PUK č. 10: Adam Boltvan o začátcích, studiu i letech v mládeži

Kdo vás přivedl k hokeji?
Když jsem byl malý, brácha hrával tady za Kometu, tak jsem chodil na zápasy. Asi to mě přimělo taky zkusit hokej. Už jsem u toho zůstal.

Začínal jste v Břeclavi, jaké byly vaše začátky?
Začátky byly náročné. Začínal jsem trošku později, takže moji vrstevníci už byli někde ve druhé, třetí třídě, já jsem byl v přípravce. Pamatuju si, že to nebylo úplně nejsvětlejší, nevěděl jsem, jestli mi to půjde. Nakonec, když jsem se pak začal snažit, a dělat nějaké věci navíc, tak to šlo.

Kdy se zrodil váš přesun do Brna?
Ve starších žácích jsem rok nehrál skrz problémy s koleny. Pak mi došla nabídka do Warriors, kde jsem si měl zkusit extraligu dorostu. Tam jsem strávil rok. Tím, že jsem pak jezdil na nějaké výběry, tak mě pan Mifek a pan Pazourek už nějak znali. Po roce ve Warriors jsem se přesunul do Komety, takže to už bude nějakých pět, šest let zpátky.

Foto: Jiří Grulich

Máte nějaké rituály, které vás drží už roky? Máte i nějaké, které měníte?
Jsou některé, které mám dlouhodobě. Každou sezónu si najdu v nějakém zápase, co mi sedí, a od toho zápasu už to jedu stejně. Do té doby, než se mi přestane dařit, pak si zase dělám nové (smích). Ale určitě jsou věci, na které nedám dopustit. Například výstroj, ta se oblíká furt stejně, omotání hokejky taky stejné. Už tak tři roky praktikuju splachování hokejky do záchodu, aby to střílelo (smích).

Co zatím považujete za největší úspěch ve vaší kariéře?
Určitě druhé místo s juniorkou a první gól v extralize, abych dal nějaký týmový i osobní úspěch.

Zahrál jste si také v reprezentaci, co vám tato akce dala?
Moje jediná zkušenost s reprezentací byla ve dvacítkách, byl to kemp v Chomutově před Mistrovstvím světa. Dala mi to, že jsem viděl konkurenci mimo naši republiku. Viděl jsem kluky z Finska, Švédska, myslím že i ze Švýcarska, srovnání s tou špičkou. Viděl jsem jejich styl, určitě to byla velice dobrá zkušenost, na kterou rád vzpomínám.

Od koho jste se zatím nejvíce naučil? Jaký hráč nebo trenér vám předal nejvíc?
Všichni trenéři, co jsem měl, mi dali něco do mojí hokejové kariéry. Samozřejmě musím vyzdvihnout z Břeclavi Filipa Hrbatého, ve Warriors pana Bartoňka, v Kometě pan Zachrla s panem Beranem. Pan Beran mi dal za ty dva roky spolupráce hodně, bylo to super. Když se teď pohybuji s Áčkem na trénincích nebo zápasech, tak sleduju ostatní, od každého hráče si beru něco. Každý chce pomoct, kluci mi něco řeknou a já si z toho něco vezmu.

Foto: Ivo Dostál

První starty v extralize jste zaznamenal už v sezoně 2022/23, zahrál jste si i play-off. Jak na to zpětně vzpomínáte?
Parádní zkušenost, dalo to mé kariéře náboj. Dokázal jsem si, že můžu hrát na takovéto úrovni. Vzpomínám na to pozitivně, byl to pro mě celkem šok, protože jsem ani den předem nevěděl, že budu hrát poslední zápas základní části proti Spartě. Ráno mi volali, že hraju, takže to byla neskutečná euforie. Vyprodaná Winning Group Arena, ještě proti Spartě, bylo to prostě perfektní. A to ani nemluvím o tom play-off, to bylo taky neuvěřitelné.

V minulých ročnících jste patřil mezi nejproduktivnější hráče v juniorské extralize, co je vaší největší doménou?
Já bych řekl, že komplexnost. Prvně jsem se ujal tím, že jsem dával góly, ale potom se mi to srovnalo a měl jsem balanc mezi brankami a asistencemi. Řekl bych, že kreativita, přehled ve hře, zároveň jsem byl schopný dát i gól. Nejsem čistě střelec nebo nahrávač.

Zastával jste roli asistenta kapitána, v čem spočívala?
Snažili jsme se trochu pomoct kapitánu Romanu Otavovi v rozcvičkách, v kabině a tak. Trochu víc jsme mluvili s trenéry, když něco chtěli říct kabině, tak to řekli prvně nám, my jsme se o tom pobavili, pak to šlo do kabiny. Ale nic extra výjimečného to nebylo.

Jaké bylo první jídlo, které jste se naučil uvařit?
Špagety, to není nic těžkého, jen to hodím do vody (smích). Ještě s boloňskou.

Foto: Roman Kantor

Máte nějaký oblíbený zážitek z gymplu, o který byste se rád podělil?
Toho bylo… Poslední zvonění bylo super, chodili jsme v mexických hábitech, šli jsme vybírat do města. Vydělali jsme tolik, že jsme si pak udělali party na parníku na přehradě.

Studujete vysokou školu, jak je náročné ji skloubit s profesionálním hokejem?
Časově to trochu náročnější je. Jsem na kombinovaném studiu, každý pátek mám všechny hodiny. Je to trochu složitější, když máme v pátek trénink nebo zápas, tak holt o nějaké hodiny přijdu, a musím si to nahradit s těmi, co mají denní studium. Každopádně studuju sportovku, zaměření regenerace a výživa ve sportu, takže je to něco, čemu se chci věnovat, a věřím, že mi to k tomu sportu i nějak pomůže. Dělám to, co mě baví, takže si nestěžuji. Chtěl bych to dodělat.

V uplynulé sezoně jste vstřelil první extraligový gól, jaké to pro vás bylo?
Myslím, že podle emocí šlo poznat, jaké to pro mě bylo. Neplánoval jsem žádnou oslavu, neplánoval jsem, že to přijde. Bylo to čistě tak, jak jsem se v ten daný moment cítil. Asi to bylo vidět na tom, jak jsem se začal radovat. Když na to koukám zpětně tak si říkám: „Co to je za blázna,“ ale v tu chvíli jsem to tak cítil.

S juniorkou jste si dokráčel pro dvě medaile, jak zpětně vnímáte tyto úspěchy?
Ten první rok jsme vůbec nečekali, že jsme schopni dojít tak daleko. Nějak se nám povedla základní část, tak jsme si říkali, že to je super úspěch, že jsme se vůbec dostali do play-off. Pak jsme kráčeli tím play-off, ve čtvrtfinále jsme otočili stav 1:2, na 3:2 proti Liberci. Dokázali jsme si, že jsme schopni hrát, myslet na ty vyšší příčky. Pak jsme porazili Spartu, ve finále to bohužel nevyšlo proti Třinci. To byla neuvěřitelná sezóna, hodně nás to spojilo jako partu. Další rok to mělo podobný scénář, ale bohužel jsme skončili v semifinále s Pardubicemi, tak to bylo takové hořké. Když jsme rok předtím byli druzí, každý chtěl už urvat to zlato. Ale nevyšlo to. Bylo to smutné, pro mě poslední sezóna v mládeži. Ale úspěchy jsou to výjimečné, druhé a třetí místo dva roky po sobě, to se určitě cení. Na kluky, na tým jsem pyšný.

Foto: Caroline Elizabeth Zalud

Kde jste strávil svojí poslední dovolenou?
Jezdili jsme s přítelkyní hodně do Egypta, ale naposledy jsme byli na Mallorce. Byla to fajn změna, rád bych se tam ještě podíval.

V čem byste podnikal, kdybyste měl neomezené prostředky?
Asi v nemovitostech.

Měl jste někdy období, kdy se vám vůbec nedařilo?
Asi na každého sportovce přijde období, kdy to úplně nejde. Je důležité furt makat, věřit si, překonat to co nejrychleji. Nejvíce mi pomohly tréninky navíc, nabrat sebevědomí, i fyzicky se zlepšit, prodat to pak na ledě. Potom to zas začalo lepit, když jsem byl dobře fyzicky nachystaný, tak to pak mělo stoupající efekt.

Čím se rád odměníte, když se vám něco podaří?
Sladkým, třeba palačinkami nebo něčím takovým.