Musíme stabilizovat výkony, říká Martin Zaťovič. Jak vnímá statistiky a metu 800 utkání?

Rekordy a překonané milníky. Novináři se v nich vyžívají, pro fanoušky jde o důvod k potlesku a ocenění hráčů za jejich výkony. 

Ale samotní hokejisté? Většinou jim nepřikládají takovou důležitost, což je případ i brněnského útočníka s šestadvacítkou na zádech. „Držím si přehled o statistikách v rozehrané sezoně, ale že bych nějak přehnaně prožíval minulost? To ne. Každá mince má totiž dvě strany. Za stovky gólů a nahrávek jste vděčný, je to bezesporu krásná věc, ale nedá se z toho žít věčně a negarantují vám aktuální formu,“ vysvětluje zkušený útočník svůj pohled.

Na druhou stranu, nastřílel někdo v novodobých dějinách Komety více gólů než právě Martin Zaťovič? Ne. Dal někdo více hattricků? Ne. Kolik hráčů získalo více kanadských bodů? Pouze Petr Holík. Kdo odehrál v modrobílém dresu více zápasů? Jen Jan Hruška, Leoš Čermák a Tomáš Malec. Obdiv je tedy na místě!  

Martine, zaznamenal jste od spoluhráčů nebo rodiny nějaké poznámky k blížícímu se milníku?
Zatím toho bylo málo, protože většina to podle mě netuší a sám tohle téma neotvírám. Každopádně jsem zdravý a hokej mě stále naplňuje, proto se radši předem přiznám, že mě to ani nenutí k nějakému bilancování. Uvidíme, jestli a kdy to přijde.

Celkový počet odehraných zápasů jste rozprostřel mezi Karlovy Vary a Brno. Víte, za který klub jste nastoupil víckrát?
To bude asi těsné, ale tipnul bych Kometu. 

Ano, je to 418 utkání za Kometu, 381 za Karlovy Vary. A co počet kanadských bodů?
Za Brno jsem určitě produktivnější, protože se to odvíjí od pozice v týmu. Ve Varech jsem tenkrát s profesionálním hokejem teprve začínal. Bylo extrémně těžké se prosadit do A-týmu, natož v něm pravidelně sbírat body. To se mi začalo dařit až na základě toho, že několik starších hráčů odešlo, a já si díky tomu mohl budovat pozici. Do Komety jsem šel v úplně jiné části své kariéry, takže tohle se moc srovnávat nedá.

Pomineme-li dvě sezony v Rusku, českou nejvyšší soutěž hrajete stabilně od ročníku 2008/2009. Čím si vysvětlujete, že jste věrný pouze dvěma klubům?
Nikdy jsem nechtěl rok co rok střídat klub. Když máte v týmu nějaký úkol, vizi, ambice, tak nechcete opouštět rozdělanou práci. Samozřejmě pořád je to sport a někdy to jinak nejde. Pracujeme v dynamickém prostředí, sezona se nemusí povést, plány se mohou kdykoliv změnit.

Několikrát jsem vás slyšet říct, že individuální statistiky neřešíte, ale přesto si dovolím následující sérii dotazů. Víte, kdo vstřelil v novodobých dějinách Komety více branek než vy?
Nemám tušení. 

Nikdo. Se 133 góly této tabulce vévodíte...
Fakt? Jsem si jistý, že tohle časem docením. Jen se bojím, že než ta doba nastane, někdo mě stihne předběhnout. (smích) Když se nad tím ale zamyslím, bylo období, kdy nám to tam s Petrem Holíkem a Peterem Muellerem naskakovalo skoro samo. Jak na ty čísla opravdu moc nejsem, vybavuju si i ročník, ve kterém se mi podařilo dát 29 branek.

To byla covidem přerušený sezona 2019/2020. Nasázel jste v ní i několik hattricků, což je další disciplína, ve které jste s počtem 5 na prvním místě komeťáckých tabulek.
To je pro mě další překvapení. Nějaké hattricky si vybavím, obzvláště ty proti Hradci Králové. Ale určitě to není tak, že když jsem měl na kontě dva góly, šel jsem si za každou cenu pro ten třetí. Dokonce si vybavuju situace, kdy jsem místo dovršení hattricku nahrával před prázdnou branku svým spoluhráčům. Kdybych tehdy věděl o těchto statistikách, možná si ty asistence rozmyslím. (smích)

Máte soupeře, na kterého se vám vyloženě daří?
Takhle bych to neřekl. Spíš mě obecně láká hrát proti týmům z horních pater tabulky. Ty se zpravidla nebojí hrát aktivně.

Ptám se, protože je tady jeden tým, kterému jste nasázel už 21 branek - Bílí Tygři Liberec. 
Náš páteční soupeř? Tím se kruh hezky uzavírá. 

Zkoušel jste se někdy zamyslet nad tím, jak se v průběhu vaší kariéry změnila extraliga a hokej jako takový?
Jasně, přemýšlíte nad tím, co funguje teď, jestli by to fungovalo i tenkrát a naopak. Když srovnám nynější extraligu s dobou, kdy jsem začínal, jedná se o odlišný sport. S oblibou říkám, že tehdy to byla džungle, fakt se to hodně řezalo. Dnes je to techničtější, bruslivější, do těla už se nehraje zdaleka tolik, protože na to prostě nemáte čas. Hodně samozřejmě záleží na tom, kde a s kým hrajete, ale tomu trendu se prostě musíte přizpůsobit. O mě možná ani tolik nejde, ale vezměte si kluky jako třeba Viktor Hübl s Františkem Lukešem. Ti sbírali body v průběhu celé své kariéry jak na běžícím pásu. A když si uvědomíte, kolika změnami v hokeji vlastně prošli, je to fascinující. 

Závidíte mladým hokejistům možnosti, které dnes mají, nebo jste spíš rád za dobu, v níž jste hokejově vyrostl vy?
Těžko říct. Nechci, aby to vyznělo blbě, protože hokej je především o práci, ale přijde mi, že když jsem byl mladý já, bylo tam i víc zábavy. Na druhou stranu, dnes mají mládežníci větší šanci se dostat do světa. Můžou využít veškerý komfort, různé skills tréninky nebo videorozbory, díky nimž odhalíte sebemenší nedostatky. Ten, kdo toho umí využít ve svůj prospěch, je o krok napřed. 

Když vám řeknu, že před dvaceti lety jste poprvé oblékl dres národního týmu, vybaví se vám nějaké konkrétní vzpomínky?
To musel být nějaký juniorský turnaj, lokalitu bych tipoval na Frýdek-Místek. Upřímně? Daleko víc se mi do paměti vryly zápasy seniorské reprezentace.

Na ty určitě vzpomínáte často a rád.
Jasně! Třikrát na mistrovství světa, s tím jsem nikdy nepočítal. Naprostá pecka a zadostiučinění pro všechny, kteří mi pomáhali v kariéře. Od rodiny až po všechny spoluhráče nebo trenéry, pod kterými jsem hrál. Pro mě byl vždycky národní tým vrchol.

Když se přesuneme zpět do přítomnosti, jak byste popsal úvod letošní sezony?
O začátku už se napsalo a namluvilo hodně. Z naší strany to bylo opravdu hodně špatné. Nikdo z nás si samozřejmě takový start nepřál, ale věřím tomu, že už to bude jenom lepší.

Jak toho docílit?
Musíme stabilizovat výkony, pokračovat ve zlepšeném herním projevu a posouvat se postupně dál a dál. Trénink od tréninku, zápas od zápasu. Je to sice klišé, ale opravdu je to o detailech a každodenní práci. Rádi bychom i více využili domácí kulisy, která je ze strany našich fanoušků parádní. Doma musíme dělat co nejvíc bodů.