PUK č. 13: Michal Gulaši o svých začátcích a úspěšné kariéře

Michale, vezmeme to pěkně z gruntu. Jak vzpomínáte na své začátky kariéry?
No jé, to byly krásné časy, velmi rád na to vzpomínám. Společně s mými kamarády jsme prožili úplné začátky, učili se bruslit na zamrzlém rybníku. Vzali jsme lopatu a hrablo, uklidili jsme si a šli hrát hokej.

Co bruslení, šlo to hned od začátku, nebo těch odřenin a modráků bylo hodně?
Bylo to celkem fajn. S tátou jsem prožil dětství na zimáku v Porubě, na ledě jsme byli pořád a naučil jsem se bruslit někdy kolem tří let věku. Šlo to docela dobře, ale jestli jsem měl hodně modráků, to by asi věděl táta (smích).

Bylo hned jasné, že budete obránce?
Určitě, jelikož i táta byl obránce, nebylo co řešit.

Foto: Vít Golda.

Zkoušel jste i jiné posty?
Možná někteří hráči zkusili všechno, vlezli i do brány, já začal jako obránce a žádný jiný post jsem nikdy nehrál. Prostě to bylo asi jasně dané.

Jak moc vás ovlivnil táta, jakožto bývalý hokejista? Učil jste se od něj?
Hodně, to je jasné. Chodil jsem na jeho zápasy, byl často v kabině, viděl jsem jeho tréninky. Obrovsky mě to chytlo, chtěl jsem být jako on a stát se hokejistou. Byl to pro mě takový vzor.

Když se řekne Michal Gulaši, v extralize je to jasné znamení, že jde o velkého bojovníka. Vy už jste někde v minulosti prozradil, kde jste nabral sílu. Můžete připomenout?
Asi velký zlom přišel někdy mezi šestou a sedmou třídou základní školy, kdy jsem jel na brigádu k dědovi na statek. Bylo mi kolem dvanácti let, díky té práci jsem se vytáhl, celkově vyrostl, nabral sílu a myslím, že mi tohle dalo hodně do života. 

Foto: Michal Eger.

Byla to těžká dřina pracovat na statku u dědy v Rakousku? A co jste všechno dělal?
Děda byl hodně ambiciózní, přijel jsem k němu na prázdniny a měsíc v kuse jsme od šesti hodin ráno makali. Nenechal mě vyspat (smích). Dostal jsem do ruky krumpáč, uklízel stáje, štípal dříví, tahal cihly, vezl různý materiál na kolečkách, také pracoval na baráku, no tam bylo práce. Byly to velké zkušenosti, které se mi hodí vlastně i teď.

Pojďme k vaší bohaté kariéře. Dnes na vás čeká 1100. zápas v extralize. Neuvěřitelné číslo, myslel jste si, že během své kariéry dosáhnete takovéto mety?
Kdyby mi před začátkem mé extraligové kariéry někdo řekl, že budu mít po neděli na kontě 1100 zápasů, asi bych si ťukal na čelo. Jsem rád, že se mi naštěstí vyhýbají zranění (klepe na dřevo), takže i díky tomu jsem mohl na tyto čísla dosáhnout. 

Ono to vlastně není 1100 utkání, kdybychom připočítali mládež, zahraniční štace nebo reprezentaci, budeme určitě na jiné cifře.
To je pravda, to budeme možná na dvou tisících. Když o tom tak přemýšlím, zajímalo by mě, kolikrát jsem si už nazouval a zavazoval brusle (smích). To bude strašné číslo.

Foto: Roman Kantor.

A stále to děláte stejně?
Pořád, začínám z pravé strany, nikdy jsem nezačal levou (smích).

Prošel jste rodnou Ostravou, hrál jste také za Spartu, Karlovy Vary nebo České Budějovice. Největší porci zápasů jste však odehrál v Kometě. Dá se říct, že se z Ostraváka stal Brňák?Člověk by neměl zapomínat odkud pochází. Samozřejmě jsem rodák z Ostravy a hlásím se k ní. O Brnu se ale dá říct, že jsem tady zakořenil. Už jsem v Kometě opravdu mnoho let, s rodinou to tady máme rádi a chceme zde zůstat i po kariéře.

Vy jste nikdy nebyl hokejistou cestovatelem, který by často měnil angažmá. Dá se říct, že jste takový držák?
Asi ano. Nejsem typem hráče, který by měnil kluby, ani to není dvakrát dobré pro klub i pro vás samotného. Většinou jsem vydržel tři roky a pak šel jinam. Kometa je výjimkou, přirostla mi k srdci a jsem vděčný, že mohu brněnský dres oblékat takhle dlouho dobu. 

V Kometě jste získal tři tituly, co víc si může hokejista během své kariéry přát?
Vyhrát další (smích). Člověk má stále motivaci, chuť do hokeje. Chci pořád vyhrávat, v loňské sezóně jsme titul vyhráli a proč ho nezkusit opět obhájit?

Foto: Ivo Dostál.

Asi se úplně nedá říct, na který budete vzpomínat nejraději, přesto jaké to byly na ledě zážitky a pocity?
Každý titul měl něco, v něčem byl specifický. Na každý budu vzpomínat jinak, ale všechno to byly krásné zážitky, na které do smrti nezapomenu.

Pokud se zaměříme na ten poslední, kdy jste začal věřit, že to cinkne?
Věděl jsem od začátku sezóny, že máme silný tým. V lednu jsme se neskutečně nastartovali a výborně připravili na boje o titul. Sedli jsme si v kabině, semkli se, všechno se odšpuntovalo a šlo správným směrem. Člověk, pokud vstupuje do play-off, musí věřit, že ho vyhraje. Jinak to nejde. Věřili jsme, že si můžeme na pohár sáhnout a povedlo se.

Cítil jste v mužstvu obrovskou vnitřní sílu? Třeba jako v letech předchozích?
Ano, bylo to podobné. Šli jsme si za tím a v některých věcech to bylo podobné, jako v minulých titulových sezónách.

Foto: Ivo Dostál.

Když se ohlédnete za svou kariérou, která jistě nekončí a bude pokračovat, na co jste nejvíc pyšný?
Jsou to tři tituly s Kometou, to je jasné. Také bych zmínil zámořskou zkušenost, nechtěl bych zapomenout ani na starty v národním týmu. Je toho hodně, a když jednou ukončím kariéru, budu mít na co vzpomínat a s vizitkou toho, že jsem něco prožil a dokázal.

Mimochodem když jste odcházel v minulé sezóně z Českých Budějovic zpátky do Brna, říkal jste, že máte jasný cíl, vyhrát titul. Evidentně to nebyl žádný výkřik do tmy…
Byl jsem natěšený a rád, že se vracím. Řekl jsem to jasně a myslel to vážně. Pro mě nic jiného nepřicházelo v úvahu (úsměv).

Foto: Vít Golda

Měl jste radost, když se ozval Libor Zábranský, jestli byste se nevrátil zpátky domů? Protože jak vy sám říkáte, doma jsem tady.
Za to bych mu chtěl ještě dodatečně poděkovat. Za návrat jsem byl šťastný, i celá má rodina. Vždycky jsem se snažil odvádět pro Kometu co nejlepší práci a chci v ní i nadále pokračovat. Být týmu prospěšný.

Samozřejmě všichni věříme, že vaše kariéra ještě nekončí, přesto máte v hlavě, co po ní. Jakým směrem byste se chtěl vydat?
Hlavou se mi honí různé myšlenky a přemýšlím samozřejmě o tom, co dál. Chtěl bych zůstat ve sportovním prostředí, ale uvidíme, co mi život po hokejové kariéře přinese. Stále mám však chuť do hokeje, pořád mě naplňuje a baví. Po zdravotní stránce se cítím v pohodě, takže bych rád ještě pokračoval.