PUK č. 28: David Moravec o medailích s juniorkou, maturitě i vaření

Jaké byly vaše hokejové začátky?
Moje hokejové začátky byly ve Vítkovicích, tak lehce mě trénoval táta, takže na to vzpomínám určitě hodně dobře. Pak jsem se v dorostu přesunul do Poruby, odkud jsem šel sem.

Bylo od začátku jasné, že budete hrát hokej? Zkoušel jste i jiné sporty?
Ty brďo, myslím si, že jo. Asi si rodiče říkali, že budu po taťkovi hrát hokej. Ale kdybych chtěl dělat něco jiného, jako myslím jiný sport, tak by mi v tom asi nebránili. Hrál jsem ještě tenis.

Jaký byl prozatím podle vás nejpovedenější zápas vaší kariéry?
Asi zatím buď první gól v extralize proti Vítkovicím, nebo dva góly v Lize mistrů v Zugu, což byly moje první zápasy v seniorském hokeji tady za Brno. Takže vlastně asi spíš ten v tom Zugu.

Velmi se vám v CHL dařilo, jak jste si soutěž užil?
Bylo to super! Jen tak někdo si takhle nezaletí zahrát hokej jinam. Navíc bylo skvělé, že jsme byli pořád s klukama pohromadě, užili jsme si to, byla sranda. Pak jsme poměřili síly s těmi evropskými velmocemi, když to tak řeknu. Myslím si, že i když jsme jeli s mladší sestavou, tak jsme se neměli za co stydět a předvedli jsme dobrý výkon.

David Moravec skóroval v CHL proti Zugu, foto: Vít Golda

Jak vzpomínáte na svůj první extraligový zápas v A-týmu?
To bylo na tripu Litvínov–Boleslav. V pátek hrálo áčko v Litvínově, já jsem hrál za juniorku, protože jsem byl předtím nemocný. Pan Pokorný mi řekl, že mě po zápase na Slavii vyzvedne kondičák, a že pojedu do Boleslavi, tam se uvidí, jestli budu hrát nebo ne. V neděli ráno, když jsme měli meeting, tak jsem se viděl v sestavě se Zohornovými, tak jsem z toho byl hnedka celkem vystresovaný, moc jsem to nechápal (smích). Pak to bylo super, strašně jsem se těšil. Jsem rád, že jsem ten prostor dostal. Byl to fakt nepopsatelný pocit, hrát první extraligový zápas.

Máte nějaký rituál?
Mám hodně rituálů, ne nějaké úplně speciální. Ale je to takové, že když se mi něco nepovede, tak se z toho nesesypu. Spíš to je rutina než rituál. Měním to, s tím mi hodně pomohl táta, říkal, že by neměly zůstávat všechny stejné, že bych je měl obměňovat.

Jak se zrodil přestup do Komety?
Volal mi pan Beran, to byla myslím sezóna 23/24, kdy se mě ptal, jestli bych nechtěl jít sem do Brna. Říkal, že si myslí, že bych tu mohl dostat prostor, ale že se uvidí, že to nedostanu zadarmo a musím se ukázat. Hodně o mě stál, což se mi líbilo. Dostal jsem více nabídek, ale tato byla nejlepší. Šel jsem sem, vyzkoušel jsem si to a už se mi tu zalíbilo. Takže jsem rád, že jsem tu doteď a přidávám další sezóny.

V sezóně 2023/24 jste si na krk pověsil s juniorkou stříbrné medaile, jak to zpětně vnímáte?
Bylo super, že jsme to vybojovali, byla to moje první medaile, první play-off mládežnické. Myslím, že jsme měli hodně dobrý tým, ale pořád mě mrzí, že jsme tehdy nevyhráli, jelikož jsme tu sérii měli dobře rozběhnutou. Za stavu 2:0 jsme jeli domů, asi jsme si mysleli, že to půjde samo. Měli jsme skóre 10:1 nebo kolik. Asi jsme to podcenili, pak už jsme to nechytli.

David Moravec ve finále juniorské extraligy 2023/2024, foto: Roman Kantor

Vy jste ale měli v celku mladý tým, například oproti loňské sezóně…
Bylo tam vlastně hodně košíkářů, tak šest, sedm. Teď je ten tým určitě nejmladší, za poslední tři roky. Tak třeba z toho bude taky úspěch (úsměv).

Na každé utkání byla na poměry mládežnického hokeje nezvykle naplněná aréna, jak jste si to tehdy užívali?
To bylo super, nikdo to nečekal. Byli jsme za to strašně rádi. Když to tak řeknu, ti lidi nás vůbec neznají, vlastně z toho nic nemají. Přijdou ve svém volném čase, který můžou obětovat něčemu jinému. A to proto, aby nás přišli podpořit. To pro nás, mladé kluky, co jsme tehdy ještě nehráli za áčko, někomu se to bohužel třeba vůbec nepoštěstí, tak to bylo skvělé, když fanoušci přišli. Fakt to byl neskutečný pocit, jak tam řvali, povzbuzovali nás, měli z toho radost, možná skoro i víc než my. Nepopsatelný pocit.

O rok později jste vybojovali bronz. Jak vzpomínáte na něj a v čem vidíte rozdíl oproti předchozímu ročníku?
Do semifinále jsme dostali hodně těžkého soupeře, Pardubice si přivedly hodně kluků z béčka, z Maxa ligy, ti to hodně ovlivnili. Pak to nakonec i vyhráli. Jak jsme skončili stříbrní, byla mnohem lepší atmosféra v kabině. Nevím, čím to bylo, ale všichni to cítili.

Vy jste v průběhu loňského play-off maturoval, jak náročné bylo to skloubit?
Bylo to náročné, ale nějak jsem to naštěstí zvládl. Když jsem měl zrovna slohovky, tak jsem hned po nich musel dojet do Pardubic vlakem, kde jsem odehrál zápas a hned jel zase zpátky do Ostravy vlakem. Takže to nebylo nic úplně příjemného.

David Moravec s tátou, foto: Jakub Knap

Váš táta je oceňovávaný hokejista, jak je náročné vypořádat se s tím, že vás s ním pořád srovnávají?
Stává se to hodně, někdy mě to už štve. Říkají mi: „Budeš stejně dobrý jako on? Nebo lepší?“ se vždycky ptají. Co mám na takovou otázku odpovědět? Vždycky jim to odkývu. Já doufám, že udělám aspoň nějaký z těch úspěchů, táta toho vyhrál hodně. Věřím, že to dotáhnu daleko, podobně jako on. Ale štve mě to, když se píše článek, tak v titulku je “syn toho a toho”. Chtěl bych, aby, když píšou o mně, to bylo o mně, a ne o tátovi.

Setkal jste se pravděpodobně i s tím, že si lidé myslí, že máte protekci, že?
Setkávám se s tím hodně, hlavně dřív, někdo si to možná o mně říká i teď. Doufám, že dokazuju, že to tak není. Uvidíme, jestli to v budoucnu někam dotáhnu a bude to protekce (smích).

Váš otec momentálně působí jako trenér, několikrát koučoval přímo vás, jindy zas stál na opačné straně. Jaký to je pocit?
Byl to takový můj sen tento sezóny, si proti němu zahrát. Zatím se mi to povedlo jednou, doufám, že se to povede i podruhé (povedlo, pozn. red.). Bylo to super, byl jsem nahecovaný, chtěl jsem hrozně vyhrát, aby prohrál, a já ho mohl popichovat po zápase (smích). Bohužel, byl jsem to já, tak si ze mě dělal srandu. Pak ale zhodnotil můj výkon a pokecali jsme. Naštěstí jsme se o nic nevsázeli, protože bych prohrál.

Kromě vás a vašeho táty je na české scéně ještě jeden David Moravec. Stává se vám, že si vás pletou?
Párkrát se mi stalo, že si za mnou někdo přišel pro podpis na kartičku. A na té jsem nebyl já, ale druhý David Moravec z Varů (smích).

David Moravec v CHL, foto: Caroline Elizabeth Zalud

Nastupoval jste také v Maxalize, jak vnímáte tuto soutěž?
Je to super soutěž pro nás pro mladé. Můžeme se tam rozehrát, jak jsem první rok v mužích, tak jsem rád, že jsem tam dostal nějaký prostor. Samozřejmě, každý chce hrát extraligu, i vyšší soutěže, ale musím říct, že mi dala ta první liga opravdu hodně. Jak fyzicky, tak psychicky.

V A-týmu jste jeden z nejmladších, jaká ta pozice je?
No, naštěstí nejsem úplně nejmladší, to je Chlůďa (Danny Chludil, pozn. red.), ten to má horší (smích). Musím stahovat filmy do autobusu, jídla brát, tahat vody. Když se potřebuje něco někam dostat, tak to beru já. Balím věci do autobusu, hokejky, televizi. A takto různě se starám.

Mladší kluci se po přesunu do A-týmu většinou trochu stydí, ale to asi nebude váš případ…
Nene, vůbec. Já jsem takový ukecaný, mám rád srandičky. Moc se neumím mračit, pořád se směju. Je fajn se dostat do pohody před zápasem, udělat si srandu z ostatních, pak přepnu na zápasový režim a jedu naplno.

Co pro vás bylo nejtěžšího na přesunu do Brna?
Asi dálková škola. To bylo asi nejhorší, že jsem tam musel dojíždět. Vždycky jednou za měsíc a dopsat úplně všechny písemky, naučit se to všechno naráz. To pro mě bylo asi nejhorší.

V zápase proti Vítkovicím zapsal svoji první extraligovou trefu, foto: Caroline Elizabeth Zalud

A co vaření? Chlůďa si nejprve stěžoval, že moc nevaříte, nedávno se ale chlubil, že už vás to trochu naučil…
Ten kluk si trošku vymýšlí (smích). Ale jo, je to tak, už jsem se v tom vaření zlepšil. Myslím, že teď už toho umím udělat o hodně víc. I on to teď ocení, že to je fakt dobrý! Střídáme se většinou, ale pořád je hlavní šéfkuchař Danny.

S Dannym jste momentálně spolu na bytě, jak jste to měl ale dříve?
První rok, co jsem tady byl, tak jsem bydlel na intru, protože jsem byl ještě na střední. Byla to dobrá zkušenost, ale už bych se tam nechtěl vrátit (smích). Teď už jsem druhým rokem na bytě s Chlůďou.

Jakou písničku/interpreta aktuálně posloucháte nejvíc?
Nejvíc asi Yzomandiase.

Jaké bylo nejtěžší období ve vaší hokejové kariéře?
Nejtěžší bylo, když jsem byl v deváté třídě ve Vítkovicích, předtím, než jsem přestoupil do Poruby. To bylo asi nejhorší období. Skoro vůbec jsem nehrál, moc mě trenér nestavěl. Hokej mě pořád bavil, ale říkal jsem si, jestli to má vůbec cenu. Pak jsem naštěstí odešel za tátou do Poruby do dorostu. Tam se hrála stejná soutěž jako ve Vítkovicích, Extraliga dorostu. O nic jsem nepřišel, dva roky tam odehrál, pak jsem přišel sem do Komety.