Kde se ve vás vzala vůle k takovému obratu?
Těžko říct, možná tím, že jsme ve třetí třetině dali hned gól, jsme začali věřit, že se s tím zápasem dá ještě něco udělat. Nevím, jestli to spustil už ten můj první gól, ale šli jsme si za tím pak trochu víc.
Vaše zápasy s Pardubicemi jsou letos docela přestřelky, čím to?
Vyplynulo to ze situací. Myslím si, že se hrál velice dobrý hokej a šance, které tam byly, byly gólové. Oba týmy mají kvalitní hráče, takže jsme se s těmi šancemi dokázali popasovat jak my, tak kluci z Pardubic.
Když si odmyslíme body, dá se takový zápas brát jako výhra alespoň pro psychiku?
Jenom je škoda, že jsme to nedotáhli až do úplného konce. Je ale asi spravedlivé, že ten bod navíc, který jsme chtěli, nemáme. Honili jsme to totiž na poslední chvíli, ale když dáte Pardubicím pět gólů za jednu třetinu, musí to být pro každého psychická vzpruha.
Před vyrovnávacím gólem vám trenéři něco kreslili na tabulku. Vyšlo to tak, jak jste chtěli?
Vyplynulo to nakonec ze signálu, který jsme si řekli tak dvě vteřiny před vhazováním, že se tam vyměníme. Jsme rádi, že to vyšlo, ale bylo to spíš intuitivní.
Dáváte góly ve vlnách. Je to o prostoru, který v zápase dostanete?
Někdy je to samozřejmě i o štěstí. Ale ano, občas mi přijde, že v některých zápasech nemám takový prostor. Třeba přesilovka je na mě kolikrát hraná jako jeden na jednoho, takže tam nemám skoro žádné místo. Tím je těžší střílet z mé pozice góly. Snažím se s tím nějak popasovat.
Velkou kaňkou je zranění Radka Kučeříka...
Je to nepříjemné, ale já jsem paradoxně přesně takhle začínal. Ve Zlíně se tehdy zranili obránci a sáhlo se pro mě do juniorky. Když se na to podíváme z druhé strany, tak je to šance pro někoho mladého. Třeba ji chytne za pačesy.
Máte teď hodně nahuštěný program. Je znát únava?
Víme o tom, že do další reprepauzy máme ten rozpis docela výživný. Snad se s tím každý popasuje dobře, je potřeba nějaká dobrá strava a regenerace. Myslím si, že to všichni zvládneme.