PUK č. 21: Adam Zbořil o úspěších v mládežnických soutěžích, ale i o finské manželce

Hokejově jste vyrostl v Brně a nyní je to již čtvrtý rok, co v Kometě opět aktivně působíte, jaký pro vás byl návrat do mateřského klubu?
Byla to pro mě obrovská čest a hlavně vzpruha, že můžu znovu oblékat svůj mateřský dres. Měl jsem sice dobrou sezónu v Mladé Boleslavi, ale pak se má kariéra nevyvíjela tak, jak bych si přál, trošku jsem se hledal. Za šanci vrátit se jsem vděčný, vážím si toho, že tady můžu hrát. Jsem tady doma.

Máte nějakou vzpomínku na Brno ze svých mládežnických let?
Těch je určitě hodně. Náš ročník vyhrával mistrovství republiky, vlastně jsme získávali medaile od páté třidy po mladší dorost. Byli jsme silný ročník, ať už to byli kluci jako Pavel Jenyš, David Vlček, Martin Svoboda, Adam Kozel nebo můj brácha Kuba. Pět let po sobě jsme byli zlatí a byly to krásné roky. Já přešel z mladšího dorostu rovnou do juniorky. Patřil jsem mezi nejmladší, v té době jsme byli v juniorce stříbrní.

Během vaší juniorské kariéry jste strávil rok v Kanadě, jaké zkušenosti jste si přivezl?
Hlavní záměr byl, že jsem se chtěl osamostatnit a načerpat zkušenosti. Naučit se jazyk, vyzkoušet si zahraniční hokej. Bylo to rok před draftem a bylo to padesát na padesát. Draft nevyšel, ale i tak to byl velký zážitek. V šestnácti letech jsem byl 8000 km daleko a člověk zjistí, o čem ten život je. Nemáte rodiče za zadkem, otevře vám to oči. Zdravě nastavený s poker room a sportsbookem pod jednou platformou.

Vy jste v Kometě takový sběratel medailí. V mládeži bohatá sbírka a vloni přišla další velmi cenná trofej. Kometě jste dopomohl k zisku mistrovského titulu, jaké pro vás bylo vyhrát titul právě se svým týmem?
Věřil jsem tomu už před čtyřmi lety, když jsem do Komety přišel. Je fakt, že hokejisté na úspěch čekají třeba celou kariéru. Povedlo se nám to v loňské sezóně, protože se sešla skvělá parta, která táhla za jeden provaz. Ukázalo se to proti Varům, Spartě a pak Pardubicím. Asi nám vyhovovalo hrát proti favoritům, kteří si mysleli, že nás přejedou jak nic. Vždycky se jim to vymstilo, nám nikdo nevěřil. Když jsem četl v novinách, kolik nám věřilo expertů, tak jeden z deseti. Ale nám to vyhovovalo.

Foto: Vít Golda

Máte za sebou poměrně bohatou kariéru, ale je zde ještě něco, čeho byste v budoucnu rád dosáhl?
To je jasné, další medaile s Kometou. Jsou to zážitky, na které člověk nikdy nezapomene. Až skončím kariéru a někdo se mě zeptá, na co rád vzpomínám, tak to budou právě tyhle úspěchy.

Poslední dvě sezóny máte výbornou formu, jste produktivní a Kometa se na vás může spolehnout. Čím to, že jste udělal takový progres? Víc na sobě pracujete než v minulosti? Nebo prostě zrajete věkem jako víno?
Cítím důvěru a podporu trenérů. Když si hráč věří, může pak prodat to nejlepší co v něm je. V kariéře i v herním stylu jsem se někam posunul a jsem rád za příležitost, a že můžu týmu pomáhat. Musím říct, že mě fyzicky hodně pomohl bývalý trenér Martin Iterský. Snažím se ale všechno dělat stejně, dělat věci, kterým věřím a fungují.

Kdybyste měl na závěr zmínit vaše nejšílenější hokejové vlastnosti, které to budou?
Bruslení. Když jsem v pohybu, je těžké mě zastavit. Pokud mě někdo nepřišpendlí na mantinel a dostanu puk do dobré pozice, tak jsem schopen udělat kličku, nahrávku nebo vystřelit.