PUK č. 1: Jakub Kos o začátcích v Kometě, autoškole ve Finsku i oslavách titulu

Kdy a kde jste začínal s hokejem?
Na Warrioru Brno, když mi byly tři, čtyři roky. Dovedli mě k hokeji rodiče, moc si nepamatuji specifika. Vím ale, že v rodině se nikdy předtím hokej nehrál. Taťka ho měl ale rád, takže mě tam zavedl.

Chtěl jste být hokejistou už odmala nebo jste snil o jiném povolání?
Když jsem byl malý, tak jsem kombinoval hokej s fotbalem, ale vždycky jsem měl radši hokej. Ten byl pro mě číslo jedna. Nikdy jsem vlastně o žádné jiné profesi nepřemýšlel, i kdybych tento sport nehrál, tak bych u něj nějakým způsobem chtěl být.

Jaké bylo skloubit hokej se školou na základní škole?
Ze začátku to bylo těžké. Chodil jsem na školu mimo Brno, takže toho hodně pro mě musela obětovat mamka, abych stíhal tréninky. Pak jsem ale šel do osmé a deváté třídy na základku do Brna, dělal jsem tady pak i střední. To už bylo v pohodě.

S dorostem Komety jste získal stříbrnou medaili. Jak na tento úspěch vzpomínáte? Tehdy se vám navíc dařilo i individuálně, celkové kanadské bodování soutěže jste opanoval.
Bylo to krásné, takový můj první větší úspěch v kariéře. Měli jsme super trenéry a partu, která držela pospolu. V té době jsme se ještě bavili hokejem, dělali jsme pořád vtípky a podobné věci. Člověk byl rád, když dal gól nebo na nějaký nahrál, ale nijak víc jsem individuální statistiky nevnímal. To stříbro pak bylo cennější.

Foto: Juniorský hokej

V brzkém věku jste odešel do Finska. Jaké to bylo starat se najednou o celou domácnost?
První rok jsem tam bydlel úplně sám, takže to bylo takové těžké. S mamkou jsme vařili společně přes FaceTime, takže jsem se všechno naučil. Nejčastěji to bylo kuře s rýží nebo těstoviny s pestem, to bylo nejlepší (úsměv). Pak jsem si ale na vše zvykl.

Stal se vám tam naopak někdy i nějaký průšvih?
Jo, jo, na to si pamatuji do dneška. Druhý rok jsme s kamarádem dělali něco v troubě a chytl nám pečící papír nebo co to bylo. Tehdy jsme měli dřevěnou kuchyň, tak jsme to vytáhli a polili vodou. Málem jsme hasili celou kuchyň. Ale bylo to dobrý a nic se nám nestalo (smích).

Do Finska poté za vámi přišel i váš bratr. Pomohlo vám to?
Spíš jsem pomáhal já jemu. Byl stejně starý jako já, když jsem do Finska přišel poprvé. Bylo to spíš takové, že jsem měl s kým pokecat o hokeji a podobně. Navíc jsme spolu bydleli, takže jsme spolu byli skoro pořád.

Během působení na severu jste poměrně často pendloval mezi soutěžemi. Bylo to pro vás těžké například po mentální stránce?
Jo, jeden rok jsme tam byli tři mladší kluci, co jsme pendlovali mezi juniorkou, prvním týmem a druhým. Bylo to těžké v tom, že jsme nevěděli přesně, kde jsme. I to se ale v té kariéře stává. Bylo ale fajn, že nás bylo v takové situaci zároveň víc.

Vyřadilo vás během kariéry nějaké zranění na delší dobu?
Jednou mě sekla brusle do svalu a byl jsem mimo dva měsíce. Měl jsem přes dvacet stehů. Pak jsem měl také naštíplý obratel v krku, to jsem byl tři, čtyři měsíce mimo. Bylo to ale přes letní přípravu, v tom to bylo lepší. Zpátky se mi ale vracelo těžko. Člověk má pak v hlavě blok, že se něco takového může stát. Tím, že to bylo přes léto jsem navíc nebyl tak dobře připravený, nemohl jsem dělat všechno.

Vzpomenete si, kdy jste dal první autogram?
Asi to bylo na nějaké repre sedmnáctek, osmnáctek. Nemusel jsem ho alespoň vymýšlet těžce, protože mám krátké jméno, napsal jsem tam prostě Kos, aby to vypadalo nějak jako podpis. Pak jsem to tak nechal a používám ho dodneška.

Foto: Ronald Hansel

Kdy jste se naučil řídit?
V sedmnácti nebo osmnácti. Dělal jsem řidičák ve Finsku, takže jsem neměl problém s autoškolou jako takovou, ale teorie byla v angličtině, což dodneška nechápu, jak jsem mohl udělat. Prostě to byla největší haluz, co jsem v životě udělal (smích). Jsem na to ale hrozně pyšný, dokázal jsem udělat sedmdesát otázek v angličtině. To bylo na autoškole to nejtěžší. Řídit mě baví, jednou bych chtěl mít Teslu.

Byl jste také součástí mládežnických reprezentací, jaký je váš největší úspěch?
Stříbro na mistrovství světa dvacítek. Pokud se udělá nějaký úspěch, tak na tom vždycky stojí neskutečná parta. Mám to potvrzené jak z dorostu, tak právě dvacítek a také z loňské sezóně, kdy jsme s Kometou udělali titul. Všude se sešly skvělé party, to ty trofeje vyhrává.

Během MSJ jste trávil Vánoce v zámoří, jak jste je s týmem prožívali?
Prožil jsem je dvakrát nebo třikrát. Je to takové jiné, ale když jsme byli v partě dvaceti pěti kluků, tak na to člověk ani nemyslel. Pak si večer zavolal s rodinou a nějak to přežil. Mně to nijak moc nevadilo.

Našel jste si během kariéry něco, u čeho si zaručeně odpočinete?
Když mám nějaký den volno, tak si zapnu hru na PlayStationu, zrelaxuju se tím a vypnu úplně od všeho. Hraji spíše sportovní hry. Dřív jsem s klukama hrával Call of Duty, Fortnite a podobné věci, ale teď, když jsem starší tak mám radši třeba FIFU, NHL, F1 nebo MotoGP.

V roce 2021 jste byl draftovaný týmem Florida Panthers. Máte rád takové teplejší destinace, nebo byste radši tým sdílící ve větší zimě?
Je to jedno. Když jsem byl draftovaný, byl to neskutečný pocit a je jedno, jaký to byl tým.

Účastnil jste se také kempu Floridy. Odnesl jste si z něj něco, z čeho těžíte dodneška?
Určitě. Byl jsem na něm třikrát. I když je krátký a jen na tři, čtyři dny, je udělaný tak, aby si z něj hráči odnesli co nejvíc věcí. Já sám jsem si hodně věcí odtamtud vzal. Navíc Miami bylo hezké, takže to bylo fajn.

Foto: Thomas Gazda

Po návratu do Komety jste dal svůj první gól ve výročním utkání proti Spartě. Byl o to tento gól sladší?
Samozřejmě od mládí, kdy jsem za Kometu hrál, jsem věděl, že největším rivalem je Sparta. Ten zápas byl už tak hezký, ale tím gólem to bylo pro mě ještě sladší. Navíc jsme potom i vyhráli, takže to byl úplně nejlepší zápas (úsměv).

S Kometou jste v minulé sezóně vyhrál mistrovský titul. Jak jste jej oslavil? Vyžíváte se v oslavách?
Já ho neoslavil (úsměv). Před posledním zápasem jsem chytil angínu, takže jsem hrál poslední zápas pod prášky. V autobuse po zápase to na mě úplně dolehlo, měl jsem pak týden antibiotika. Tam pro mě oslavy skončily. Navíc se mi to stalo už podruhé. Po stříbrné medaili na dvacítkách jsem byl také nemocný, bylo to to samé. Taky jsem ji úplně neoslavil. Po finále proti Kanadě jsem přiletěl domů, už v letadle mi bylo špatně a nakonec to byla taky angína. Mám dvě velké trofeje a dvakrát jsem byl nemocný (smích). Kdybych byl ale zdravý, určitě bych si to s klukama pořádně užil.

Kdy jste naposledy zkusil něco úplně nového?
Nedávno nové omotání hokejky. Osvědčilo se mi, tak ho budu používat.

Jaký nejlepší dárek jste dostal a kdy to bylo?
Asi hokejku, když jsem byl mladší. To tehdy bylo nejvíc.

Je nějaká věc nebo zážitek, který byste chtěl někdy zažít?
Vyhrát titul v ten daný okamžik bylo neskutečné, takže bych to chtěl určitě zažít znovu. Mimo hokej ale nevím. Naposledy jsme byli s klukama na motokárách v dešti, to bylo super. Taky jsem byl na Zbrojovce a přišlo šest tisíc lidí. To byl zážitek!