Ohlasy k zápasu
30.04.2025
B r n o – Prožívá nejlepší hokejové období ve své kariéře. V květnu získal titul mistra světa, o necelý rok později oslavil z pozice kapitána Komety mistrovský titul. Svůj tým táhnul za úspěchem, na spoluhráčích cítil, že jsou hladoví a touží po mistrovském poháru. Jak trnitá cesta za čtrnáctým titulem to podle Jakuba Fleka byla?
Porazili jste nejsilnější týmy a ve finále vyhráli sedmý zápas. Co na to říkáte?
Už jsem to říkal v předchozích rozhovorech. Někdy se možná rozkecám o tom, jak jsme se na ty sedmé zápasy připravovali. Ale teď si to ještě nechám pro sebe, možná je to zajímavé. Jedním slovem: tým, parta! Jsem strašně hrdý na všechny kluky, na celou naši organizaci, fanoušky, rodiny, na celou komeťáckou rodinu. Každý si to zaslouží.
První zápas na Spartě jste vyhráli na devět střel. Tam jste si možná ukázali, že dokážete všechno, ne?
Upřímně si myslím, že nám moc lidí nevěřilo. Jak v sérii se Spartou, tak v sérii s Pardubicemi. Jejich soupisky byly asi nabitější, ale my jsme důkazem, že to není jen o tom.
V play off se nastavil systém, který všichni dodržovali.
Neskutečné. Každý si to v hlavě nastavil přesně tak, jak měl. Přiznám se, že jsem z toho měl sám trochu obavy. Ale o to víc jsem na všechny kluky hrdý, jak jsme to zvládli a jak jsme tomu systému věřili.
Zabralo to nějakou dobu?
Začátek sezony totiž nebyl úplně ideální. Sezona byla taková nahoru dolů. Byly tam hrozné vlny. Byly zápasy, kdy se dařilo, měl jsem z toho hroznou radost. Byly taky zápasy, kdy jsme prohrávali a na celý hokej jsem měl strašné nervy, nebavilo mě to. Ale tím si asi musí projít každý. O to víc mě těší, že jsme to dotáhli až na vrchol. Nechci říkat, že nám nikdo nevěřil, třeba naši fanoušci, ale ta širší veřejnost nám nevěřila. A my jsme to dokázali.
Kamil Pokorný po každém zápase vypadá emočně vyčerpaný. Jaký je?
Kamil je král! Hrozně hodný člověk. Dneska před zápasem řekl takovou krásnou větu, byť ji okopíroval z jedné písničky. Ta věta byla: „Touha je zázrak, kámo, zázrak.“ Já si myslím, že tenhle moment to krásně vystihuje.
Po finále poslal vzkaz pro dávno zesnulou dceru. To by silný moment, že?
Je to masakr. Ani jemu osobně asi nikdo nevěřil, řeknu to upřímně. Plán byl jiný, měl u nás zůstat Modrák (Jaroslav Modrý, pozn. red.), kterého jsme měli všichni hrozně rádi. Ten si s tím týmem sednul. Kamil (Pokorný) měl být asistent, ale najednou se stalo, co se stalo. Modrák to z musel přerušit. Kamilovi nikdo nevěřil, že by se do toho po prvoligových sezonách mohl dostat. I za toho chlapa mám strašnou radost, on si to neskutečně zaslouží. Ty zápasy fakt hodně prožívá, vždycky má strašné nervy, zvlášť na konci. Mohli jsme vést 6:1 a stejně měl na střídačce tep 250.
Obránce Libor Zábranský říkal, že jste před zápasy chodili na pivo. To je ta příprava, o které jste nechtěl mluvit?
Chodili jsme. To je to, co jsem říkal, že se o tom možná někdy rozpovídám. Samozřejmě chceme být i vzorem pro děti, takže nikoho nenabádám, aby pil před zápasem pivo. Třeba před sedmým zápasem na Spartě jsme spali na Žižkově, protože Stages hotel byl obsazený. Najednou se venku sesypalo asi sedmnáct lidí, že se jdeme projít a šli jsme do Rígráčů (Riegerových sadů, pozn. red.). Bylo krásné počasí, každý jsme si dali jedno pivko, sedli jsme si na trávu a nasávali dobrou atmosféru. Tam se budovala parta. Samozřejmě to není o tom, že si někdo dal deset piv, abych to uvedl na pravou míru. (smích) Každý si dal jedno, šli jsme zpátky na hotel a lehnout.
Co vy a reprezentace?
S panem Rulíkem jsem ještě nemluvil. On to má nastavené tak, že hráče nechává soustředit na to, co se děje v klubu, což je za mě logické a profesionální. Uvidíme, jestli vůbec zavolá. A když zavolá... Cítím se super, zdravý, nic mě nebolí. Pokud o mě bude mít národní tým zájem, milerád přijedu do kempu a porvu se o místo na mistrovství světa.
Dá se extraligový titul srovnat s loňským zlatem z Prahy?
Tohle bych nerad srovnával. Vždycky jsem říkal, že pro mě je nároďák úplně to nejvíc, čeho jsem mohl v životě dosáhnout. Loňská zlatá Praha byla úplně odstřelená. Tím ale nechci snižovat tohle, já jsem nikdy klubový úspěch nezažil. Zvlášť po tom, co... Byť jsem vždycky říkal, že na tom nějak nelpím, ale když mi připnuli na hruď céčko po takových legendách. O to víc mě to těší.
Vy jste se v kapitánování docela našel, ne?
Říkal jsem už předtím, že i když jsem to céčko neměl, tak jsem si k tomu v kabině říkal svoje. Ale tady se udělala taková parta, že nebylo úplně nutné zvyšovat hlas nebo kluky nějak vést. Všichni jsme věděli, co máme dělat a každý do toho dal sto procent. Tohle je naše odměna.
