Hokejová pauza už je poměrně dlouhá, jak ji trávíte?
Virus nám bohužel překazil tu hlavní část sezóny. Prostě se s tím musíme všichni poprat a věřím, že to co nejdřív zvládneme. Už je to samozřejmě dlouhé. Člověk se snaží zase vrátit do toho sportovního života. Je třeba fungovat tak, abychom tuhle těžkou dobu ve zdraví přežili.
Zastihl jsem vás na kole, takže už se pozvolna připravujete na novou sezónu?
Kolo mám rád, cyklistika je mým velkým koníčkem. Na něm si zatrénuju, unavím se, zanadávám si, člověk u toho zároveň vyplaví endorfiny. Na kolo nedám dopustit, je to součást mé přípravy již přes dvacet let. Pětkrát šestkrát týdně vyrazím na dvě tři hodinky.
Které trasy máte v okolí Vsetína nejraději?
Je tady spoustu krásných míst a krásných cest. Rád jezdím do Velkých Karlovic, na Soláň, na Kasárna, což už je skoro u slovenských hranic. Všechno parádní místa, když je hezké počasí, tak si u toho člověk odpočne, zrelaxuje a je v pohodě. Hrozně mě to baví.
Když už se vrátíte z kola, abyste si doma trošku oddechl, tak na vás čeká škola s dětmi, jak to zvládáte?
Museli jsme s manželkou nastavit určitý systém pro naše dvě děti, aby na školu úplně nezapomněly. Ráno školu děláme, věnujeme se ji, děláme kolem ní různé aktivity. Starší syn by se měl koncem května vrátit do školy. Druhé dítě máme v předškolním věku, to je ještě v pohodě. Zatím to všechno zvládáme. Na dětech je však vidět, že jim chybí kamarádi a kontakt s těmi blízkými. I pro ně už je to strašně dlouhé.
A jak to zvládáte vy? Máte s nimi při učení trpělivost?
No...(smích). Máme to s manželkou rozdělené, ona má češtinu a přírodovědu, protože má vystudovanou vysokou školu v tomto oboru. Já spíš dělám dějepis, vlastivědu nebo matematiku. To jsou věci, které jsem měl ve škole rád.
Pro vás už to bude v Kometě pátá sezóna. Vzpomenete si na dobu, kdy jste do klubu přicházel?
Bylo to v roce 2016. Skončil jsem v Čerepovci a byl rozhodnutý, že se vrátím domů. Starší syn začal chodit do školy a já byl v cizině šest let. Už mi chyběla rodina a poslední rok v Rusku jsem byl úplně sám. Proběhla jednání s různými kluby, ale jako první mi zavolal Kamil Pokorný, který věděl, že se budu vracet. Pak mi zavolal Libor Zábranský. Dali jsme si schůzku a dvě hodiny jsme spolu seděli a povídali si. Debata o hokeji byla asi tak deset minut. Spíš jsme se navzájem poznávali, říkali si, co od sebe čekáme. Byl jsem rozhodnutý, že do Komety půjdu. Přesvědčila mě vize, kterou Libor měl. Tým se začal skládat, přišel Martin Zaťovič, Marek Kvapil, Martin Erat, Tomáš Vincour se vracel. Mužstvo bylo skvěle poskládané, šlo si po těch 51 let pro titul. Jsem rád, že se nám to povedlo.
Máte zprávy, kdy se poprvé sejdete s týmem? Od pondělí 20. dubna již mohou profesionální sportovci trénovat, respektive připravovat se v kolektivu…
Máme na Whats Appu společnou týmovou skupinu, kde jsou i trenéři. Od nich máme sestavený individuální plán do doby, než se společně sejdeme. Na konci dubna by se mělo začít oficiálně trénovat, přesně termín ještě neznáme. Zatím trénuju sám a budu to dělat tak, jak jsem to dělal poslední čtyři roky. Připravuju se sám, ale zároveň jsem jednou za čtrnáct dnů do Brna jezdil na společné tréninky.
Hodně vám chybí sport? Byť i ten, který by byl za normálních okolností v televizi...
Chybí. Hlavně cyklistika, bude mi chybět Tour de France, která je přesunutá na září. Na evropský fotbal jsem se rád podíval. Mělo vrcholit hokejové play-off, všem nám sport chybí, ale musíme respektovat těžkou dobu, která teď panuje. Musíme porazit jiného soupeře.
V televizi byly donedávna pouze reprízy starších zápasů. Díval jste se třeba na Libora Zábranského, jak válel v dresu Vsetína?
Díval. Viděl jsem finále Vsetín - Zlín. Napsal jsem Liborovi kvůli tomu i pár zpráv. Měl tam jeden takový pěkný zákrok, který už někde v médiích komentoval. Samozřejmě je to dvacet let, za oba týmy hráli skvělí hráči. Vsetín byl neporazitelný, hráli tam velcí hráči - Jirka Dopita, Roman Čechmánek, Pavel Patera, Martin Procházka, samozřejmě Libor Zábranský. Byla to neskutečná parta. Tou dobou jsem přicházel na Vsetín, někdy v roce 1999. Jako dorostenec jsem ty zápasy viděl naživo a sledoval hvězdy světového hokeje. Člověk se na to s odstupem času rád podívá. Tehdy hráli v NHL jen ty nejlepší hráči, do Ruska, Finska a jinam se neodcházelo. Většina hrála doma.
V sobotu máte narozeniny, jak je oslavíte?
Těžko se dá v této době organizovat. Do restaurace zajít nemůžete, bude to decentní v rodinném kruhu. Nějaké větší oslavy necháme na později.