Kometa mně otevřela cestu do Evropy, říká reprezentant Hynek Zohorna

Hynku, vezmeme to přímou otázkou na tělo. Kdyby vám někdo před pěti lety řekl, že budete hrát ve Finsku, v Rusku a také v národním týmu, asi byste tomu neuvěřil?
To je hezká otázka, na kterou se nedá lehce odpovědět. Samozřejmě je to skvělé a asi jsem tomu moc nevěřil. Důležitým faktorem bylo to, že jsem dokázal s Kometou vyhrát dva tituly. To mně otevřelo cestu do Evropy. Libor Zábranský mně pustil do světa, za což bych mu chtěl dodatečně poděkovat. Přál bych to každému hráči, aby si vyzkoušel i zahraniční angažmá.

Myslel jsem fakt, že se vám v té době herně příliš nedařilo a odešel jste na měsíční hostování do Pardubic…
Abych řekl pravdu, tak ten měsíc jsem už vymazal z paměti (smích). Ale jak už jsem říkal kdysi, asi jsem tu změnu potřeboval. Celkově mě to nakoplo a pomohlo. Jak bych to řekl, vrátil jsem se zkušenější a asi i dospělejší.

Po krátkém působení v Dynamu jste se stal stěžejním hráčem Komety a pomohl klubu vyhrát dva tituly. Mimochodem, nedávno bylo na našich stránkách a sociálních sítích několik vzpomínkových videí a fotografií. Také jste si zavzpomínal?
Určitě jsem si toho všiml. Do Brna jezdím poměrně často a kolikrát si vzpomenu na místa, kde jsme slavili, kam jsme chodili s pohárem, kolik dnů žilo město oslavami, to bylo neskutečné.

Máte nějaký zážitek s pohárem?
Některým třeba upadl, někteří s ním možná měli potíže při cestování, ale já si pamatuju, že jsem s ním spal v posteli (smích).

Foto: Ivo Dostál.

V sezoně 2018/2019 jste se stěhoval do Finska, jaká to byla pro vás zkušenost zahrát si za tým Pelicans Lahti?
Velká. Hlavně tréninky, běhání, cvičení, otevřelo mně to oči v tom, abych se zlepšoval. Finsko mi určitě pomohlo, abych se dostal do Ruska. Vyhovoval mi i jejich herní styl, žádné vyčkávání, jednoduchá a přímočará hra. Obránci mají zakázané zastavovat za bránou, prostě všechno hrnou dopředu. V tom je síla finského hokeje.

Co bydlení, město a jazyk? Bylo to hodně složité se ve Finsku domluvit?
Bydleli jsme kousek od centra Lahti, dostal jsem i služební auto. O přírodě ve Finsku je asi zbytečné se bavit, to je prostě krása. Město pěkné a hodně žije hokejem. Mluvil jsem nejvíc anglicky, ale nějaká finská slovíčka jsem pochytil, hlavně ta sprostá (smích). Vzpomínám si, když ráno přišel do kabiny trenér a řekl: „Toivotan teille hyvää huomenta“, ve volném překladu to znamená, přeji vám dobré ráno.

Po roce jste však skončil a putoval do Ruska za bratrem Tomášem. Jaký byl vlastně život v Chabarovsku?
Rozhodl jsem se podepsat kontrakt i kvůli bráchovi, se kterým jsem si chtěl zahrát. V týmu bylo většinou i pět českých hráčů, takže to bylo fajn prostředí a kolektiv. Musím říct, že Chabarovsk je pěkné město, zhruba velké jako Brno. Sluníčko tam svítí 300 dnů v roce. Jsou naopak města, kde slunce neuvidíte vůbec. Tady vám napadne půl metru sněhu a stále vám svítí sluníčko. Sice je zima, ale dá se na to zvyknout. Nemůžu si vůbec stěžovat.

Budete v Chabarovsku pokračovat i v další sezoně?
Nepokračuju, ale víc zatím nemůžu prozradit. Jsou ve hře nějaké varianty. Zhruba do konce května budu mít jasno, kde budu hrát. Jediné co můžu říct, že zůstanu s největší pravděpodobností v Evropě.

Hynek Zohorna při mistrovských oslavách. Foto: Michal Eger.

Jak to vlastně vypadá v covidové době v Rusku? Stadiony jsou plné k prasknutí, v Česku věc takřka neuvěřitelná…
Nejprve bylo omezení na padesát procent kapacity, v listopadu a prosinci se u nás hrálo úplně bez diváků. Pak se to vrátilo na úroveň třiceti až padesáti procent diváků. V Rusku se teď hodně očkuje a začali normálně fungovat. I z toho důvodu mají teď stadiony zaplněné.

Jak to máte vy s cestováním, létáním a časovými posuny?
S létáním problém nebyl. Dá se to zvládnout, uteče to rychle. Vezmu si tablet, kouknu na film. Časová pásma, to už je něco jiného. Kdo to nezná, zažije obrovský šok. Když například odletíte z Moskvy ve 23:00 večer, do Chabarovsku přiletíte v 14:00 nebo v 15:00 místního času. Nějakých devět hodin let a pak ještě sedm nebo osm hodin plus. Musíte vydržet a jít spát až večer. Kdo usne na šest sedm hodin během dne, má to celé otočené a nevyspí se. Musíte si na ten režim zvyknout.

Když už jsme u vašeho bratra, jak si užíváte narození malých Zohornů? Jste se domluvili a s trochou nadsázky se dá říct, že vaše manželky byly spolu v jedné porodnici…
Užíváme si to. Žádná domluva nebyla, prostě to přišlo a bylo to fakt pěkná náhoda. Rozdíl byl asi měsíc, pěkně to vyšlo.

A radost vám oběma musel udělat i nejmladší bratr Radim, který se poprvé trefil v NHL. A zrovna v den, kdy se vám narodil syn Dominik.
Na datum 25. března 2021 asi nikdo z nás nezapomeneme. To se teda povedlo (úsměv).

Vám sezona vlastně ještě neskončila a připravujete se na MS v Lotyšsku. Přesto, kdy jste naposledy odehrál soutěžní zápas? V KHL jste skončili docela brzo, že?
Hrál jsem naposledy 26. března v lotyšské Rize, kde se uskuteční mistrovství světa. Přiletěli jsme po utkání do Chabarovsku, měli dva dny volna a 4. dubna jsem se vracel domů. Měsíc jsem prakticky nebyl na ledě, bez jediného zápasu. Až teď jsem hrál s Rakouskem. Bylo to znát, že jsem dlouho nehrál. Do šampionátu je ale ještě dlouhá doba, je potřeba se dobře připravit a vyladit formu ve správný čas.

Foto: Ivo Dostál.

Jednou jste mi ještě v Kometě říkal, že když se sejde celá vaše rodina, je to jak na sraze Hujerů. Teď abyste si ještě pronajali rovnou sál?
To musím teda rychle spočítat… dělá to asi 40 lidí. Teď žádné akce nemůžeme bohužel pořádat, je povoleno snad jen patnáct lidí, to by rozhodně nestačilo. Jakmile to pustí, určitě se všichni sejdeme a uděláme velkou rodinou oslavu. U nás když se griluje, musíme si pronajmout kulturák, nikam jinam se nevlezeme (smích).

Za normálních okolností když potřebujete sehnat vstupenky na utkání, to asi vedení klubu musí koukat, jaký počet potřebujete, co?
Když počítám všechny sestřenky, strejdy, tety, je to fakt těch čtyřicet lidí. V Rusku už za mnou pár lidí bylo, zvládli jsme to.

V Brně jste odehrál 394 zápasů a patříte mezi TOP 4 hráče v novodobé historii. Hodláte časem nějaké zápasy přidat?
V Brně jsem byl spokojený. Odcházel jsem v dobrém, Libor mi umožnil jít do světa a až se jednou vrátím do Česka, rád bych zase hrál za Kometu. Ale hokejový život je složitý, nelze něco slibovat. Najednou se může stát, že skončíte třeba v první lize. Nikdy nevíte, co může přijít za dva za tři roky.

Asi velká škoda, že jste si všichni tři bratři nezahráli za Kometu, což si fanoušci přáli a hodně se o tom diskutovalo. Tak se vám to splnilo v reprezentaci…
Bylo to dva roky zpátky na švédských hrách, super zážitek. Komentátoři to asi s námi neměli moc lehké, snad nás od sebe dokázali rozeznat.