PUK
dnes
Každý hokejista má unikátní životní a kariérní cestu. Někdy je klikatá nebo vede přes kontinenty, jindy zůstává po celou dobu v barvách jednoho klubu. Ale co je jasné, vždy je plná zážitků a stojí za to. Jaká je ta Tomáše Bartejse?
S hokejem jste začínal v rodné Třebíči, jak vzpomínáte na své začátky?
Na Třebíč mám skvělé vzpomínky, především na partu kluků, která tam byla. Jak si to postupem věku uvědomuju, už je to opravdu mnoho let. Přijde mi, že je to vážně dávno.
Vy jste pak přestoupil do Liberce, jaká to byla pro vás změna a zkušenost?
Bylo to někdy v období dorostu. Samozřejmě to bylo hodně ovlivněné tím, že v Liberci byla nová hala a skvělé zázemí. Musím říct, že jsem tam potkal spoustu dobrých kamarádů a doteď jsme spolu v kontaktu. Určitě to byla fajn zkušenost a dalo mi to do kariéry hodně.
Postupně jste začal střídat první ligu a extraligu, ve které jste se následně zabydlel. Jak náročný to byl přechod v tom smyslu zvyknout si na tempo?
V tom mladém věku to nebývá až takový problém. I dnes přijedou mladí kluci z první ligy a bez problémů se zapojí do extraligy. Člověk potřebuje hlavně hrát, na to přepínání si hokejista rychle zvykne. U těch mladých kluků je velká výhoda v rychlosti, šikovnosti a takového toho elánu. To je u nich velká výhoda. Je to potřeba správně nakombinovat.
Foto: Caroline Elizabeth Zalud.
Jednu sezónu jste odehrál v Bělorusku v Metallurgu Žlobin. Jak se to seběhlo, že jste se dostal do této země?
Skončil jsem v Chomutově a moc nevěděl, co dál. Přišla nabídka z Běloruska, která byla zajímavá a bylo také výhodou, že v sestavě bylo několik českých hráčů, tak jsem si řekl, proč toto angažmá nevyzkoušet. Byla to taková exkurze do jiné kultury. Hráli jsme běloruskou extraligu, což je něco jako naše první liga.
A co stadiony a zázemí obecně?
Je to různé, ve Žlobinu jsme měli výborné podmínky, další krásný stadion je v Minsku. Určitě tři čtyři kluby mají super podmínky, ostatní už je trošku horší.
Jak se vám tam v té době žilo? Byl to velký rozdíl oproti České republice?
Jak už jsem říkal, byla to taková moje exkurze do jiné země, abych poznal jinou kulturu. Rozhodně jsem si na nic nemohl stěžovat. Bydlení bylo takové, jak si mnozí starší lidé vzpomínají. Jak za našich babiček nebo rodičů v období komunismu. Mimochodem, v roce 2018 jsme hráli s Kometou v Lize mistrů v Grodnu, tak jsem si mohl pobyt v Bělorusku zase oživit. To už jsme ale spali na hotelu. Každopádně lidé byli ochotní, zkrátka zlatí.
Foto: Vít Golda.
A nějaký vtipný zážitek?
Občas se mi stalo, že jsem jel po silnici a proběhlo po ní stádo krav. Nebo normálně jedete po silnici a ta najednou z ničeho nic skončila. Dál prostě nevedla (smích).
Krom extraligových zápasů jste si dvakrát zahrál také za reprezentační tým, také v juniorském výběru jste byl, jaké to byly pro vás zkušenosti?
Je pravda, že jsem tam mnoho neodehrál, ale určitě z toto mám pěknou památku a doma dres národního týmu.
Minulý rok jste se vracel zpět do Komety po dvou sezónách v Karlových Varech. Těšil jste se do známých míst?
Jasně, těšil. Pocházím z Třebíče, ale v Brně se cítím jako doma. Už když jsem odcházel, tak jsme se bavili, že bych se mohl časem vrátit. Stalo se tak po dvou sezónách, za což jsem rád. K Brnu mám velký vztah a myšlenka, že bych šel jinam nepřidala v úvahu.
Foto: Vít Golda.
Jaké to pro vás bylo hrát v dresu soupeře v brněnské Winning Group Areně?
Asi bych řekl, že jsem byl nervózní. Zápasy byly takové specifické, především kvůli fanouškům a atmosféře, která tady panuje. Zároveň bych chtěl ještě dodatečně poděkovat všem, že ke mně byli vždy vstřícní a mile mě přivítali.
V Brně a okolí jste strávil mnoho let, co tady máte nejraději?
Nejvíc se mi líbí atmosféra města a celé jižní Moravy. Je to kousek na Pálavu, je tady pestrá příroda. Dá se kamkoliv zajet, mám to rád třeba na brněnské přehradě. V létě je to tam skvělé. Celkově se Brno hodně zlepšilo, pořád se něco opravuje, staví, je to jedině dobře.
Foto: Ivo Dostál.
Vy jste byl u všech tří titulů Komety, zažil ty největší úspěchy. To musí být úžasné sáhnout si hned třikrát na pohár, že?
Je to super. I když ten poslední titul jsem promarodil a byl v roli fanouška. I tak jsem si tu jízdu s klukama užil. Sice jsem trpěl tím, že nemůžu hrát, ale bohužel to tak bylo a nedá se nic dělat.
Jak bylo zmíněné, máte za sebou mnoho úspěchů, je však stále něco, čeho byste rád dosáhnul?
V hokeji bych chtěl pořád vyhrávat, to chce asi každý. Olympiádu a mistrovství světa asi už bohužel nestihnu (úsměv). Cíle mám i v osobním životě, ty si ale nechám pro sebe (úsměv).
Co rád děláte mimo sezónu?
Baví mě horské kolo. Rád jezdím do kopce, ideálně v Krkonoších. Také rád pracuju na domě, manuálně jsem celkem zručný, takže zvládnu všechno možné. Každopádně stále se učím novým věcem a baví mě to.
