PUK
před -2 dny
Každý hokejista má unikátní životní a kariérní cestu. Někdy je klikatá nebo vede přes kontinenty, jindy zůstává po celou dobu v barvách jednoho klubu. Ale co je jasné, vždy je plná zážitků a stojí za to. Jaká je ta Rhett Hollanda?
Hokeji se profesionálně věnujete mnoho let, co vás vlastně k tomuto sportu přivedlo?
Pocházím z Kanady, kde každý hraje hokej již odmalička. Je to nejvíce rozšířený sport a zároveň je i součástí tamní kultury, takže mě rodiče dali na hokej jako malého, stejně jako to ostatní rodiče dělali s mými vrstevníky. Postupně jsem se do tohoto sportu zamiloval a rozhodl jsem se v něm pokračovat.
Myslíte, že je v Kanadě považováno za „divné“, když nějaký malý kluk nehraje hokej?
Ano, určitě. Všichni moji spolužáci a kamarádi hráli hokej, takže když člověk potká někoho, kdo hokej nehraje, tak se je to trochu zvláštní. Takových lidí se ostatní ptají „A co jako teda děláš?“ (smích).
Jsou v Kanadě i jiné populární sporty?
Poslední dobou přicházejí do popředí i jiné sporty. Dříve jsem hrával například také boxlakros, který nyní začíná být velice populární. Tento sport jsem většinou hrával spíše během léta a mimo sezónu, když jsem byl mladší. Dále lidi začíná o dost více zajímat také baseball, americký fotbal a podobné sporty. Ale hokej je tam stále na prvním místě.
Foto: Ivo Dostál
Stát se profesionálním sportovcem je poměrně těžké, kdy u vás přišla ta chvíle, kdy vám došlo, že na to máte?
Nejsem si úplně jistý, jestli jsem takový moment někdy měl. Vždycky jsem spíš věděl, že bych se rád stal profesionálním hráčem. Vždy jsem tuto hru miloval, snažil jsem se stále překonávat své hranice a dostávat se stále na vyšší úroveň. Nikdy jsem se tolik nedíval dopředu, užíval jsem si každý moment a snažil jsem se stále zlepšovat, což mě nakonec dovedlo až tam, kde jsem teď. Nebyl to konkrétní moment, vždycky chtěl tvrdě makat, abych tohoto cíle dosáhl.
Měl jste nějaký plán, jaké povolání byste chtěl teoreticky dělat, kdyby to s hokejem nevyšlo?
Žádný plán jsem dle mého nikdy neměl. Věnoval jsem celý svůj život hokeji a vždy jsem přesně věděl, že být hokejistou je to, co chci v životě dělat. Tímto směrem jsem nastavil svoji mysl a byl jsem ochoten udělat vše pro to, abych toho dosáhnul. Nemyslel jsem někdy na jinou cestu. Nevěděl jsem, kam mě toto smýšlení dovede, ale chtěl jsem tomu svůj život zasvětit.
Co je podle vás nejtěžší na tom být profesionálním sportovcem? Pro mnoho lidí je to splněný sen, má to tedy podle vás temnou stránku?
Nejtěžší část, především teď, čím je člověk starší, je to být neustále daleko od rodiny a přátel. To neustálé cestování je někdy poměrně náročné, hlavně nyní, když se mi nově narodila dcera. Občas je pro mě těžké ji a moji ženu opouštět. Na druhé straně mi pomáhá výborný vztah právě s mojí ženou. Při takovémto stylu života je toto hrozně důležité a vždy si připomínám, že jediné, na čem záleží je to, že jsme spolu. Stále si však myslím, že být sportovcem je jedno z nejlepších zaměstnání na světě, takže si jinak nemám úplně na co stěžovat. Je to něco, co jsem vždycky chtěl dělat, a to i přesto, že jsou některé věci občas těžké.
Foto: Vít Golda
A myslíte, že je to obecně hodně mentálně vyčerpávající zaměstnání?
Ne ani tolik pro mě, ale myslím, že pro moji ženu to je občas docela náročné a vyčerpávající. Je pro ni určitě těžké být neustále daleko od rodiny a přátel, především když máme na starosti naše dítě. Pro ni je to mentálně tedy určitě náročnější, takže mám opravdu velkou radost, že je tak velice silná a že to zvládá velmi dobře. Já se ji vždy snažím co nejvíce podporovat, abych ji v těžkých chvílích aspoň trochu ulehčil.
S hokejem jste začínal na univerzitě v Michiganu, jak byste popsal tyto roky, užil jste si je?
Hrát za Michigan state pro mě byla velká zábava. Taktéž to pro mě bylo velkou životní metou, jelikož už v nižším věku jsem velice chtěl dosáhnout úrovně NCAA. Hrát na univerzitě znamenalo hrát na velmi vysokém levelu a zároveň také získat titul, což bylo výborné. Hokej i studium tam byla zábava a rád na tuto dobu vzpomínám.
Na jaké úrovni je podle vás univerzitní hokej v severní Americe? Dá se to srovnat s profesionálními soutěžemi?
Myslím, že především v poslední době je univerzitní hokej v Americe na velice dobré úrovni a rok od roku se neustále zlepšuje. Byla to jedna z nejvyšších soutěží, která hrála obrovskou roli v mojí přípravě na profesionální hokej. Dle mého názoru je to nejlepší neprofesionální soutěž v severní Americe.
Foto: Vít Golda
Myslíte, že hráči tuto soutěž berou spíše jako zábavu, nebo k tomu přistupují seriózně?
Je to velice seriózní soutěž. Samozřejmě jde i o zábavu, jelikož hokej je zábava všude na světě, ale kluci to berou rozhodně spíše vážně. V Kanadě se univerzitní hokej až tak moc vážně nebere, ale v USA jde o velice vysokou úroveň. NCAA vychovává mnoho talentů a špičkových hráčů, kteří následně míří do nejvyšších světových lig. Většina top hráčů v NHL přichází právě z amerických univerzit. Je to tedy tak, že mnoho hráčů, kteří dostanou příležitost hrát NCAA, mají následně velkou šanci na prosazení právě například v NHL. Univerzitní hokej v USA je nyní opravdu na skvělé úrovni a téměř každý mladý hráč se tam nyní snaží probojovat. Pravidla se v poslední době trochu změnila, díky čemuž kanadští junioři z CHL mohou nyní hrát americkou univerzitní ligou. Takže i hráči z kanadských juniorek často chodí hrávat právě do NCAA.
Byl jste se někdy podívat na nějaký zápas univerzitního hokeje během svého pobytu zde v Česku?
Abych řekl pravdu, tak zatím jsem k tomu neměl příležitost. Ale samozřejmě vím, že jednou ročně zde bývá velký zápas univerzitních mužstev. Zatím jsem tuto akci nikdy nenavštívil, ale upřímně by mě to docela lákalo. Vypadá to, jako že by to mohla být docela zábava s dobrou atmosférou.
Odehrál jste také sezónu v ECHL, jak byste tuto soutěž popsal?
Šel jsem tam ihned po ukončení univerzity a odehrál jsem tam pouze pár zápasů. Líbilo se mi tam, ale zároveň jsem věděl, že od sebe očekávám víc. Proto jsem se rozhodl, že to zkusím v Česku. Byla to pro mě dobrá zkušenost, ale myslím, že spíše právě tato soutěž byla spíše o zábavě než o hokeji. Chtěl jsem se tedy spíše posunout o něco výš. Zároveň však musím říci, že s tím, jak se hokej pořád mění, tak se zároveň i úroveň této soutěže velice zlepšila. V AHL jsou pro hráče nyní nově dané věkové limity. Často se tedy stává, že někteří hráči hrají několik let v AHL, a následně se přesunou do ECHL, což level této ligy dost zvyšuje. AHL se naopak spíše zaměřuje na rozvoj mladších hráčů a je to soutěž, která hráče připraví například i na NHL.
Foto: Ivo Dostál
Vybral jste si přestup právě do Česka. Proč zrovna sem?
Nejsem si úplně jistý. Když mi bylo kolem deseti let, tak jsem s mým hokejovým týmem z dětství Česko jednou navštívil. Byli jsme v Liberci a v Karlových Varech, kde se mi to velice líbilo. Zároveň jsme byli také na jednom extraligovém zápase. Ve chvíli, kdy jsem se se tedy rozhodoval, kam půjdu dále, tak jsem si na to vzpomněl a rozhodl jsem se to zde vyzkoušet. Zároveň jsem o Česku z minulosti už něco věděl, což také v mém rozhodnutí hrálo jistou roli.
V Kometě trávíte již více než šest let, z jakého důvodu jste si to zde tolik oblíbil?
Je toho opravdu hodně. První věc jsou určitě místní fanoušci a celkově atmosféra na extraligových stadionech. Zároveň Brno je opravdu krásné město perfektní velikosti. Velice se mi také líbí přístup zdejšího personálu a trenérů a také vedení a management celé organizace. Díky tomu se tady cítím dobře a šťastný. Velkou roli v tom hrají také spoluhráči, na které si určitě nemohu stěžovat. Vždycky jsem si zde se všemi kluky dobře rozuměl. Je to tady skvělé prostředí pro mě a pro moji rodinu. Se vším jsem se zde sžil tak rychle, že jsem necítil potřebu hledat nějaký jiný tým.
Věděl jste již od počátku své kariéry, že byste chtěl hrát v obraně?
Ano určitě, už odmalička jsem vždy hrával v obraně. Začalo to již když jsem byl malý. Hrává se na šest obránců a dvanáct útočníků, takže jsem si vždy říkal, že když budu hrát obranu, tak dostanu více času na ledě. Chtěl jsem vždy hrávat co nejvíce to šlo, tudíž jsem na postu obránce zůstal pak i v pozdějším věku. Jsem na této pozici spokojený a nejspíše bych to nechtěl měnit. Útočníci mají úplně jiný úkol než obránci a já jsem upřímně spokojený s tím, jaký post jsem si vybral.
Na této pozici je na vás ovšem vyvíjený větší tlak než na útočníky, ne?
To ano, většina chyb se většinou háže na obranu, či na gólmana, ale já mám tento tlak rád. Je to něco, co dělá hokej zábavným. Kdyby tam nebyl žádný tlak a nikoho by to nezajímalo, tak by hokej nebyl zdaleka tak dobrá hra, jako je nyní. Proto mám také nejraději play-off, kdy je na hráče vyvíjen právě ten největší tlak. Zároveň mě baví hodně vyrovnané a vyhrocené zápasy. Toto jsou totiž přesně ty momenty, které ze mě dělají lepšího hráče.
Foto: Ivo Dostál
Nyní hrajete s číslem 93, proč jste si vybral zrovna foto číslo? Má to nějaký hlubší význam?
Není v tom úplně nějaký hluboký význam. Když jsem přišel do Brna, tak jsem zde nikoho neznal a jeden z kustodů mi tehdy napsal zprávu s dotazem ohledně čísla se kterým bych chtěl hrát. Odpověděl jsem, že nevím, jelikož jsem neměl žádné speciální číslo, s nímž bych předtím hrával. On se mě tedy zeptal, jestli nechci 93, jelikož jsem byl narozen v roce 1993. Takto jsem k tomuto číslu přišel a vydrželo mi po celé ty roky tady. Jedná se tedy o můj rok narození.
Máte krom hokeje ještě nějaké jiné zájmy? Co rád děláte ve volném čase, když zrovna nejste na tréninku či na zápase?
Ve svém volném čase velice rád vařím. Moje žena také vaří ráda, ale někdy je pro mě vyloženě uklidňující, když se vrátím domů a mohu něco upéct, či uvařit. Během léta také s přáteli rád hraji golf. Hokej však zabírá značnou část mého času, takže když mám chvíli volno, tak rád prostě jen tak relaxuji. Vaření pro mě také znamená relax, proto to mám tak rád.
Sledujete i jiné sporty třeba v televizi?
Určitě ano. Od doby, co žiji v Evropě, jsem si velice oblíbil sledování formule 1. Zároveň si velice užívám sledování sportů, o kterých vůbec nic nevím. Když se dívám na hokej, tak mám neustálou potřebu stále všechno analyzovat, takže je pro mě trochu osvobozující sledování sportů, u nichž nevím, jak přesně fungují a mohu tak být opravdu pouze fanouškem. Proto mě baví právě F1, protože mohu podporovat jezdce a sledovat výsledky. Mám rád Red Bull a Ferrari, takže jim fandím a sleduju, jak se jim daří.
Je zde ještě něco, v čem byste se rád zlepšil? Jak na ledě, tak i mimo něj…
Na hokeji je nejlepší právě to, že i po mnoha letech je zde stále mnoho věcí, na nichž můžu pracovat, a ve kterých se můžu zlepšovat. To je právě ten aspekt, který na hokeji miluji. Vím, že nikdy nebudu dokonalý, ale právě proto je pro mě taková zábava trénovat každý den a sledovat, kam až se dá posunout a jak moc se mohu zlepšit. Den po dni se tedy snažím zlepšovat a pracovat na sobě.
