V národním týmu působil deset let, po olympijských hrách ale ohlásil, že reprezentační dres už oblékat nebude. „Rozhodně by to loučení bylo příjemnější, kdybychom přijeli s medailí, ale takový je život. Udělal jsem rozhodnutí, za kterým si stojím. Čas nikdo nezastaví, ten běží dál. Cítím to, že teď je nejvyšší čas říct děkuji, užil jsem si to, bylo to fantastických deset let. I klukům v kabině po zápase jsem říkal, že každé utkání, co jsem v nároďáku hrál, jsem si hrozně užíval, ale už přišel ten čas. Chtěl bych být více s rodinou, soustředit se na ně a na Kometu. Nároďák už patří mladším,“ rozpovídal se obránce s číslem 63.
„Vzpomínek je více, nejkrásnější je asi titul mistra světa, ale je jich hodně. Potkal jsem neskutečné dvě generace hráčů, skoro tři. Jaromír Jágr, Marek Židlický, Tomáš Kaberle, Martin Ručinský a teď přicházeli mladší kluci. Jsem hrozně rád, že jsem si s nimi mohl zahrát. Byla to pro mě čest.“
Ondřej Němec také věří, že český národní tým začne opět jezdit v nejbližší době hlavně pro medaile, jak tomu bylo dříve. „Já věřím, že se v českém hokeji blýská na lepší časy. Poslední medaile se udělala naposledy v roce 2012, bohužel. Český hokej by měl produkovat více hráčů, jako jsou Nečas, Zadina, Kaut, Hájek, abychom na mistrovství světa jezdili s tím, že jedeme pro medaili, ne pouze přejít přes čtvrtfinále,“ doufá rodák z Třebíče.
Obránce, který má na svém kontě z nároďáku zlatou medaili z roku 2010, už ale vyhlíží play-off s Kometou. „Je to nějak nastavené, jsme na tom stejně jako Vítkovice, ale pořád můžeme koukat i dopředu. Třinec má náskok čtyř bodů, to není nic nereálného. My si teď musíme nastavit hlavu tak, že za chvíli začíná play-off, a abychom byli tak připraveni, jako jsme byli vloni, kdy jsme měli dobrou přípravu před vyřazovacími boji. Musíme myslet dopředu a jít zápas od zápasu.“
V závěru se Ondřej Němec ohlédl za klubovou kariérou a také zajímavým vyvrcholením druhé nejvyšší české soutěže. „Já mám na každý tým, ve kterém jsem dříve hrál, skvělé vzpomínky. Ať je to Třebíč, Karlovy Vary, Čerepovec nebo Vsetín. Všechno to jsou týmy, kde jsem byl rád a dlouho jsem tam působil. Řešili jsme s Martinem Eratem, že na sebe v posledním zápase první ligy narazil Vsetín s Třebíčí. On je třebíčský patriot, já už jsem vnitřně rozdělen, protože osmnáct let žiji na Vsetíně, takže jsem to přál oběma týmům, ale rozdali si to “na férovku“ v posledním zápase a Vsetín to zvládl. Teď věřím, že dokáží potrápit Vary. Vím, že je kluci třikrát porazili v základní části, tak uvidíme. Pro lidi na Vsetíně to bude po letech strašné zadostiučinění a opravdu si to užijí,“ ví brněnský obránce.