Brno je můj druhý domov, v Kometě jsem prožil nejlepší léta kariéry, říká Radek Dlouhý

13. srpna si připomínáme výročí deseti let od úspěšné sezony 2011/2012, kdy jste s týmem dokráčeli do finále. Jaké vzpomínky ve vás tento ročník zanechal?
Když jsem se dozvěděl o tom, že se něco chystá, vzpomínky se hned vrátily. Byla to krásná jízda, člověk na tohle nemůže zapomenout. Tehdy jsem si to ani neuvědomoval, ale s odstupem času je to jiné. Je to krásné si to připomenout. Jsem rád, že jsem u toho mohl být.

Když se ohlédnete zpětně za svým angažmá v Kometě, jak jej hodnotíte?
Pro mě to byly nejkrásnější roky v mé hokejové kariéře. Když jsem šel do Brna, vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Byl jsem celou dobu ve Slavii Praha a vůbec poprvé šel někam jinam. Přiznám se, že jsem se bál a nevěděl, co od toho angažmá očekávat. Po prvním roce jsem si ale Kometu zamiloval. Možná to zní trochu divně od Pražáka, ale fakt to bylo skvělé. Výborní lidé, vedení klubu, fanoušci, atmosféra, prostě všechno. Sedlo mi to tam, a když se za svou kariérou ohlédnu, v Brně jsem prožil ta nejlepší léta.

Za Kometu jste odehrál za více jak čtyři sezony 293 zápasů (62 gólů + 53 asistencí). To nejsou vůbec špatná čísla, co říkáte?
Ani jsem to nevěděl. Je to pěkné, ale asi víte, že jsem byl spíš defenzivní útočník, snažil se odvádět černou práci a na čísla se až tak nedíval. Pomáhal jsem týmu spíš bráněním, na góly jsme měli jiné hráče. Já svou roli přijal a myslím, že to fanoušci ocenili. Góly je pěkné dávat, ale moje úkoly byly jiné. Chodil jsem také na oslabení, to byla moje doména.

Radek Dlouhý v dresu Komety. Foto: Ivo Dostál.

Přišel jste v době, kdy Brňané hráli první ligu a přecházeli do extraligy. Byl jste u začátků novodobé éry. Co říkáte na ten obrovský progres, který Kometa udělala?
Abych řekl pravdu, je to pro mě milé překvapení. Tušil jsem, že to půjde nahoru, ale že to bude trvat takhle krátkou dobu, to jsem nečekal. Jsem za to rád, protože když už jsem přišel v dobách první ligy, město hokejem neskutečně žilo a bylo vidět, že se něco děje. Ještě si vzpomínám, že jsem Kometu poprvé víc zaregistroval jako hráč Slavie, tehdy jsem vypomáhal formou střídavých startů Mostu a viděl, že se Kometa potácí někde na konci první ligy a hraje o udržení. Přijel jsem na zimák do Brna, hráli jsme zápas a bylo tam snad tři sta lidí, hrůza. To jsem si říkal, no nazdar, tak tady bych fakt hrát nikdy nechtěl. No a vidíte, za nějakých pět šest let jsem přišel a nestačil zírat. Libor Zábranský vrátil fanoušky do ochozů, zvedl hokej v Brně a stále to sleduju, jak se klub vyvíjí. Přeju Kometě, aby se dál rozvíjela a šlapala na plné obrátky.

Vy jste jeden titul získal ve Slavii, nemrzí vás s odstupem času, že to nevyšlo i v Brně?
Mrzí, byla to škoda. Byla by to velká pohádka, zázrak na ledě, jak z amerického filmu. Kdyby se to podařilo dotáhnout až ke zlaté medaili, byla by to krásná tečka za sezonou. Okolnosti tomu tak nechtěly, přišla velká vlna zranění. Bohužel to tak dopadlo. Ve Slavii jsem si titul moc užil, v podstatě jako mladík, ale je mi jasné, že v Brně bych si to užil daleko víc.

Říká se, že tým dělá především parta, v tomto případě to platilo dvojnásobně, že?
Za ty čtyři roky v Brně se vždy sešla výborná parta, kluci do kabiny. Byla sranda, užívali jsme si to. Chodili jsme na kávičku, samozřejmě občas na to pivko, rád na to vzpomínám. Měli jsme tehdy super kolektiv, který byl klíčem k úspěchu, byť z toho byly "jen" stříbrné medaile.

Emoce po finále Radkem Dlouhým pořádně cloumaly. Foto: Ivo Dostál.

Ačkoliv jste čistokrevný Slávista a rodák z Prahy, v Brně jste si fanoušky získal. Jak na ně vzpomínáte?
Byl jsem mile překvapen, jak mě fanoušci v Brně přijali. Vím, že nevraživost mezi Prahou a Brnem prostě je. Trošku jsem se toho obával, ale myslím si, že jsem si fanoušky získal svou hrou. Na nic jsem si nehrál, byl sám sebou a snažil se odvádět maximum pro mužstvo. Bude to asi znít od Pražáka divně, ale věřím, že mě fanoušci přijali za svého. Brno je pro mě stále druhý domov, sice žiju už nějaký čas na Slovensku, ale na Brno nedám dopustit. Určitě je to město na skvělé žití, hodně jsme o tom s rodinou přemýšleli, kde se usadit. Je to docela velký šok, když od Pražáka slyšíte, že by chtěl žít v Brně, že? (smích)

To je od vás hezké, když to říkáte. Je tedy jasné, že se na setkání v Brně dost těšíte. Neváhal jste ani chvíli, když přišla pozvánka?
Výborný nápad. Když jste mi zavolali, moc mě to potěšilo. Po deseti letech se znovu uvidím s klukama z kabiny. Snad přijdou všichni. Moc jsme od té doby v kontaktu nebyli, snad jen s Romanem Eratem a Tomášem Divíškem si sem tam napíšeme. Těším se zase na atmosféru v Rondu, na tu kulisu, na lidi kolem Komety. Když už o tom teď s vámi mluvím, naskakuje mi husí kůže. Je to krásná věc, hrozně rád pomůžu i dobré věci. Myslím si, že si benefiční zápas všichni moc užijeme.

Naposledy jsme vás registrovali v Dukle Trenčín, kde jste před třemi lety ukončil kariéru. Zůstal jste u hokeje?
Ano, usadili jsme se s rodinou v Trenčíně, odkud pochází i moje žena. Působím v tamní mládeži, kde mám na starost 9. třídu. Zároveň dělám kondičního trenéra. Do posilovny za mnou chodí hráči a sportovci na individuální přípravu, věnuju se i klientům z řad široké veřejnosti.

Foto: Michal Eger.