Dominik Furch olé nebo jen Dominik? Líbí se mi obě varianty, směje se gólman Komety

Už jste se v jihomoravské metropoli zabydlel?
Musím říct, že už je vše vyřešené a zvykám si. V první řadě jsem potřeboval sehnat byt, což nebylo úplně snadné, ale už je to v nejlepším pořádku. Všechno si sedá a klape.

Oblíbil jste si nějaké místo v centru Brna?
Někdy zajdeme s rodinou na kávičku, do restaurace nebo jsme se byli trochu projít. Ale spíš město poznávám. Brno ale musím pochválit, je to pěkné město, pěkná je také přiroda a okolí, jsem tady spokojený.

Jak se cítí Pražák v Brně?
Úplně v pohodě, občas od místních zaslechnu poznámku, to nevadí, že jste z Prahy (smích). Lidé jsou tady příjemní, velmi vstřícní a ochotní.

Co říkáte na kabinu a spoluhráče?
Sedlo si to pěkně. Jak se v posledních zápasech daří, nálada je ještě lepší. Je radost přicházet každé ráno do takové kabiny a do takového prostředí.

Některé své spoluhráče jste před svým příchodem znal?
Pár hráčů ano, ať už z národního týmu nebo tak různě. Nešel jsem do neznáma.

Je to pro vás po letech velká změna, že se v kabině mluví převážně česky?
No to víte, že jo! Když jsem byl v Rusku, měli jsme v Omsku docela dost českých hráčů, to ještě bylo příjemné si popovídat našim jazykem. Vloni ve Švédsku to bylo daleko horší, byl jsem tam sám a jediný, kdo nerozuměl švédskému jazyku. V týmu byli i Nor nebo Fin, pro ně však nebyl problém porozumět, tím pádem všechny porady a hlavní komunikace probíhala ve švédštině. Anglicky nebyl problém pohovořit s klukama, ale naše kabina, vtípky a zkrátka čeština, to mi chybělo.

Odbočíme na jiné téma. Váš kolega Marek Čiliak je v Brně velká persona, vychytal Kometě dva tituly. Vzal jste si od něj nějaké rady a jak probíhá vzájemná spolupráce?
Když je potřeba, můžu se na něj obrátit. Určitě mi i v začátcích s něčím radil a pomohl. Jsem rád, že jsme si po lidské stránce sedli. Není to vždycky pravidlem u gólmanů, ale jsem za to rád. Chceme oba pro Kometu odvádět to nejlepší.

Po jednom zápase jsem ho viděl, že za vámi přijel a políbil vám masku. I to svědčí, že jste parťáci a navzájem si přejete úspěchy…
Je to tak. Rozhodně souhlasím, jde nám o to, aby mužstvo šlapalo.

Před svým příchodem jste říkal, že se těšíte na bouřlivé fanoušky Komety. Potvrdila se vaše očekávání?
Je to tak, potvrdilo se to. Atmosféra v Brně je přesně taková, jakou ji pár let zpátky pamatuju. Ukázalo se to i v Praze na Spartě, kam nás přijelo mnoho fanoušků podpořit. Chytá se před nimi výborně.

Viděl jsem vaše syny, že si společně s vámi na ledě užívaly děkovačky. To jsou dvojčata? Jaký to pro ně byl zážitek?
Dvojčata to nejsou (smích). Je ale fakt, že jsou si hodně podobní. Už před zápasem jsme si říkali, že kdyby se vyhrálo, vzal bych je na led. Bylo to s nulou, přišla vysoká návštěva a následovala skvělá děkovačka. Myslím si, že i pro ně to byl fakt zážitek.

Když si projdeme sezonu. Co vám zatím ukázaly dosavadní duely?
Ukázalo se, že i když třeba prohráváme, nebo hrajeme vyrovnané utkání, dokážeme ho urvat na naši stranu. Vyhrát těsným rozdílem je cennější než soupeři nasypat pytel gólů. Pro fanoušky je to samozřejmě krásné, užijí si zápas. Ale pro chemii, charakter a růst týmu je důležité zápasy odpracovat a vydřít tady ty těsné zápasy.

Pro brněnské fanoušky je vždy velkým zážitkem zápas se Spartou. Vdechla vás atmosféra a vzájemná rivalita do děje?
Atmosféra těchto zápasů pohltí každého hráče. Trošku mi probleskly vzpomínky, když jsem ještě chytal za Slavii. Na každý zápas přijely davy brněnských fanoušků, kteří byli hodně slyšet a vidět. Vyhecované zápasy hráče vtáhnou do děje daleko víc. Jsme rádi za tu velkou podporu doma i venku, chceme pokračovat v co nejlepších výkonech a přilákat na naše zápasy co nejvíc fanoušků.

Jste třetí, na Pardubice vám chybí jen tři body. S umístěním jste asi spokojení, že?
Postavení v tabulce potěší, ale důležitější je směr, kterým jdeme. Celkově předvádíme slušné výkony a musíme v nich pokračovat. Někdy máte sezonu, že hrajete dobře, ale je vám to lidově řečeno houby platný.

Jak se vám líbí přesilovky a šikovnost spoluhráčů?
Procenta jsou vysoká. Pro tým je příjemné, že se může na speciální týmu spolehnout. Když se například nedaří, je fajn, že si tímto můžeme pomoct.

Další zápas hrajete v neděli v Hradci. Může to být výhoda, že do něj vstoupíte po kratší pauze?
Jsme v laufu, daří se, asi bychom raději hráli. Rozpis ale doznal změn a musíme se s tím poprat. Myslím si, že po sérii těžkých zápasů není vůbec od věci si odpočinout, doléčit šrámy, potrénovat a připravit se na Hradec.

Blíží se první reprezentační akce. Kdyby přišla nabídka, zvažoval byste návrat do národního týmu?
Určitě by to bylo příjemné, necháme se překvapit (úsměv).

Momentka ze zápasu na Spartě. Foto: Thomas Gazda.

Všiml jsem si vašeho rituálu, kdy při přerušení stojíte v bráně a chvíli ani nehnete brvou. To je váš způsob soustředění a oddechu při přerušení?
Hra je rychlá, člověk musí být pořád ve střehu. Snažím se tím co nejvíc soustředit. A jak říkáte, je to takový můj způsob koncentrace.

Máte ve svém repertoáru připravené závěrečné děkovačky?
Vím, že tady Sasu Hovi tancoval, já se hlavně nechci zranit (smích). Jsem rád za vyvolání fanoušky, ale omlouvám se, skopičiny dělat nebudu. Někteří kluci dělají show, já budu rád oslavovat, ale zůstanu spíš při zemi a spontánní.

Na svém dresu nosíte číslo 38. Proč jste si vybral zrovna tohle?
Mám pocit, že jsem tohle číslo vyfasoval ještě v mládeži Kobry Praha, takže mi už zůstalo. Oblíbil jsem si ho a držím si ho do teď.

Dominik Furch olé nebo jen Dominik?
Líbí se mi obě verze. Nechám to na fanoušcích, kterou variantu si vyberou (smích).