Práh bolestivosti? Žádný nemám, usmívá se bojovník Tomáš Malec. Jak se těší na benefici?

Vy jste odehrál všech 72 zápasů, jak náročná cesta až do finále to byla?
Sezona byla hodně náročná, základní část se nevyvíjela úplně ideálně. Vyšla nám druhá polovina a její závěr. Naší výhodou byla skvělá parta, která si neskutečně sedla. V play-off se to naplno ukázalo. Táhli jsme za jeden provaz, ukázali velkou morální sílu a tím pádem jsme došli takhle daleko. Ukázalo se, že když je silný kolektiv, dá se dokázat všechno.

Co se vám ve vzpomínkách na zmíněnou sezonu vybaví?
Jak už jsem říkal a musím se opakovat - byla to parta, která byla neskutečná. V kabině byla pohoda, která se přenášela i na led. Vím, že tohle byl základ úspěchu a na všechny kluky mám skvělé vzpomínky. Na tohle se nedá zapomenout a navždy mi zůstanou v hlavě.

Za ta léta s vámi jsem udělal mnoho rozhovorů, ale na tohle jsem se ještě neptal. Vzpomínáte si na semifinále play-off v Plzni, Kometa hrála dvojnásobné oslabení a vy jste několikrát skočil po puku a zablokoval ho? Jak to vůbec máte s prahem bolestivosti?
Takových situací jsem v kariéře zažil neskutečné množství. A zrovna tento moment si dobře pamatuju, on se myslím taky hodně rozebíral v televizi. Asi mám práh hodně posunutý, nebo nemám žádný (smích). Nikdy jsem nic necítil a obzvlášť v play-off, kde chodíte do všeho po hlavě. Každý jsme měli nějaké poslání. Kluci dávali góly, já se jim snažil zabránit. Já tohle bral za naprosto logické, dělal jsem černou práci a snažil se pomáhat.

Tomáš Malec v sezoně 2011/2012 odehrál všech 72 zápasů. Foto: Ivo Dostál.

I v loňském ročníku B-týmu jste udivoval svými obrannými skoky, spoluhráči říkali, že jste blázen a obětujete vlastní zdraví. Jenže pro vás je tohle typické, patří to k vaší hře. Zkrátka, bojovat za tým…
Taky jsem jim hned řekl, že už jiný nebudu. Změnit charakter hráče moc nejde, když nastoupím na led, jdu do toho naplno a je fuk, jestli hrajete extraligu nebo druhou ligu.

Vy jste byl spíše svátečním střelcem, vaše práce byla samozřejmě jinde. Přesto, na který vstřelený gól vzpomínáte nejraději?
Jak říkáte, moc jich nebylo. Určitě si vzpomenu na dva góly proti Hradci v základní části, kdy jsem snad mohl dát i hattrick. Asi nejlepší byl v Liberci, kdy jsem ten puk vůbec netrefil, letěl tam asi hodinu, ale spadlo to tam. Kluci se mi smáli, že celou sezonu nedám gól a pak se trefím ve finále a ještě takhle (smích). Nikdy jsem nebyl střelec, těšilo mě, když jsem gól při svém střídaní hlavně nedostal.

Nemrzí vás s odstupem času, že ten váš usilovný boj přes těžké překážky neměl nakonec zlatý punc?
To je těžké. S odstupem těch deseti let to beru úplně jinak, hned po skončení zápasu s Pardubicemi to bylo velké zklamání. Když se ale člověk ohlédne trošku z jiného pohledu, tímto se vlastně odstartovala nová éra Komety. Začalo se jí dařit, zjistila, že nebude hrát druhé housle a hokejové veřejnosti ukázala, že se s ní musí počítat.

Jedna z novodobých legend klubu. Foto: Ivo Dostál.

V čem tkvělo kouzlo kabiny, že se dokázala tak stmelit?
Není tajemstvím, že jsme všichni společně chodili na kávu, na večeře, sem tam na to pivko. Charakterově jsme si sedli, v tomto jsme byli silný mančaft. Každý hráč měl své úkoly, které na ledě odváděl. Sedlo si to, byli jsme zkrátka kamarádi i mimo led.

Vy jste byli s Jozefem Kováčikem vyhlášení šprýmaři. On vám občas udělal kanadský žertík…
To bylo každý den něco. Nejen Kilo, ale i Honza Káňa, Honza Švrček, Milan Hruška nebo i Robo Petrovický. I když byl starší, taky se toho nebál a jel v tom s námi. Tohle také hodně pomáhalo, nebyli jsme pod takovým stresem, mohli jsme ho nechat vyplavat. Chvíli jsme se mohli oprostit od tlaku ze zápasů. 

Jožko Kováčik mi v rozhovoru nedávno prozradil, že vám běžně naléval vodu do helmy, sem tam ustřihl šňůrky na bruslích. Čím jste jej napálil vy?
Zapáskoval jsem mu izolepou všechny jeho hokejky. Před tréninkem měl co dělat, aby je stihl sundat (smích). Občas jsem mu schoval věci, dělali jsme různé blbosti.

Tomáš Malec při své tradiční disciplíně, blokování střel. Foto: Ivo Dostál.

Přešel bych k oslavám. Vy jste zažil ty mistrovské na Zelňáku, jak jste si ale užil oslavy na náměstí Svobody?
Další nezapomenutelná věc, totální extrém. Fanoušci jsou v Brně blázni do hokeje, toužili po úspěchu, na který se dlouho čekalo. Bylo to velmi emotivní a silné. Všichni jsme si to užili a jsou to vzpomínky na celý život.

Když jsme vás oslovili s nápadem, že bychom mohli uskutečnit benefiční zápas, co jste na to říkal?
Super nápad. Neváhal jsem ani vteřinu, je to velká událost pro nás hráče a hlavně fanoušky. Moc se těšíme, s některými chlapci jsem si psal a věřím, že si to moc užijeme.

Berete to tak, že to nebude jen sranda mač?
Psal jsem Zaťovi, ať si nachystá mančaft, že jim nedáme nic zadarmo. Někteří kluci z našeho týmu už začali trénovat, vzali to zodpovědně.

Foto: Ivo Dostál.

V zápase je jistá symbolika a připomínka toho, co Kometa za deset let dokázala. U všeho podstatného jste byl, to asi zahřeje na srdci, že?
Jsem vděčný, že jsem v Kometě mohl být tolik let. Beru to jak z hlediska sportovního, tak osobního. Poznal jsem strašně fajn lidi, nastupoval za nejlepší klub, který má super fanoušky. Město mi přirostlo k srdci, dodnes v Brně bydlím. Odehrál jsem za Kometu nějakých pět stovek zápasů, byl u zlatých medailí. Tohle jsou pro mě velmi silné momenty, které mi do smrti zůstanou v hlavě a v srdci.

Abych náš závěr rozhovoru trochu odlehčil. Harry, jdu do baráku. To jste asi taky často slýchal, že? Přitom podobnost s americkým hercem byla spíš s protagonistou jménem Marv. Jak tohle vůbec vzniklo?
(Dlouhý smích)… Přezdívka je po bráchovi. Když jsem došel za ním na zimák trénovat, začali mi říkat malý Harry. A jak říkáte, s tím Marvem to bylo ještě v Americe, když jsem tam hrál. Tam mi všichni říkali, že vypadám přesně jako on, zarostlý, dlouhé vousy a vlasy. Jsem v podstatě dva v jednom. Harry a Marv (smích).

Vaše kariéra skončila v loni, povězte fanouškům, co momentálně dělá Tomáš Malec?
Po skončení kariéry jsem neměl lehké období. Naštěstí jsem člověk, který se snadno nevzdává. Snažím se všechno zvládnout a bojovat. Dělám v jedné firmě kousek od Brna, pracuji na expedici ve skladě. Zvládl jsem těžkou situaci a obrovskou podporou jsou moje pro mě dvě dcery. Ony jsou můj životní motor, který mi dodává sílu užívat si s nimi života.