Jakub Zbořil po MS do osmnácti let: Stříbro je můj největší úspěch kariéry

V historii jste byli prvním národním výběrem, který se na mistrovství světa do osmnácti let dokázal probojovat až do finále. Měli jste před šampionátem vůbec myšlenky, že byste si mohli odvést stříbrnou medaili?
V průběhu sezóny jsem na něco podobného ani nepomyslel, navíc jsem znal výsledky z posledních šampionátů. Loni tam byl například brácha a skončili sedmí. Když jsme ale měli před mistrovstvím závěrečné soustředění v Břeclavi a hráli dva přípraváky se Slovenskem, cítil jsem, že vše do sebe začíná zapadat, a že tým má na to, aby udělal velký úspěch. S kluky jsme si věřili, naším cílem bylo dostat se přes čtvrtfinále, což se podařilo. Postup do finále pak byl pro nás všechny překvapením, budeme na to dlouho vzpomínat.

Jak se ti vůbec celé mistrovství ve Finsku líbilo?
Byl to pěkně připravený šampionát. Zázemí bylo kvalitní, jediná nevýhoda byla, že jsme měli kabiny trochu jinde a museli jsme proto přecházet mezi halami. Jinak vše ale bylo na vysoké úrovni, pěkná hala, úžasné ubytování v hotelu, nádherné město. Vedle stadionu hned bylo jezero, bylo to velmi hezké.

Měli jste vůbec během šampionátu čas město navštívit? Nebo jste byli v neustálém zápřahu?
Trenéři nám celkově dali dva dny volna. Mohli jsme si projít město, vyfotit ho pro rodinu. To bylo fajn.

Sám jsi zažil několik tuzemských šampionátů či turnajů, dají se nějak porovnat s finským mistrovstvím světa?
Po organizační stránce vůbec, možná jen po té stránce emotivní. Když jsme byli malí, asi tak v páté třídě, měli jsme z vítězství v turnaji obrovskou radost. Ta byla asi tak podobná té, kterou jsme zažili teďka ve Finsku.

Jak jste vnímali návštěvy na jednotlivých zápasech? Vím, že čtvrtfinále jste odehráli v jedné menší aréně, kam se mnoho diváků ani nevešlo.
To se dalo čekat, diváci chodili hlavně na domácí Finsko. To bylo vždy vyprodáno. Semifinálové bitvy a finále pak měly výbornou kulisu, bylo tam hodně lidí.

V letošní sezóně jsi hrál za juniorku, starší dorost a teď ještě na mistrovství světa do osmnácti let. Ve které ze tří kategorií se ti hrálo nejlépe?
Asi v juniorce. Za to bych chtěl poděkovat hlavně panu Zubíčkovi, který mi dal mezi staršími kluky hodně příležitostí, pozvedl mě a parádně mě nachystal na mistrovství světa, které se mi dle mého názoru celkem povedlo.

Na šampionátu si se v jednom týmu potkal i s Pavlem Zachou, vedle kterého si v Kometě vyrůstal. Pomohla ti jeho přítomnost v něčem?
Známe se s Pavlem už od malička. Poprvé jsme se potkali na hokejové škole ve Slavii, jednalo se o soustředění, na které se sjíždělo strašně moc kluků z celé republiky. Pak jsme spolu nějakou dobu hráli i v Kometě. Určitě jsem byl rád, že na turnaj jedu s ním, ale nebylo to tak, že bychom se bavili jen my dva sami. Ve Finsku jsme s kluky vytvořili skvělou partu, bavili se všichni společně, nic se nerozdělovalo na skupinky.

Jakub Zbořil ve finále mistrovství světa do 18 let brání soupeře z USA. Celkově odehrál 7 zápasů, zaznamenal tři asistence, dva plusové body, osm trestných minut nebo 8 střel na bránu.

V mládežnických kategoriích jsi s Kometou získal již šest titulů mistra republiky, kam řadíš stříbro ze světového šampionátu?
Stříbro je pro mě určitě cennější, bez tvrdé práce v Kometě bych ho ale nikdy nezískal.

Když přihlédneme k jednotlivým zápasům národního týmu na šampionátu, který z nich se ti po hokejové stránce líbil nejvíce?
Nejspíš naše semifinále s Kanadou. Strašně moc jsme chtěli hrát finále, v boji o třetí místo by nás totiž čekala Amerika nebo Švédsko, což jsou oba dva velmi kvalitní mančafty. Kanada nám tak přišla nejhratelnější. Chtěli jsme přes ni projít, to se nám naštěstí povedlo, i když lehce s odřenými ušima. V prodloužení musel utkání rozhodovat až David Kaše.

Přesto jste v zápase vedli již 3:0, nakonec ale soupeř dokázal dorovnat. Dokážeš zpětně říct, co se s vámi stalo?
Myslím si, že nás ze začátku zápasu trochu podcenili, my na ně ale vlítli a udělali si patřičný náskok. Oni si pak jako kdyby vymyli hlavy, šli do nás čím dál tím více a my polevovali. Přeci jenom nám trochu ubývaly síly. Je to ale pořád hokej do osmnácti let, ke kterému chyby patří. Kanada je však dokázala hned trestat.

Semifinále s Kanadou byl první zápas, který z mistrovství odvysílala živě Česká televize. Vnímali jste nějaké ohlasy z Česka, že o vás ví celá republika, a že vám všichni drží palce?
Generální manažer pan Hnilička nám říkal, že když se dostaneme přes čtvrtfinále, budeme v televizi. Na to jsme se s kluky strašně těšili, chtěli jsme všem ukázat, že máme právo na mistrovství světa být.

Jediný tým, se kterým jste prohráli, byla Amerika. S ní jste prohráli dokonce dvakrát. Čím to bylo? Byli Američani doopravdy lepším týmem nebo vám vždy něco chybělo?
Hlavní důvod asi byl, že Američani spolu hrají strašně dlouho, asi tak tři roky v kuse. Je to jejich speciální hokejový program. Chodí všichni do stejné školy, bydlí spolu, jsou v neustálém kontaktu, znají se moc dobře. Taky to na nich bylo znát. Bylo vidět, že o sobě na ledě moc dobře vědí, dovedou se najít prakticky naslepo. Hrálo se proti nim strašně těžce. Navíc díky tomu všemu měli lepší týmovou soudržnost a sehranost.

Myslíš, že by podobný model mohl fungovat i v Česku?
Teoreticky by to šlo, ale hodně by se o vybrané hráče ochudily jednotlivé klubové celky. Juniorská extraliga by pak nebyla tolik kvalitní.

Četl jsi někde slova pana trenéra Růžičky, který chce dát mladíkům šanci i v seniorské reprezentaci?
Nečetl, neměl jsem čas si to všechno přečíst. Jen jsem zaslechl, že třeba Kubu Vránu by chtěl zkusit. Ten by na to možná měl, ale bylo by to pro něj hodně obtížné.

Vrána byl nejproduktivnějším českým hráčem na šampionátu. Viděl jsi někoho jemu podobného během sezóny na českých kluzištích?
Z devadesát šestek si myslím, že Kuba je nejlepší útočník, kterého v republice máme, akorát on hraje ve Švédsku. Byl to náš týmový tahoun, který celou partu výborně vedl.

Na začátku jsi zmínil bratra Adama, který loni byl na stejném turnaji. Byli jste během šampionátu nějak v kontaktu?
Shodou okolností brácha právě hraje ve finské Lappeenrantě, kde se turnaj uskutečnil, byli jsme tedy v kontaktu hodně. Někdy ke mně přišel on na hotel, někdy já k němu do bytu. Vždy mi zhodnotil můj výkon v zápase, poradil mi, na co si mám dát pro příště pozor, jaké dělám chyby a tak.

Jaké jsou tvoje kroky ohledně budoucnosti?
Mám platnou smlouvu s Kometou, kterou budu chtít dodržet. Láká mě bojovat o brněnský „A“ tým.

A vyhlídky ohledně reprezentace? Věkově by si totiž ještě mohl jet i na příští mistrovství osmnáctek.
To tak je, v každém mládežnickém týmu jsem prakticky o rok dříve. To znamená, že bych i příští rok mohl dostat ještě šanci na mistrovství světa do osmnácti let.