Zatímco v tomto týdnu potvrdili svou účast Libor Hájek s Jiřím Trvajem a Jaroslavem Svobodou, Róbert Petrovický se s Hynkem Zohornou museli omluvit. Oba mají povinnosti ve svých klubech. Nemusíte však smutnit, s Hynkem přinášíme obsáhlý rozhovor právě nyní, na slovenskou legendu se můžete těšit ve speciálním zápasovém bulletinu PUK, který v sobotu obdrží fanoušci zdarma.
Hynku, co se vám vybaví, když se řekne sezona 2011/2012?
Byla to má první sezona v extralize, Kometa si mě vytáhla z Havlíčkova Brodu a hned jsem si mohl užít cestu až do finále. Byla to skvělá jízda, na kterou se nedá jen tak zapomenout. A ještě to bylo pikantní v tom, že jsem nastoupil proti bráchovi Tomášovi, který hrál tehdy za Pardubice.
S trochou nadsázky, nezáviděl jste, že se mu podařilo vyhrát? Vy jste si to pak ale všechno o pár let vynahradil…
Když to vezmu zpětně, tak asi ano. Říkal jsem si, že taková šance třeba už nemusí přijít. Naštěstí se mi podařilo vyhrát o pět let později, takže jsme si byli kvit a k tomu ještě náš třetí brácha Radim vyhrál. Jak říkám, na první sezonu asi nezapomenu, bylo mi jednadvacet let, to jsem byl ještě vyjukaný zajíc.
Jak náročná sezona to byla? Vy osobně jste odehrál téměř všechny zápasy, konkrétně 71 a k tomu 9 v Havlíčkově Brodě. Slušná porce…
To je skoro jako v NHL, pěkné číslo na první sezonu. Ale byl jsem mladý, plný elánu, energie, nad tím člověk moc nepřemýšlel. Navíc to byla má první extraligová sezona, chtěl jsem si vybojovat místo a usadit se pevně v týmu. Když se mužstvu daří, šlape, pomáhá si navzájem, ani vám to nepřijde a sil máte stále dostatek.
Mladíček Hynek Zohorna v jeho první sezoně v extralize. Foto: Ivo Dostál.
Jaké zážitky máte v paměti?
První zápas v Třinci, kde jsem dal první gól v nejvyšší soutěži. Nastupoval jsem s Kubou Koreisem a Branislavem Jankovičem ve čtvrté lajně. Samozřejmě si vzpomínám na zkušené kluky, kteří měli bohatou kariéru a mohl jsem od nich spoustu věcí odkoukat. Nejvíc byly všechny play-off a finále s Kometou.
Byla cítit velká euforie od fanoušků, že si Kometa může po více jak 40 letech konečně sáhnout na medaili?
To bylo něco. Dřív jsem zažíval jen derby mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou. Pak jsem přišel do Brna a na každý zápas bylo vyprodáno. Fanoušci stáli frontu na lístky přes noc, aby se dostali na zápas. Z toho mám ještě teď husí kůži.
Nemrzí vás zpětně, že to nakonec neskončilo titulem?
Měli jsme moc zraněných hráčů, navíc klíčových. To byla velká nevýhoda. Zpětně když se na to podívám, tak jsem zlato nakonec vyhrál, byť to bylo do třetice všeho dobrého. První finále nevyšlo s Pardubicemi, druhé se Zlínem a nakonec to přeci jen vyšlo.
Foto: Ivo Dostál.
V Kometě jste odehrál téměř 400 zápasů, což vás v historických tabulkách řadí na páté místo. Nad vámi jsou už jen Martin Dočekal, Jan Hruška, Tomáš Malec a Leoš Čermák. Co na to říkáte?
Třeba budu ještě první (smích). Potřeboval bych tak dvě sezony a kluky bych přeskočil, že?
Dá se to tak říct. Musel byste odehrát zhruba dvě kompletní sezony i s play-off…
Mám smlouvu ve Švédsku, ale nikdy neříkej nikdy. Když to vezmu zpětně, roky v Kometě hrozně rychle utekly. Na Brno vzpomínám jen v tom nejlepším, zažil jsem tam nejlepší léta své kariéry. Krásná cesta, která mi otevřela dveře do další části mé kariéry.
Uvědomujete si, že jste jen vy a Leoš Čermák držitelem všech novodobých pěti medailí?
To je moc pěkné, jsem za to rád. Každá medaile se počítá a pocity z toho jsou krásné. Hrozně si vážím toho, že jsem byl součástí tak úspěšného týmu.
Dvě zlata, dvě stříbra a jeden bronz. Hynek Zohorna získal kompletní sadu medailí. Foto: Ivo Dostál.
Asi je to otázka velmi předčasná a neaktuální, ale už jste to i naznačil. Chtěl byste se jednou vrátit do Brna?
Jak mi vyprší smlouva ve Švédsku, bude mi čtyřiatřicet let a budu se rozhodovat co dál. Ale jak jsem říkal, nikdy neříkej nikdy. Takže uvidíme a necháme to otevřené.
Vám se i přes veškerou snahu nepodaří dojet na benefiční utkání. Hodně to mrzí?
Ano, ale máme celý týden soustředění, do toho přípravné zápasy, takže mi to nevyjde. Kdyby se hrálo o týden později, klub by mi vyšel vstříc. Je to škoda, rád bych znovu potkal své spoluhráče, od kterých jsem tolik naučil. Také bych chtěl pozdravit Libora, fanoušky a všechny lidi z klubu. Nedá se nic dělat, alespoň takhle vás všechny chci pozdravit prostřednictvím rozhovoru. Nápad je to skvělý, věřím, že si celou akci fanoušci užijí.
Vy jste si letos užil i parádní cestu s národním týmem, kde bylo také několik bývalých nebo současných komeťáků. Necítil jste se skoro jako doma?
Bylo to skvělé, byl jsem rád, že jsme se mohli všichni po letech zase potkat. Libor, Jirka Horáček a další kluci. Zavzpomínali jsme.
Vaše kariéra nabrala v posledních letech slušnou akceleraci. Chvíli to nevypadalo, že to půjde takhle skvěle, ale nyní jste v národním týmu, hrajete zahraniční soutěže...
Jsem rád, že se to takhle povedlo. Zásluhu na tom má Kometa, která mi dala do života hrozně moc. Velké díky patří Liborovi Zábranskému, které mi po dvou titulech umožnil odchod do Finska, kde se mi povedl další rok. Pak jsem hrál v KHL, teď jsem ve Švédsku. Každá země mi něco dala a věřím, že v kariéře ještě něco dokážu.