Na ledě Zlína jste se dočkal první dvou branek v nové sezóně, výraznou měrou jste tak Kometě pomohl k výhře. Spadlo to z vás konečně?
Co na to říct. Čekání bylo strašně dlouhé a už jsem rád, že to padlo. Měl jsem šance už i předtím v zápasech a byly to šance obrovské, ale jak jsem to nedával, tak jsem sám v sobě neměl potřebný klid na zakončení a střílel jsem to spíš tak, jen abych to nějak hodil na branku. Teď jsem se, doufám, uvolnil a uklidnil, a už to půjde.
Měnil jste něco ve své běžné přípravě?
Začal jsem v posilovně dělat věcí navíc, to stejné na tréninku, abych tomu šel naproti. Babička mi navíc udělala nějaké anděly, takže to všechno pomohlo. Mám je v kabině u sebe na místě.
O jaké anděly se jedná? Jsou to teď vaše talismany?
Babička mi je vypálila z keramiky. Dostal jsem je od ní na Mikuláše a do Zlína jsem si je poprvé vzal s sebou na zápas. Řekl bych, že to asi fakt pomohlo. (úsměv) Podporují mě i manželka a celá rodina, drží při mně a konečně mi to tam padlo.
Jak se vám hrálo před vyprodanou halou?
Většinou je plno všude, kam my jedeme (směje se). Do Zlína to máme kousek, plno tam bývá vždycky, k tomu navíc super atmosféra.
Už druhý zápas s vámi absolvovali Martin Erat a Tomáš Plekanec. Je jejich přítomnost znát nejen na ledě, ale také v kabině?
Oba mají pro nás velký přínos, s jejich příchodem se to znovu u nás celé stmelilo. Každý z nich hraje parádně, je vidět, jací jsou to hokejisté.