PUK č. 2: Jan Kavan o medaili s juniorkou, angažmá v Prostějově i zájmu médií

Jste rodákem z Hodonína, máte rád moravské tradice?
Většinu času už trávím v Brně. Tím, že mám ale přítelkyni z Brna, tak chodím do Jundrova na hody. Byl jsem tam minulý rok a přemýšlím, že půjdu i letos.

Na co z vašeho dětství vzpomínáte nejraději?
Asi na to, jak jsme s kamarády lítali po venku a hráli hokej za barákem. To bylo fajn. Pak jsme dělali taky takové ty klasické klučičí věci (úsměv).

Vždycky jste chtěl být gólmanem, nebo byl ve hře i jiný post?
Od malička jsem chtěl být brankářem. Asi není jedna věc, která by mě k tomuto postu táhla, spíš se mi vždycky líbila celková odlišnost. Když to řeknu blbě, všichni ostatní jsou přeci jenom stejně oblečení, ale gólman je prostě něco jiného. Hrával jsem jako hráč, ale jednoho dne jsme měli nějaký turnaj, shodou okolností byl tady v Brně na Technice. Nám onemocněl gólman a tím, že nás trénoval můj taťka, tak mě hodil do branky.

Vzpomenete si, kdy jste vychytal svoji první nulu?
To už si asi nevzpomenu, bude to hodně dávno. Bylo to ještě někdy v době, kdy jsem chytal za Hodonín. V těch menších kategoriích jsme se ale točili vždycky po půlce, takže je možné, že jsem vychytal nulu v té půlce. Na první nulu z celého zápasu si nepamatuji. Naopak rád vzpomínám na tu, kterou jsem vychytal, když jsme s juniorkou hráli v Litvínově nebo samozřejmě první nula za áčko, tehdy to bylo ještě za Znojmo.

Foto: Helena Hegeďová

Za Kometu jste začal chytat ve třinácti letech. Co vás do ní přivedlo a proč jste si vybral právě tento klub?

Ve hře bylo ještě pár menších týmů z Moravy, ale potom se ozvala Kometa. Cítil jsem, že by bylo dobré v rámci mé kariéry udělat další krok a díky bohu měla zájem Kometa. Pan Zábranský a Zubíček komunikovali s mojí rodinou a domluvilo se to.

S juniorkou jste v ročníku 2023/2024 dostali až do finále. Jaké pro vás bylo chytat takové zápasy? Chytal jste někdy dřív podobně těžké?
Každý zápas je dost specifický, ale co se týče takto play-off, tak nikdy předtím. Bylo to moje druhé play-off a rovnou finále. To první bylo ještě s dorostem, ale vypadli jsme hned v prvním kole s Hradcem. Takové zápasy jsou ale asi snem každého, kdo hraje hokej. Samozřejmě je to škoda, že to nevyšlo, dodneška to mě a asi i kluky mrzí. Zpětně jsem ale strašně rád, že jsme byli neuvěřitelná parta v kabině a je jenom škoda, že nakonec necinkla ta zlatá medaile.

V daném play-off vás chodila podporovat na poměry mládežnického hokeje velká fanouškovská základna. Jak jste si to užíval?
Vždycky, když přijdou nějací fanoušci a fandí, je to lepší než když na tribuně sedí pět rodičů. Všichni kluci včetně mě si to strašně moc užívali a bylo to fajn. Tím, že jsem s pár dalšími kluky nakoukl do áčka a seznámil se s publikem, tak jsme se snažili ostatní na to nachystat. Každý na to ale reaguje nějak jinak, takže se s tím museli všichni nějak vypořádat.

Často se v rozhovorech zmiňovalo, že jste byli dobrým týmem, což dopomohlo velkou měrou k takovému úspěchu. Měli jste se spoluhráči nějakou oblíbenou aktivitu, jíž jste tmelili kolektiv?
Pokud se nepočítají týmové akce během sezóny, když bylo volno, tak jsme vyloženě nějakou aktivitu neměli. Spíš to bylo v tom, že starší ročník zapojoval do konverzace i mladší kluky, což nebývá úplně všude. Všichni jsme naštěstí byli takové povahy, které s tím neměly problém. Nebyl tam nikdo, kdo by tu partu rozvracel.

V dorostu aktuálně hraje váš bratr Robin. Jaké to je mít sourozence, který hraje stejný sport? Nesnažil jste se ho někdy dříve přetáhnout k chytání?
Je to fajn ho sledovat. Musím říct, že mu hrozně fandím. Celkově je to pro mě trochu vtipné, jak je ve stejné pozici jako já a snaží se vybudovat si nějakou kariéru. Strašně jsem rád, že se mu povedl ten první krok. Z pozice gólmana mu nemám moc co předat, ale kdyby se na něco zeptal, rád mu pomůžu. I když přecházel z Hodonína do Komety, tak jsem mu říkal, jak to tady chodí. K chytání jsem se ho vůbec nesnažil přetáhnout. Ani rodiče ho do ničeho nenutili a myslím, že je rád, že je hráč.

V ročníku 2023/2024 jste pomohl A-týmu Komety během zranění Dominika Furcha, své dočasné role jste se v pouhých osmnácti letech zhostil skvěle. Jak jste vnímal zvýšenou pozornost médií? Promítlo se to například i na vašich účtech na sociálních sítích?
Bylo to něco úplně nového. Byl to jeden z mých klučičích snů, prorazit do profesionálního hokeje. Vůbec jsem ale nečekal, jaký celkový bum je kolem toho a chvíli mi trvalo, než jsem si na všechna média a tlaky různě okolo zvykl. Ze začátku jsem měl trochu problém i s rozhovory. Když se mi dařilo v áčku, tak jich přibývalo. Naštěstí nemám problém se vyjádřit, takže jsem si na to rychle zvykl. Také sledující mi přibyli na sociálních sítích, ale nedávám tomu žádnou váhu. Nechávám to plynout. Když si na to všechno člověk ale zvykne, tak si to pak už užívá a je to jedna velká jízda.

V minulé sezóně jste měl poprvé nadesignovanou masku. Co pro vás jednotlivé věci na ní znamenají?
Chtěl jsem hlavně nějakou jednoduchou, aby nebyla nijak zbytečně přeplácaná. Celkově se mi líbí jednoduché věci. Na zadní části jsou znaky symbolizující moji rodinu a případně znaky, které pro mě hodně znamenají.

V sezóně 2024/2025 jste byl jako brankářská dvojka také na MSJ, odkud máte bronzovou medaili. Odchytal jste na něm utkání proti Kazachstánu, co vám dalo?
Nejvíc mi to dalo vzpomínky, to člověk nevymaže. Celkově tyhle velké akce jsou neuvěřitelné. Taky mi to dalo další motivaci do práce.

MSJ 2025 končilo nájezdy. Jak jste je vnímal?
Samozřejmě člověk chce ten bronz urvat. Ve chvíli, kdy se Eda Šalé rozjel na ten poslední nájezd, tak jsme všichni na střídačce věděli, že už to tam konečně musí padnout. To se stalo a euforie pak byla neskutečná.

Loňský rok jste trávil především v bráně Prostějova. Vzpomenete si na nějaký zákrok, který byl opravdu těžký?
Jeden z TOP zákroků jsem měl proti Litoměřicím, kdy tam byla dorážka, soupeř to dorážel skoro do prázdné brány. Na poslední okamžik jsem to vyrazil betonem. Byl to jeden ze silných momentů v sezóně.

V jednom zápase vás řízla brusle. Jak na tento nečekaný okamžik vzpomínáte?
Nebylo to nic příjemného. Člověk je v danou chvíli trochu v šoku a neuvědomuje si, co by se mohlo stát. Chtěl jsem jít hned potom zase zpátky chytat, tak mi to zašili, ale trenér mě už nepustil. Až potom člověku docvakne, co se může v takové situaci stát.

Z Prostějova jste šel na pár zápasů do juniorky Komety, jaká to byla změna jít po sezóně v dospělém hokeji zpět do mládežnické kategorie?
Tím, že jsem dřív odchytal dost zápasů v juniorce, tak jsem si myslel, že to bude pro mě jednodušší. Přecházet takhle zpátky do juniorského hokeje není ale vůbec sranda, kor když jsem byl celou sezónu v tom seniorském. Musel jsem si zvyknout na juniorské tempo a jinou razanci střel. Musím říct, že jsem se snažil klukům pomoct, co to jen šlo. Vybojovali si celou tu sezónu, tak mi spíš šlo o to, abych jim to nijak nepokazil (smích).

Díky chytání v extralize i Maxa lize jste musel objet spoustu stadionů. Kde se vám chytalo nejlépe a kde naopak nejhůř?
Nejlépe asi v Sokolově, nedokážu říct ale proč. Celkově se mi chytá dobře na menších stadionech, kde je hodně zima. Nejhůř pak asi v Pelhřimově, tam už je to takový až moc starý zimák.

Byl jste někdy na nějakém koncertě? Jaký jste si nejvíc užil?
Maximálně jsem byl na Majálesu. Strašně chci jít ale na koncert kapely Coldplay, takže musím si někdy najít čas a vyhledat si, kde hrají.

Na jakou dovolenou jste jel před startem soutěže?
Byl jsem v Turecku na týdenní dovolené. Bylo to tam fajn, teplé moře a hodně jídla. To mi vyhovovalo. I skrz to, že miluji moře a potápění. S tátou jsme se od malička potápěli, takže jsem vždycky strašně rád, když můžu k moři ujet.

Jak na vaše úspěchy reagovali spolužáci?
Měl jsem to takové specifické, školu jsem studoval od třeťáku na střední dálkově, takže paradoxně spolužáci už ty největší úspěchy úplně nezaznamenali, nebyl jsem ve škole s nimi. Na začátku střední nás ale chodilo společně docela dost spoluhráčů do třídy, takže to především fotbalisté vnímali. Hlavně když se nám povedl nějaký dobrý výsledek, tak jsme si o tom povídali.

Plánujete po střední škole dál studovat?
Nejsem úplně studijní typ. Nějak mě neláká dál studovat, takže se budu dál věnovat tomu, co mě baví. Budu se snažit co nejvíc prorazit v hokeji.