S Liborem Zábranským o čtrnáctém titulu Komety, změnách v kádru i nové sezóně

Hokejová veřejnost tvrdí, že byl letošní titul překvapivý. Souhlasíte s tím, že Kometa všechny zaskočila?
Má to dvě roviny. Vždycky říkám, že věříme týmu, který poskládáme. Druhá je ta, jakým způsobem jsme se k titulu propracovali. Hlavně velkou bojovností a obětavostí. Tím, co hráči převedli, to bylo neuvěřitelné.

Jaké další aspekty dovedly klub ke čtrnáctému titulu?
Jednoduše funguje chemie napříč celou Kometou. Ať už od hráčů, vedení klubu a nebo od dalších zaměstnanců. Jsou to věci, které navenek nevidíte, ale na tohle jsem pyšný.

Když se vrátíme na začátek, ještě před sezónou odcestoval trenér Jaroslav Modrý do USA. Jak poté probíhalo řešení trenérské otázky?
S Kamilem Pokorným jsme mluvili velmi dlouho. Byly ve hře dvě možnosti. Mohli jsme se vrátit k variantě, při které jsme byli v minulosti úspěšní - já jako hlavní trenér a Kamil Pokorný s Jirkou Horáčkem asistenti. Vyhodnotil jsem to ale tak, že by to vzhledem k jednání ohledně nové haly nebylo správně pro Kometu, ale ani pro mě. Druhou možností bylo přemluvit Kamila, aby dělal hlavního trenéra, protože mu věřím. A to se povedlo. 

Jak jste zmínil, v minulosti už působil coby váš asistent, takže se znáte perfektně...
Ano, už tehdy jsme spolu fungovali výborně. Vždy respektoval má rozhodnutí. Věděl jsem, že to v sobě má, akorát si musí začít víc věřit. Snažil jsem se mu vysvětlit, že budeme spolu i nadále spolupracovat, jen nebudu mít tolik času, abych jezdil ven na zápasy, protože se budu muset věnovat jednáním, které se netýkají jen řízení klubu. Kamil si vzal týden na rozmyšlenou a jsem rád, že se rozhodl nabídku přijmout. Pravdou je, že jsem v minulosti šťastnou ruku na trenéry neměl. Můžeme hledat iks důvodů, proč to nezvládli, jestli to bylo prostředím nebo neunesli velký tlak, který v Kometě je. 

V určité fázi sezóny, kdy se výsledkově tolik nedařilo, byl Kamil Pokorný terčem médií a fanoušků. Jak jste to vnímal a přemýšlel jste v tu chvíli nad případnou změnou?
Pod tlakem médií bude v Kometě každý a vždycky, ale důležité bylo, že nikdy nebyl pod tlakem mým nebo ostatních členů vedení klubu. Měl od nás prostor na práci. Něco jsem Kamilovi slíbil a toho se držel. Chtěl jsem, aby byl v klidu, nebyl nervózní a neuhnul z nastavené cesty. Když se podíváme do minulosti, posledních osm mistrovských titulů vyhrála mužstva stejným způsobem, systémem a stylem hry. Kamilovi jsem říkal, ať je trpělivý, že to prostě chvíli bude trvat.

V průběhu ročníku doznal kádr několika změn. Tou asi nejzásadnější byl odchod dlouholetého kapitána Martina Zaťoviče. Bylo to těžké rozhodnutí ukončit s ním spolupráci?
Spousta sponzorů a kamarádů se mě na to často ptá. Je to citlivé téma a asi to bylo mé nejtěžší rozhodnutí, co jsem musel udělat za dobu mého působení v Kometě. Martin toho pro klub v minulosti odvedl moc, ale věk se nedá zastavit. Dál bych to nechtěl rozebírat, do budoucna mu všichni přejeme jen to nejlepší. Podali jsme si ruce a každý už jdeme svou vlastní cestou.

Kapitánské céčko převzal Tomáš Marcinko, ale i on v průběhu sezóny odešel…
Trenéři rozhodli, že dají céčko Marcimu. Pak jsme s ním jednali o prodloužení a na rovinu nám řekl, že svou budoucnost vidí jinde. Když odešel, po konzultaci nás všech jsme nakonec zvolili kapitánem Kubu Fleka, a bylo to správné rozhodnutí.

Ať už šlo o Petera Muellera, Libora Zábranského, Šimona Stránského nebo Arttu Ilomäkiho, příchody se extrémně podařily, souhlasíte?
Bavili jsme se o tom, koho přivedeme, a kdo by nám typologicky seděl do týmu. Všichni vyjmenovaní hráli výborně a v play-off zvládli velké penzum práce. Kdo trochu rozumí hokeji, musí mimo jiné ocenit správné rozhodnutí trenérů, kteří dali Ilomäkiho do čtvrté formace s Kubou Konečným a Kubou Kosem. Arttu celou lajnu neskutečně pozvedl, dal jí klid a vytvořili společně silnou formaci. Šimonův herní projev, bruslení a kreativita pozvedla celý náš útok a za Libora zase mluví hra v oslabení, obětavost, přes šedesát bloků v play-off a střela.

A co Peter Mueller?
Když jsem se po bronzovém mistrovství světa 2022 vracel zpět do Brna, dal jsem si týden pauzu. Pak se dozvídám, že Peter v pondělí podepsal smlouvu ve Vítkovicích. Nemyslím si, že by to bylo z hlavy Petera a nikdy jsem mu to neměl za zlé. Jestli byl v Ostravě šťastný nebo ne, o tom bych asi nechtěl polemizovat. Letos jsem měl možnost jednat o jeho návratu zpátky. Jak přiletěl, potkali jsme se ve skyboxu. Peter se mě ptal, co si myslím o tom, jak ho přijmou fanoušci. Říkám mu, dej jeden dva góly a máš to vyřízené. Neodešel jsi přece ve zlém, a že si nás vyřadil v play-off s Vítkovicemi? Takový je sportovní život a je to tvoje práce. Peter nastoupil a hned v prvním zápase dal gól.

Byl to jiný Peter Mueller než v jeho prvním působení v Kometě? Dokázal přijmout jinou roli?
To bylo velké téma naší debaty. Když jsem byl na střídačce, dával jsem mu hodně prostoru, ať už z jakýchkoliv důvodů. Byla to má rozhodnutí. Někdo argumentoval, že jsem ho přetěžoval, ale není to pravda. Hráči v tomto věku a takového typy chtějí být na ledě pořád. Peter ale zraje, perfektně vstřebal to, na čem jsme se dohodli. Nerval tolik času na ledě, nepřetahoval střídání. Je to zkušený a chytrý hokejista, který ví, co tým potřebuje k tomu, aby dosáhl úspěchu. Nemyslím si, že by sem přišel, aby vyhrál kanadské bodování. Chtěl zvednout nad hlavu pohár. Když jsem po posledním finálovém utkání stál v Pardubicích na střídačce a čekali jsme na předání medailí, Peter za mnou přijel a řekl jen - dokázali jsme to!

Dalším klíčovým faktorem byl brankář Michal Postava. Věřili jste, že takto mladý kluk může napsat takovou úžasnou pohádku?
Michala jsme znali už z naší mládeže, kde chvíli působil. Díky skvělým vztahům, co má náš člen sportovního úseku Pavel Zubíček s Přerovem, se tak trochu čekalo, kdy k nám Posty dorazí. Bylo to o tom, jestli do toho risku půjdeme a uděláme z něj jedničku. Je pravda, že jsme jednali i o dalších gólmanech, ale nakonec jsme se rozhodli pro něj a Michal nám to vrátil i s úroky. Bylo by asi přehnané, kdybychom řekli, že jsme s tím počítali. U gólmanů je to vždycky složité. Vůbec se nedivím, že má nabídky z NHL, protože svými výkony si o smlouvu řekl a já mu to moc přeju. Každému klukovi, když odchází z Komety do NHL, říkám - udělej všechno pro to, aby ses nemusel vracet a vydržel tam co nejdéle. Pro nás to znamená, že budeme muset řešit brankářskou otázku. Musí to mít hlavu a patu a pečlivě to zvažujeme každý den.

Zároveň je v týmu další mladý brankář Jan Kavan…
U něj je situace o něco jiná, protože Michal už měl za sebou odchytané špičkové sezóny v Přerově. Nechtěl bych teď na sotva dvacetiletého kluka hodit balvan obhajoby titulu nebo samotný balvan s názvem Kometa. Chceme mu pomoct, nehodláme nic uspěchat. Přejeme si, abychom měli dalšího svého hráče v NHL a Honza jím v budoucnu může klidně být.

Jak jste vlastně prožíval letošní zápasy play-off?
Letošní série byly nejemotivnější, protože se ziskem titulu v uvozovkách nikdo nepočítal. A porazit Spartu v sedmém semifinále a Pardubice v sedmém finále, to bylo pro naše fanoušky něco neuvěřitelného.

Čím si tyto výsledky vysvětlujete?
Hlavní příběh této sezóny je o tom, jakým způsobem to ti naši kluci odbojovali. Měl jsem tu čest stát na střídačce v titulových sezónách 2017 a 2018, ale zlato 2025 je jiná story. U prvních dvou titulů hráči taky předvedli neskutečné výkony a nechali na ledě srdce, ale pravdou je, že jsme měli v sestavě hvězdná jména. Více se to od nás tenkrát očekávalo, i když i ty hvězdy musely navléknout montérky a odbojovat to. V tomhle zůstává princip stejný, bez srdíčka to nejde. Letos to ale bylo o to emotivnější, že se v sedmém zápase porazila Sparta i Pardubice. Na rozhodující finálový zápas jsem věřil klukům, že to zvládnou. Na druhou stranu, kdyby se to nedej bože nepovedlo, tak tam z pozice majitele a generálního manažera klubu musíte být taky.

Pocit ze zisku mistrovského titulu jste zažil jako hráč, majitel i trénující majitel a zároveň generální manažer. Dají se ty emoce srovnat?
Tentokrát byly úplně jiné. Musím říct, že po sedmém zápase v Pardubicích jsem byl klidný. Nechtěl jsem si ani jít podávat ruku na led, protože jsem nebyl přímou součástí realizačního týmu. To hlavně trenéři s hráči na sebe vymýšleli různé taktiky. Pak za mnou ale ke střídačce přijel zklamaný Roman Červenka a ostatní hráči Pardubic a říkali mně – blahopřejeme, užij si to. A ředitel extraligy Martin Loukota na mě volal, ať si jdu pro medaili. Já věděl, že jich je jen omezený počet a že si je zaslouží hlavně přímí aktéři. Na ně jsem byl v tu chvíli neskutečně pyšný! Tím chci říct hlavně to, že tentokrát jsem to bral jakoby z nadhledu. I když jsem na led nakonec šel, bylo to úplně jiné než u předchozích titulů. Jak zisk zlata prožíváte jako hráč, trenér nebo z pozice majitele a generálního manažera, to nejde srovnat. Ty emoce jsou úplně jiné. Těžko se to popisuje, ale kdo tvrdí, že jde o stejný pocit, ten lže. Otázkou je, kolik dalších lidí to ve všech zmíněných rolí dokázalo.

Když se oslavy přesunuly z pardubického ledu do Brna, prožíval jste je přímo s A-týmem nebo také spíše zpovzdálí?
Upřímně jsem to chtěl prožít všechno tak nějak po svém. Když se slavilo na Zelňáku, seděl jsem sám v naší rolbárně. Nerad bych, aby to vyznělo nějak nabubřele, ale prostě jsem cítil, že si to potřebuju ještě jednou celé přehrát v hlavě. Pak proběhly samozřejmě různé oficiality jako návštěva radnice, sídla jihomoravského kraje nebo posezónní setkání s partnery klubu. U toho musím být a chci být, abych osobně poděkoval za podporu klubu.

Co říct směrem k fanouškům, kteří byli zejména ve vyřazovací části neskuteční?
Že jsou našimi největšími parťáky! Podporují klub nákupem permanentek, jednorázových vstupenek, ale i další útratou v útrobách Winning Group Areny, za což jim patří obrovský dík. Všichni cítíme, že Kometa je dlouhodobě nedílnou součástí Brna a působí nejen sportovně, ale i společensky. Jde jenom o to, jestli se jí zrovna výsledkově daří, nebo ne, ale pořád se o ní mluví. Se ziskem čtrnáctého titulu se zájem pochopitelně ještě zvedá. Vidíme to nyní na číslech z prodeje permanentek na příští sezónu nebo na stále častějších dotazech na novou halu.

Aby ale nebylo všechno až příliš růžové, s Brnem se určitě budou muset rozloučit někteří hráči. Můžete uvést kteří?
Odchází Nicolas Beaudin, protože post ofenzivního prvního beka je s příchodem Filipa Krále jasně daný. Pro Nicolase by nebyl prostor na ledě, ale ani v rozpočtu, což je férové říct. Je tady také odchod Tomáše Rachůnka, který typologicky není hráčem do třetí nebo čtvrté lajny a prostor v prvních dvou tam nevidím. Tomáš platí za střelce, který dával kolem dvaceti gólů za sezónu a nebylo by správné, aby od nás dostával deset minut na ledě. Tým opustil i Jakub Konečný.

Objasníte proč?
Vícekrát v sezóně jsem u něj byl mírně řečeno rozladěný. Aby si někdo vynucoval více prostoru, stěžoval si, že nehraje přesilovky a podobně, tak to ne. Nakonec sportovnímu manažerovi Tomáši Vincourovi řekl, že v Kometě nechce nadále působit, takže jsme rozvázali smlouvu. V juniorce máme spoustu šikovných kluků, kteří už si to osahali a budou vděční za svých deset minut. Namátkou Ekrt, Chludil, Veselský nebo talentovaný Hartl, kterému je teď patnáct roků. A když se rozmýšlím, jestli dát příležitost někomu, kdo si přes média vynucuje vyšší icetime, nebo našemu mládežníkovi, který si to vybojuje a zaslouží, tak já mám jasno. Obecně je ale nasazování mladých hráčů o rozhodnutí Kamila Pokorného coby šéfa střídačky, který to komunikuje se sportovním úsekem a také trenéry juniorů.

Můžete poodhalit zákulisí ohledně teprve rozjednaných transferů?
Jak už jsem říkal - pokud Michal Postava podepíše v NHL, musíme vyřešit posílení brankářského postu. Dále je nám jasné, že potřebujeme podepsat ještě jednoho beka. Jednání samozřejmě probíhají, což se týká například i u Brandona Davidsona. Je možné, že tím obráncem bude on, ale může to být i někdo úplně jiný.  

Například Michal Kempný, o kterém se poslední dny spekuluje? 
Nechápu, kde se tato informace vzala. Nikdy jsme o tom neuvažovali a ani nebudeme. 

Každopádně když jste zmínil mládež - junioři získali bronz, devátá a osmá třída brala stříbro. Tím se v sezóně 2024/2025 dostáváme včetně A-týmu na čtyři medaile. Vyvolává to ve vás hrdost?
Samozřejmě ano, práce s mládeží má smysl. Naši trenéři odvádí špičkovou práci, a navíc si myslím, že rodiče hráčů našemu systému věří. Kdyby to tak nebylo, asi by to nefungovalo. Nedívám se až tak na počet medailí, ale jsem rád, že tato symbióza funguje, a to je to nejdůležitější. Je to klíč pro úspěšnou mládež.