Rozhovory
dnes
Martin Procházka... góóól! „Dotkli jsme se hokejového nebe.“ Že vám úvodní věta legendárního komentátora Petra Vichnara něco připomíná? No, aby ne. Dnes je to přesně třicet let, kdy se hokejové reprezentaci povedlo vybojovat první historický titul mistrů světa v samostatné historii České republiky. Vítězný gól na 3:2 v čase 59:41 sledoval ze střídačky odchovanec brněnského hokeje Roman Meluzín, který na mistrovský šampionát ve Vídni z roku 1996 zavzpomínal.
Do konce finálového utkání s Kanadou zbývalo za stavu 2:2 pouhých jednadvacet vteřin a šlo by se do prodloužení. „Byl jsem na střídačce, většina hráčů stála a sledovala hru. Gól Martina Procházky jsem viděl moc dobře. Samozřejmě propuklo obrovské nadšení a radost. Byl to pro všechny zážitek na celý život,“ vzpomíná Roman Meluzín na skalp Kanady v poměru 4:2.
„Utkání se zámořským velikánem vstoupilo do dějin po všech směrech, zrodila se nová generace hráčů, která začala sbírat medaile. Hráli jsme s nimi vyrovnaný zápas, zvládli jsme s nimi hrát silový hokej, což je jejich doména a my jsme se jim v tom dokázali vyrovnat," tvrdí.
Na turnaji dostal zkušený útočník hodně prostoru a byl hodně vidět. „Připsal jsem si tři góly a další tři asistence, ale statistiky jdou stranou. Slyšíme to i dnes ze všech stran, že rozhoduje kolektiv a dobrá parta, což v tomto případě platilo dvojnásob. Trenér Bukač po předešlém nepodařeném turnaji dokázal sestavit výborný tým, hodně ho obměnil. Dal příležitost i mladším hráčům, například kladenské trojici Patera, Procházka, Vejvoda. A tyto kluci byli doplnění dalšími, staršími a zkušenějším hokejisty. Jako třeba Drahomír Kadlec, František Kučera nebo Tonda Stavjaňa.“
Když se podíváme na celý průběh šampionátu, kromě remízy s Norskem 2:2 český tým dokázal všechny duely vyhrát. Vysoká dominance byla i ve vyřazovacích bojích, ve čtvrtfinále přišla výhra s Německem 6:1, v semifinále s Amerikou 5:0 a s Kanadou o titul 4:2. „Dalo by se říct, že jsme byli fakt dominantní. Všechno nám sedlo, předváděli jsme dobrý hokej a skoro každého dokázali přejet," říká v současné době mládežnický trenér Komety.
Turnaj probíhal v rakouské Vídni, kde de facto panovaly domácí podmínky. „Každé utkání bylo vyprodané, jezdili za námi fanoušci a mohli jsme si připadat jak doma. Vzpomínám si, že to tam bylo jak ve skleníku, hrozné vedro. Byli jsme zpocení už před rozbruslením, pořád jsme se převlékali," směje se někdejší extraligový hokejista.
Neblahý zážitek si z MS ve Vídni odnesl útočník Jiří Dopita, kterého před startem čtvrtfinále postihl akutní zánět slepého střeva. „Bylo nám Jirky líto, že si s námi nemohl užít všechny nejdůležitější zápasy a oslavy na ledě. S panem doktorem Ziegelbauerem jsme za ním vyrazili společně autem z Vídně rovnou do Vojenské nemocnice v Brně a medaili mu předali," popisuje lapálie svého spoluhráče.
A kde má uložené své trofeje sám Roman Meluzín? „Hlídá mi je manželka, jsou uložené doma v krabici," dodává s úsměvěm. Letošní šampionát si samozřejmě nenechá ujít. „Budu kluky sledovat, přál bych jim nějaký další úspěch a i borcům od nás z Komety, aby se na MS probojovali a dovezli nám do Brna nějakou placku," přeje si.
