Bronislav Danda se narodil 10. ledna 1930 v Hradci Králové. S hokejem začínal v týmu Rapid Pardubice v roce 1944. Od roku 1949 za Slavii Pardubice, která vznikla z Rapidu a LTC. Zde zůstal do roku 1951, kdy přestoupil do Brna, prve do Zbrojovky Brno (1951-1953), poté do RH Brno (1953-1967), kde vykonával základní vojenskou službu.
Byl u všech mistrovských trofejí, nikdy však nečekal, že se bude účastnit takového kolosálního úspěchu. „Tehdy jsem měl ze vstupu do mužstva velkou radost. Celá ta éra byla neuvěřitelná a nikdy na to nezapomenu. Tým byl legendární, vyhrávali jsme tituly jeden za druhým a táhli za jeden provaz. Já hrál nejčastěji s Vlastou Bubníkem, což byl i můj dobrý kamarád. Při zápasech jsme spolupracovali tak nějak intuitivně, oba jsme přesně věděli, co kdo udělá. V tom bylo to kouzlo,“ vzpomínal pro loňské Kometa noviny Bronislav Danda, který se zúčastnil tří olympiád a šesti mistrovství světa.
Fanoušci, ti byli v Brně vždy alfa a omega. Bronislav Danda v našem loňském rozhovoru potvrdil, že i v jeho hokejové kariéře bylo za Lužánkami neustále plno. „Už tehdy chodil plný zimák a panovala tam výborná atmosféra. Lidé v Brně hokej milovali a platí to prakticky do teď. Vzpomínám si, že jsem za vítězné utkání dostal asi 50 Kč. Tehdy jsem byl mladý a bylo to takové moje kapesné. Musím říct, že to byly pěkné časy, ale už je to přece jen mnoho let a těch vzpomínek mi už v hlavě mnoho nezůstalo,“ říká bývalé levé křídlo, které odehrálo v Kometě 344 zápasů, v nichž si připsalo 202 gólů a 193 přihrávek.
Kometa v září roku 2014 ocenila Bronislava Dandu vyvěšením repliky jeho dresu pod stropem DRFG Areny. „Jsem na to hrdý a samozřejmě mám radost, že si na mě Kometa vzpomněla. Není to ale jen mé ocenění. Zisk těch jedenácti titulů je práce všech hráčů, kteří u toho byli. Víte, režim byl tehdy hodně tvrdý, ale jak skončila sezóna, mohli jsme slavit ve velkém, což nebývalo úplně obvyklé. Dostali jsme v restauraci salónek a bylo to s klukama příjemné posezení. Nezapomněli jsme ani na fanoušky, s nimi jsme si to užili. Na nějaké jejich pokřiky si už tolik nevzpomínám, jeden mi však utkvěl v paměti. Křičela ho totiž celá hala - „Danda na led, ať vidíme balet."
Rodině Bronislava Dandy vyjadřujeme jménem klubu upřímnou soustrast.