PUK
dnes
Každý hokejista má unikátní životní a kariérní cestu. Někdy je klikatá nebo vede přes kontinenty, jindy zůstává po celou dobu v barvách jednoho klubu. Ale co je jasné, vždy je plná zážitků a stojí za to. Jaká je ta Kristiána Pospíšila?
Kristiáne, pocházíte ze slovenského Zvolena. Začneme trošku netradičně. Dotáhl to někdo z vašich spoluhráčů z žákovských kategorií také do profesionálního hokeje, tak jako vy? Někdo, koho by fanoušci Komety mohli znát?
Předem bych chtěl říct, že dodneška jsme s klukama stále v kontaktu, máme skupinu, kde si často píšeme. Pokud jsem v létě doma, tak se potkáváme. Nejznámější jméno je asi Jakub Meliško, který vyhrál titul v Michalovcích, hrál i v zahraničí nebo v Česku.
Na co byste fanoušky nalákal do vašeho rodného města?
Samozřejmě na hokej a stadion (smích). Je sice menší, ale můžu doporučit. Celkově je Zvolen pěkné město, dá se projít po náměstí v centru, určitě bych doporučil i návštěvu Zvolenského hradu. Kousek máme také Poľanu, kde je krásná příroda. (Pozn. redakce: jde o nejvyšší pohoří sopečného původu v Západních Karpatech - 1458 m.n.m).
Ještě zůstaňme u vás doma. Které slovenské jídlo máte nejraději?
Kapustnicu. Tu rád uvařím, ale teď už práci v kuchyni nechávám na přítelkyni. A musím ji pochválit, vaří výborně i na Vánoce pořád něco chystala. Kapustnicu udělala výbornou (úsměv).
Foto: Vít Golda.
Tři roky jste strávil v juniorských soutěžích v Rakousku. Proč jste se tam ze Slovenska přesunul?
Bylo mi čtrnáct nebo patnáct a vybrali si mě tam v podstatě na zkoušku. Tehdy ta akademie začínala. Byl jsem velmi rád za šanci a musím říct, že v té konkurenci nebylo snadné obstát. Všechno tam funguje na vysoce profesionální bázi. Bratr Martin mi říkal, že jsou tam podmínky mnohdy lepší, jak v některých klubech NHL. Já to můžu jen potvrdit, dalo mi to hrozně moc do života. Obrovská zkušenost a v podstatě jsem tam nastartoval svou kariéru. Starají se o vás ať už po stránce, tréninků, školy, jídelníčku, zkrátka všeho.
Bylo těžké si zvykat na němčinu? Jak umíte německy dnes?
Umím dobře anglicky, která se tam také hodně učila. Ale kdybych se do Německa vrátil, tak si myslím, že bych se do toho zase dostal. Nějaké základy si pamatuju, i když je to už deset let, co jsem tam hrál. Když na to zavzpomínám, tak jsem měl za spoluhráče totální mix národností. Byli to kluci z Ruska, Finska, Švédska, Ameriky, Kanady, mluvilo se převážně anglicky.
V čem jsou Rakušané jiní proti Slovákům a Čechům?
Je to jiná mentalita. Neberu to jen z toho pohledu, že jsem nějaký čas bydlel v Salzburgu, ale moji rodiče žijí ve Vídni, takže můžu porovnávat, Je to něco jako Bratislava a Košice. Asi mi rozumíte, v každé krajině je to zkrátka jinak. Ale za tu dobu, co jsem tam jezdil nebo jezdím, vždycky se všichni chovali přátelsky.
Foto: Vít Golda.
Hokej hraje i váš mladší bratr Martin. Bavíte se spolu často o hokeji, máte blízký vztah?
Jsme spolu v kontaktu každý den. Nejen o hokeji, ale i o životě, zkrátka o všem možném. Rozebíráme spolu zápasy, on mi říká, co zlepšit. Já mu také řeknu svůj názor na jeho hru. Určitě spolu máme blízký vztah a voláme si opravdu často.
Zahrál jste si v Lukko Rauma. Jaký byl život ve Finsku?
Žil jsem tam sám. Neměl jsem tehdy přítelkyni, takže to bylo spíš ve stylu na zimák a domů. Zaměřoval jsem se pouze na hokej. Špatné to tam ale rozhodně nebylo, zmínil bych i krásnou přírodu. V podstatě Rauma je malé město, kde je asi 250 dřevěných domů. Samozřejmě všude najdete saunu, v každém domě, v každém bytě. Půlka týmu chodila k moři, udělali jsme díru do ledu, vylezli ze sauny a skočili do vody.
Jak je to ve Finsku s cestováním? Vzdálenosti mezi městy jsou větší než v Česku?
Musím říct, že českou ligu mám v tomto ohledu moc rád. Nejdelší trip jsou pro nás Karlovy Vary, kam jedete odhadem čtyři hodiny. To byla ve Finsku časově nejkratší cesta. Rauma je na západě a pokud jsme jeli na východ, tak jsme klidně strávili celý den v autobuse. Nebyl problém někam jet 8 nebo 9 hodin. Jezdili jsme s předstihem, dělali i pauzy, ale dálky to byly fakt velké.
Foto: Vít Golda.
Ve Finsku i v Česku jste získal mistrovský titul. Zkuste popsat, v čem to bylo podobné a v čem jiné.
V první řadě je potřeba říct, že když jsme vyhráli ve Finsku titul, byl covid. Nemohli jsme tak slavit s fanoušky a mít tu podporu, kterou prožíváme v Brně. Každopádně každý titul je super, každý chce vyhrávat. Navíc v Raumě jsme vyhráli po 58 letech, všichni byli šťastní. Dodnes mi hodně fanoušků píše, jak se mám, nebo jak se mi daří. Pro všechny ten titul znamenal mnoho. To platí i pro Kometu, se kterou jsem zažil nádherné chvíle. Do konce života si budu pamatovat, jak nás fanoušci hnali. No a následné oslavy na Zelném trhu? To bylo něco neskutečného. Rád bych to prožil znovu.
Užíváte si radost z gólů a z asistencí? A že některé v poslední době stály za to…
Radost mám vždycky, především když tým vyhrává a získává body. Nebudu však skrývat, že chci dávat góly a bodovat. Letošní sezóna je hodně specifická, tabulka je vyrovnaná a pokud čtyřikrát vyhrajete, jste nahoře. Bohužel to platí i v opačném případě, stačí pár proher a rázem jste někde dole.
Čím rád trávíte volný čas, kde se nejlépe odreagujete?
S přítelkyní a s pejsky. Jak je těch zápasů fakt mnoho, bohatě mi stačí sedět i na gauči a odpočívat. Pokud je čas, jdeme do kina, na večeři, trošku si od hokeje odpočinout je někdy potřeba.
Foto: Vít Golda.
V Brně jste hrál s číslem 88 a následně jste ho přenechal Brandonu Davidsonovi a nyní máte 22. Proč právě tato čísla?
Měl jsem stejně v hlavě myšlenku, že bych se chtěl vrátit ke svému původnímu číslu, se kterým jsem začínal. I v reprezentaci jsem s tímto číslem hrál. Vždycky jsem si přál vyhrát s 22 titul a povedlo se to. Takže Brandonovi musím zpětně poděkovat.
Přesto jste se v minulosti nechal slyšet, že vám za výměnu slíbil nějakou odměnu? Můžete prozradit o co šlo?
Jo, to je fakt. Říkal, že za to něco dostanu. A když si zpětně vzpomínám, tak mi stále něco dluží. Byla to tuším večeře nebo hodinky? Mohli bychom mu to připomenout a trošku ho popíchnout (smích).
