení se AHL a NHL tolik neliší, ale hra s pukem, to je jiná písnička. Navíc já jsem pochopitelně radši, když mám vyšší icetime, ideálně kolem dvaceti minut, kdy opravdu cítíš, že jsi v zápřahu. V těch zápasech NHL jsem odehrál nějakých devět minut, což pro mě bylo náročné. Dostal jsem třeba třicetisekundové střídání a pak jsem pět minut seděl na střídačce. Bylo těžké si to v hlavě srovnat a koncentrovat se na tu svou chvilku. 

Mohl byste čtenářům přiblížit, jak funguje kooperace mezi vašim týmem Providence Bruins hrajícím AHL a Bostonem Bruins?
Obecně bych řekl, že výborně. V praxi dochází k tomu, že když někdo z Bostonu vypadne nebo se zraní, hledá se náhrada v Providence. Mají vytipovaných pár hráčů a některý z nich dostane svou šanci. Rozdělil bych to na dvě skupiny - v jedné jsou hokejisté, se kterýma už se počítá spíš stabilně do AHL, ve druhé jsou ti s potenciálem na NHL. 

Když zavzpomínáte na minulou sezonu, jaká pro vás byla? 
Upřímně? Docela kostrbatá. Bylo tam období, kdy jsme si moc nesedli s trenérem, naštěstí mě tehdy podržel kouč obránců. Víc jsem začal spolupracovat s ním, dal mi dokonce na výběr, s kým chci v obranném páru hrát, a bylo z toho z třinácti zápasů jedenáct bodů. Najednou to šlo.

Přesuňme se zpátky do Brna. Jaký je váš aktuální plán?
Hrozně moc se těším na to, až konečně přijdou nějaké zápasy. Jenže nejspíš nás čeká nouzový stav, takže uvidíme, jak to vlastně celé bude probíhat. Nicméně kluky v Brně znám, předminulou sezonu jsem tady vlastně trénoval, jsem tady doma. Tým se mi hodně líbí!

Zvažoval jste i jinou alternativu, nebo byla Kometa jedinou volbou?
Jsem odchovancem Komety a oslovit pana Zábranského pro mě byla první věc, kterou jsem udělal. Zájem byl nakonec oboustranný, takže jsem nic jiného neřešil. Kdyby o mě v Brně zájem nebyl, určitě bych po hokejové stránce přemýšlel o Mladé Boleslavi, kde působí můj bratr.

Pokud se nic nezmění, váš první extraligový zápas v kariéře a zároveň první utkání Komety v sezoně by se mělo odehrát v úterý. Co od něj očekáváte?
Hodí se na led ta černá guma a půjdeme konečně na to! Čekání je opravdu dlouhé, navíc já mám za sebou už třetí karanténu, takže by se dalo s trochou nadsázky říct, že mi vzala skoro měsíc a půl života. Těch deset dnů teď ale bylo docela špatných, horečky, únava, čtyři dny jsem vyloženě prospal. 

Dokážete si představit, že po téhle zkušenosti nastoupíte ihned do zápasu? 
Okamžitě po karanténě? Absolutně bez šance, ale trénink po tréninku se to zlepšuje a věřím, že co nevidět už budeme zase v plné síle. Rychle se do toho dostaneme a na první zápas budeme připravení!