Rozhovory
dnes
Útočník brněnské Komety Tomáš Selič má za sebou pohádkovou sezónu. Coby věkem stále ještě dorostenec se stal důležitým článkem juniorky, svými výkony si řekl i o starty v Áčku a neunikl ani pozornosti trenérů slovenských mládežnických reprezentací. V sedmnáctce si vyzkoušel roli kapitána, postupem sezóny ale poskočil o kategorii výš a s reprezentační osmnáctkou se také představil na domácím MS, kde společně se Slovenskem vybojoval stříbrné medaile. Nejen o šampionátu se Tomáš Selič rozpovídal na následujících řádcích.
Tomáši, z MS do osmnácti let jste si odvezl stříbrnou medaili, jak vnímáte tento úspěch?
Stříbrná medaile z tohoto MS je jeden z největších úspěchů v mojí kariéře. Je úžasné, že jsem tohle mohl zažít na domácím mistrovství.
Když se vrátíme ještě k přípravným zápasům, už v nich se vám velmi dařilo. Cítili jste už před startem šampionátu, že můžete pomýšlet na medaile?
Měli jsme dobrou přípravu, ale vůbec jsme nad tím neuvažovali. Náš hlavní cíl byl postoupit do čtvrtfinále, říkali jsme, že pak už se může stát cokoliv. A nakonec to tak i bylo.
Přišlo první utkání s Kanadou a historická výhra. Jak jste prožíval toto vítězství?
Ten zápas byl něco neuvěřitelného. 2:1 výhra nad Kanadou, doma na mistrovství světa, v prvním zápase? Asi jsem se v životě tolik neradoval, po zápase se mi chtělo i plakat (úsměv). Bylo to úžasné, jak jsme každý bojovali za sebe navzájem, fanoušci nám pomohli. Dokázali jsme porazit i ty největší hvězdy, pravděpodobně každý z toho týmu bude draftovaný. I tak se nám podařilo je udolat.
Ve skupině jste vybojovali první místo, jak důležité to bylo pro nasazení na papírově slabší soupeře?
Vždy je lepší, když ve skupině skončíte co nejvýš, pak máte slabší soupeře, i to tak bylo. Chytili jsme Dány a potom Lotyše, to pro nás bylo celkem fajn. Největší zásluhu na tom měl právě ten první zápas s Kanadou, že jsme to vyhráli. Díky tomu jsme pak měli lehčí cestu k zápasům o medaile.
Foto: Micheline Veluvolu, IIHF
Říká se, že úspěch netvoří individuality, ale parta. Jaká byla ta vaše?
My jsme tam byli asi nejlepší parta, v jaké jsem kdy byl. Dva týdny jsme spolu byli zavření na hotelu nebo na ledě. Nebyli tam žádní individualisti ani rozepře, drželi jsme jako jeden tým. To se ukazovalo i na ledě.
Ve finále jste nakonec neuspěli, co vám proti Švédům chybělo?
Proti Švédům jsme udělali tu chybu, že jsme první třetinu moc bránili. Nechali jsme je nabrat sebevědomí, prohráli jsme ji. Je to škoda, protože ve druhé a třetí části už jsme na ně měli, ukázali jsme, že jsme výborný tým. Ale nestačí hrát čtyřicet minut, to bylo nejvíc zlomové.
Jaké bylo hrát před domácím publikem, kde jste několikrát zažil vyprodaný stadion?
Publikum, to bylo něco neskutečného. Výborný kotel, výborní fanoušci, … Nejvíc mě potěšilo, že se na mě přišla podívat rodina, kamarádi i mnoho dalších lidi z vesnice. Je neskutečné, že když jdu teď po dědině, tak se se mnou chtějí malé děti fotit. Dávají mi tu všichni najevo, že to sledovali.
Foto: IIHF
Nasbíral jste 6 bodů za 3 góly a 3 asistence, jak jste spokojen po osobní stránce, z pohledu statistik, ale i mimo ně?
Individuálně to pro mě bylo povedené mistrovství. Kdyby mi někdo před šampionátem řekl, že budu mít za sedm zápasů na MS šest bodů, tak mu asi neuvěřím. Bylo to fajn, měl jsem vedle sebe výborné spoluhráče, ať už na přesilovce, kde jsme byli výborně sehraní, tak v lajně, tam nám to velmi sedlo. Ke konci turnaje už moje role byla podobná jako tady v Brně, očekávaly se ode mě góly i to, abych byl na ledě rozdílovým hráčem.
Nakonec to tedy bylo hořkosladké, prohra ve finále… Dokážete s odstupem času ocenit i to stříbro?
Stříbro je výborný výsledek, ale když už se dostanete do finále, tak chcete získat tu nejcennější medaili. Přestože se ten poslední zápas prohrál, víme, že stříbro je úžasné, je to velký úspěch pro slovenský hokej.
To, že si vás zastavují fanoušci, jste již nastínil. Po MS jste ale zažil také autogramiádu s legendami slovenského hokeje, jak jste si akci užil?
Přišlo na nás strašně moc lidí, tu podpisovku jsem si moc užil. Fanoušci nám přišli pogratulovat, vyfotit se, i pro autogramy. Dokonce se na některé ani nedostalo, nevyšel čas, protože těch lidí bylo opravdu neskutečně moc.
Foto: IIHF
Po dlouhé sezóně máte chvíli na odpočinek, jak hodláte tento čas strávit?
Těším se na to, že po tak dlouhé sezóně můžu být tři týdny doma. Uvidím, jestli pojedu na dovolenou, to ještě řešíme s mamkou, Určitě jsem rád, že můžu být s kamarády, v podstatě je celý rok nevidím, oni taky dělají své sporty. Po sezóně se vždycky potkáme, můžeme si konečně zajít někam sednout, takže to je moc fajn.
Kdy se zapojíte do letní přípravy v Brně?
Jsem dohodnutý s kondičním trenérem Sedlem (Jan Sedláček, pozn. red.), že mám tři nebo čtyři týdny volna, to ještě musíme dokomunikovat. S hlavním trenérem mi dají vědět, pak uvidíme. Dostal jsem šanci odjet letní přípravu s Áčkem, určitě to budu chtít využít. Na kluky se už moc těším, asi nejvíc na Hartlíka (Michal Hartl, pozn. red.), už jsme se dlouho neviděli (úsměv).
Nejproduktivnější hráč juniorky, zápasy v áčku, parádní gól, který obletěl sociální sítě, a na závěr stříbrná medaile… a to jste stále zapadal i do kategorie dorostu, tedy U17. Sezóna asi splnila, možná i předčila vaše očekávání, že?
Ta uplynulá sezóna… To bylo něco neskutečného. Absolutně jsem nečekal, že to takto dopadne, určitě moje očekávání předčila. Začínal jsem sezónu v dorostu, nakonec jsem si zahrál za áčko i za slovenskou osmnáctku na MS. Bylo to opravdu úžasné, stojí za tím nejen tvrdá práce, ale také důvěra od trenérů, ať už v Kometě nebo v repre, čehož si strašně moc vážím. Budu se snažit na tom stavět i do dalších sezón.
