První prosincový den okořenila dohrávka juniorky s Jihlavou. Ta za sebou táhla břemeno dvou nepovedených zápasů, které chtěla pod Špilberkem napravit. Naopak Brňané měli vidinu sedmé výhry v řadě. „Ze začátku to ještě nebylo úplně ono, ale postupně jsme se do toho dostávali. Padly nám tam góly, po první třetině byl stav vyrovnaný. Pak se to zlepšovalo, po druhé třetině jsme si zápas pohlídali. Potom jsme to už jenom dohrávali, dali jsme tam ještě nějaké další branky,” shrnuje Rous.
První perioda byla ještě vyrovnaná, sázet na vítěze by byla asi loterie. „Měli celkem dobré protiútoky, takže na ty jsme si museli dávat pozor. Potom jsme si to už lépe pohlídali a nedělali zbytečně riskantní přihrávky. Zvládli jsme to.”
Na začátku druhé šla do vedení právě Dukla a nikdo by v té době ještě netušil, co na ni za dveřmi čeká za strašáka. Družina trenéra Berana neskládala zbraně a manku se postavila čelem. „Řekli jsme si, že to byl úplně zbytečný gól a že na něj musíme zapomenout, pokračovat a otočit celý zápas na naši stranu. To se nám podařilo.”
„Bylo tam dobré buly, následně dobrý signál. Lukáš Mátl to dobře vyhrál na Kýbla (Jana Kerblera, pozn. red.), který mi to posunul. Já jsem to tam nějak nahodil na branku. Nevím, jestli to bylo tečované, nebo ne. To jsem si nevšiml. Sotva to tam doletělo, ale gól to byl. To je důležité,” usmívá se Rous nad brankou. Jak by taky ne, když byla pro něj první v juniorské extralize. „Určitě byla radost o to větší. Jsem rád za to, že jsem takto mohl pomoct k výhře. Kýbl mi vzal puk, takže ho mám schovaný. Určitě si ho někam vystavím.”
A klíčový moment celého utkání? Oslabení, v němž Kometa překvapila hned dvakrát. „Bylo to ve druhé třetině, bylo důležité ho zvládnout a nějak přežít. To si myslím, že se nám povedlo. Mohl to být jeden z těch zlomových bodů v celém zápase.”
Foto: Libor Novák
Brněnští si do posledního dějství nesli dvoubrankové vedení, ale soupeř se přeci jen kousl. Vždyť na konci toho druhého snížil, situace ještě nebyla neřešitelná. „Na začátku třetí třetiny ještě naskočili a snažili se. Na konci té druhé si totiž vzali timeout a dali nám gól. Bylo vidět, že to chtěli srovnat nebo zdramatizovat. My jsme si to ale pojistili ještě nějakými góly.”
I když času ubývalo, brněnských pokusů nikoliv. Hráči totiž měli speciální důvod zasáhnout zařízení celkem desetkrát. „Desítka byla určitě motivací. Pan trenér Malec totiž navíc vypsal prémii, že pokud se povede, tak dá dva tisíce do kasy. Chtěli jsme ten gól dát, bohužel se to nepovedlo. Nevadí, třeba se zadaří příště,” směje se.
Junioři tak navázali na úspěšný víkendový trip, který podnikli v Praze. „Při té první výhře na Slavii byl rozhodující gól úplně na konci, dali jsme ho z přesilovky. To byla těsná výhra, ale důležitá a počítá se. Pak jsme měli Spartu, po dvou třetinách to bylo 2:2. Do poslední jsme šli za vyrovnaného stavu. Jak říká pan trenér, nakonec to byla taková třetina snů. Povedlo se nám skoro všechno a urvali jsme to, což je proti Spartě hodně důležité,” vzpomíná.
Rous se do modrobílých linií zařadil před sezónou, kam přišel jako posila z bývalého angažmá ve Švédsku. „Je to super. Kabina je skvělá, soutěž je také dobrá. Upřímně jsem ani nečekal, že to bude až tak dobré. Jsem tady spokojený a doufám, že se dostaneme co nejdál a tato sezóna bude velmi úspěšná,” nešetří slovy chvály v závěru.


















































































































































