Pokud by nebyl Libor Zábranský houževnatý a nešel do značného rizika, Kometa by tady už nebyla, říká JUDr. Jaromír Leimberger

Pane doktore, když společně zavzpomínáme na uplynulá léta, co říkáte na vývoj, kterým Kometa prošla?
Mám radost z období, kdy Kometa získala dva tituly za sebou. Také mě velmi těší, jak se dokázali odchovanci klubu prosadit v zahraničí, že se etablovali i do NHL. Je to dobrá vizitka práce s mládeží a zároveň se ukazuje, že Kometa vedená Liborem Zábranským pracuje koncepčně.

Kdy jste se vlastně poprvé potkal s Liborem Zábranským?
Je to už dlouhá doba, potkali jsme se někdy v roce 2000, 2001, kdy měl smlouvu ve Spartě. Tehdy jej zastupoval hráčský agent Jiří Hamal, se kterým jsem spolupracoval. Řešili jsme jeho zdravotní problémy, pokud si dobře vzpomínám, tak to byla třísla. Hledali jsme vhodného lékaře, který by mu pomohl od jeho zranění.

O pár let později jste se potkali znovu, ovšem při jiné příležitosti…
Ano. Bylo to pro mě druhé a vlastně i osudové setkání. Libor Zábranský se na mě obrátil v době, kdy zvažoval vstup do Komety, tedy v říjnu 2004. Následně abychom řešili problémy, které jsou dnes již veřejnosti notoricky známé.

Přesto je zkuste připomenout. Jak složitou cestu musela Kometa ujít, aby se zachránila a nezmizela z hokejové mapy?
Těžko se to v krátkosti vysvětluje, ale bylo to obtížné z několika hledisek. Z toho sportovního, ale především z hlediska právního. Složité byly majetkové vztahy bývalých akcionářů. To že Kometa nezmizela z hokejové mapy, je především zásluha Libora Zábranského. Rozhodla jeho zarputilost a srdeční vztah ke klubu jako takovému. Pokud by nebyl houževnatý a nešel v té době do značného rizika, Kometa by tady už nebyla.

Vy jste i některé věci zmínil v Kometa Filmu. Bylo to velké riziko hodit hlavu na špalek a poprat se o záchranu brněnského hokeje?
Já jsem si na rozdíl od Libora z právnického hlediska uvědomoval všechna rizika, která ta situace v roce 2004, 2005 nesla. Když nad tím člověk zapřemýšlí, tak nikdo asi nečekal, že se klub v tak brzké době dokáže zkonsolidovat, a že je schopen udělat několik krásných úspěchů. Bronz, dvě stříbrné, a hlavně dva tituly, to je taková odměna za ten boj, který se tady musel učinit, aby se hokej v Brně zachránil. Mohl bych ještě něco podotknout?

Samozřejmě, povídejte.
Rád bych v té konsolidaci klubu vyzdvihl osobu Jaroslava Medlíka, který v počátcích nové éry dokázal využít svých dlouholetých znalostí z hokejového prostředí. Společně s panem Zündorfem a Monikou Vach byl velmi důležitou osobou. V této souvislosti mě trošku mrzí, že veřejnost opomíjí jeho důležitost a jeho podíl na úspěších, které Kometa v minulých letech měla a já věřím, že je bude mít i v budoucnu.

Když se zaměříme na mládež, ta dlouhodobě patří k nejlepším v republice. Sledujete i tyhle kategorie?
Už jsem se zmínil, mládež určitě sleduju. Juniorka prošla hráčskou obměnou a já věřím, že se po slabším začátku rozjede. Samozřejmě často zmiňované jméno je Eduard Šalé, no a je zde také celá řada perspektivních hráčů. Dívám se i na dorostence, snažím se mít přehled. Velmi si cením hodnocení akademií, které Kometa dvakrát vyhrála a pravidelně se umísťuje na nejvyšších příčkách.

Už jsme to také zmínili. Osmnáct let spolupracujete s Kometou a s lidmi kolem ní. Určitě jste museli zažít krásné chvíle, ale i ty řekněme méně příjemné?
Nepříjemné si nevybavuju, na ty rychle zapomínám. Rád vzpomínám na zápasy první ligy, kdy jsme bojovali o postup. Ať už to bylo finále s Ústím nad Labem či s Mladou Boleslaví. Měl jsem možnost jezdit s vedením klubu a na těchto výjezdech jsme společně zažívali mnoho legrace a humorných zážitků. Myslím si, že některé nelze ani publikovat (úsměv). Humor je koření života a v tomto směru mně ho Kometa poskytla přehršel. Na něco se ovšem nedá zapomenout. To, co se stalo v Mladé Boleslavi, nepuštění fanoušků na stadion, přetopená kabina, odmontované kliky od oken. To nebylo fér a rozum nám to všem nepobral. To je asi nejvíc negativní vzpomínka, kterou z hokeje mám. A naopak, všechno mi vynahradil zisk dvou mistrovských titulů v řadě.

Vy jste nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny. Co vám udělalo k významnému životnímu jubileu radost?
Budu upřímný, a dokonce ještě teď mám slzy v očích. Měli jsme společně s Otou Železným oslavu v restauraci. Přišlo nám popřát mnoho lidí z Komety, aby s námi oslavili naše narozeniny. Toho si moc vážím, zvlášť v dnešní uspěchané době. Skutečně mě to moc dojalo a chtěl bych všem dodatečně poděkovat, že přišli.

A co byste popřál Kometě do dalších let, neboť i jí čekají za rok 70. narozeniny?
Kometě přeji co nejvíc sportovních úspěchů a co nejvíc prožitků. Zaměstnancům, sportovcům a fanouškům klubu bych hlavně rád popřál hodně zdraví, které je nejdůležitější.