Rozhovory
21.02.2017
B r n o – Dře v posilovně, běhá, bruslí, udržuje se v kondici. Zkrátka aby byl maximálně připraven na svůj návrat, který Martin Zaťovič stále vyhlíží. Ještě to na zápasy není zcela ono, ale brněnský útočník věří, že svému týmu co nejdřív pomůže. V otevřeném rozhovoru se vyjádřil k aktuálnímu dění, výsledkům a událostem v minulém utkání na Spartě.
Martine, sledoval jste utkání se Spartou?
Utkání jsem viděl v televizi. Jeho vývoj ovlivnilo oslabení tři na pět. Tam všechno vzniklo. V obraně jsme udělali individuální chyby, které by se stávat neměly, když je sezóna ve fázi před play-off. Vzadu to bylo průchozí. Také jsme nevyužili vlastní přesilovky.
V médiích se diskutuje o zákroku Tomáše Pöpperleho, který holí píchl brněnského kapitána Leoše Čermáka. Dostal trest na 5 minut a do konce utkání, disciplinární komise pak gólmanovi Sparty udělila třízápasovou stopku. Co si o tom myslíte?
Hráč je v zápase pod psychickým tlakem, ale tohle se stát nemůže. Byla to prasárna. Kdyby Leoše trefil do pusy nebo nedej bože do oka, byl by to ještě větší problém. Nesmí se to stávat a myslím, že si to Tomáš uvědomuje. Po utkání se kál. Tlak je často obrovský, ale hokejista musí krotit emoce a vydržet ho. A trest disciplinární komise? Myslím, že to nerozhoduje jeden člověk, podívá se na to více lidí a dají tomu nějakou tvář. Tři zápasy jsou tři zápasy - pro někoho je to málo, pro někoho dost. Hlavní je, aby si to Tomáš Pöpperle uvědomil. Kdyby dostal stopku na osm utkání a příště by to udělal znova, nic to neřeší.
Minulý týden jste ještě netrénoval s hokejkou. Přiblížil se nyní váš návrat na led?
Lepší se to. Byl jsem na rentgenu, ruka ještě není stoprocentně srostlá. Musím ještě chvíli počkat. Pak mžeme zkoušet něco víc. Zatím je to ve stavu, že hokejku udržím, můžu míchat pukem, ale ještě pořádně nevystřelím. Nechám tomu čas a uvidíme, jak rychle to bude postupovat dopředu.
Jak rekonvalescenci snášíte psychicky?
Je to samozřejmě těžké. Chodím bruslit, ale když člověk nemůže vystřelit, je to takové o ničem. Nehledě na to, že sleduji zápasy z tribuny. Už bych se chtěl do toho kolotoče zapojit, ale ještě to bohužel nejde. Zdravotní stav je takový, jaký je. Musím vydržet, nedá se nic dělat.
Co všechno vám ruka v tréninku momentálně dovolí?
Pořád jsem v posilovně, jedu kolo, břicho, nohy. Chodím bruslit na led. Mám toho dost. Po fyzické stránce se vrátím v pořádku, uvidíme, jak to bude vypadat po té herní. Bude důležité, aby držela ruka.
U některých hráčů chvíli trvá, než se po zranění dostanou zpět do zápasového rytmu. Jak to máte vy?
Asi to bude také chvíli trvat. Nevím jak dlouho, ale zápas je samozřejmě něco jiného než trénink. Hlavně v rychlosti. Člověk se musí rozhodovat rychle a tam už není čas uhnout. Uvidíme, může to trvat dvě třetiny a také dva zápasy. Těžko říct.
Co při pohledu z tribuny Kometě chybí, aby zápasy dotáhla k vítězným koncům?
Jsou to maličkosti. Vždycky uděláme nějakou chybu, nevím, jestli z přemíry snahy, nebo z toho, že se začneme bát o výsledek. Nikomu nemůžeme upřít snahu. Každý maká až do konce. Vždy v nějakém stavu hry vznikne individuální chybička a ta ovlivní zápas. Třeba domácí duel s Pardubicemi byl jasně v naší režii. Pak přišel jeden námaz, soupeř dal gól. Pak přišlo vyloučení. Kdybychom nevedli o tři branky, mohlo být ze zápasu ještě drama. Naštěstí se to podařilo uhrát. Individuální chyby mohou ovlivnit zápas docela dost.
Už abych se Martine vrátil. Jako by přesně tohle říkal Martin Zaťovič svému spoluhráči Eratovi. Foto: Michal Eger.
Do konce základní části zbývá odehrát čtyři zápasy. Co je potřeba pro udržení elitní šestky?
Hlavně klidná hlava. Sestava je opravdu našlapaná. Nesmíme se nechat rozhodit psychicky, třeba tím, co se píše v novinách nebo někde. To píšou lidi, kteří tipují, jak může něco skončit. Vůbec neví o síle mančaftu. Musíme hrát svoji hru a vyvarovat se právě individuálních chyb. Když budeme hrát šedesát mnut pořádně a každý do toho dá sto procent, uhrajeme to. Doma se utkáme ještě s Chomutovem, který je v tabulce těsně pod námi. Bude to zápas jako z play-off. To si musíme uhrát. Nedívat se nalevo napravo, jít zápas od zápasu a dosáhnout umístění do šestého místa.
V Brně, kde je tlak specifický, hrajete první sezónu. Našel jste si svoji cestu, jak se s ním vyrovnat? Někdo například nečte noviny…
Já jsem zrovna takový, že si noviny naschvál přečtu. Zajímá mě názor lidí, kteří tomu někdy absolutně nerozumí. Kolikrát se nad tím pobavím. Ti lidé nikdy nestáli na bruslích, vůbec neví, co se děje v týmu, jaká je marodka. A do toho hodnotí někoho, o kom nic neví. To je taková česká specialita. Přečtu si to, kolikrát se zasměju a nemám s tím problém. Mám rád, když je i u soupeřů plný stadion. Zápas má náboj, když po nás lidé křičí, je to kolikrát k zasmání. Kolikrát si řeknu: OK, tak já ti teď ukážu, jak se to hraje. (úsměv) Pro mne to je motivace. Čím víc lidí po vás řve, tím více chcete porazit jejich tým. Alespoň vidíte, že nejste lhostejný a na ledě soupeři vadíte.
Někteří lidé občas spekulují o tom, proč to Kometě nejde, jestli není kabina rozhádaná. Můžete to uvést na pravou míru?
Kabina je stoprocentní, všechno je v pořádku. Někteří hráči si možná příliš připouštějí tlak a chtějí tolik, že pak vznikne nějaká chyba. To se stane, je to sport a jsme lidi. Myslím si, že to společnými silami ukopeme a dostaneme se do šestky. Play-off je pak úplně jiná soutěž, může se stát cokoliv.
