Jaké pro vás bylo nastoupit v Třinci jako host?
Byla to jen příprava, nebyl plný dům, ale je to už nějaký čas, co jsem seděl v kabině hostů. Ale vzpomněl jsem si, jaké to bylo, když jsem tady hrával za Pardubice. Bylo to zvláštní. Každopádně mám teď na sobě jiný dres a soustředím se na Kometu.
Nastoupil jste jako kapitán. Zvolil vás trenér, nebo kabina, abyste musel něco přihodit do klubové kasy?
Jasně, tak nějak to vyšlo po ose trenér – pokladník. Kapitán je Zaťa, to se nemění, ale v přípravě jsou i jiné varianty, takže mi to hned pokladník připomínal.
Potěšilo vás, když domácí fanoušci skandovali vaše jméno?
Je to milé, je to fajn. Vážím si toho, není to samozřejmost a upřímně jim děkuji. Měl bych spoustu superlativů, co bych jim mohl „vystouhat“, ale na druhou stranu se člověk snaží soustředit se na sebe a na zápas. O to jsem se i snažil. Ale jsem za přivítání fanoušků velmi vděčný.
Snažili se vás protihráči rozhodit?
Jasně, popichovačky byly. I z mé strany. To k tomu patří, já mám rád emoce, když se popichujeme. Ať už v dobrém nebo ve zlém, to je jedno, patří to k hokeji. V přípravě nejsou výsledky tak podstatné, ale každý zápas chcete vyhrát. Jsem rád, že jsme navázali na některé dobré věci, které jsme už ukázali v předešlém zápase. Byly tam i chyby, ze kterých se poučíme a rozebereme si je. O tom je příprava, kvalitní soupeř vás prověří.
Vítězný pokřik už znáte?
Přiznám se, že ještě ne. Asi budu potřebovat nějakou osnovu, abych se ho naučil. Je třeba co nejvíc vyhrávat, aby se to člověku dostalo pod kůži. Věřím, že se i díky tomu vítězný pokřik naučím co nejdříve.