Jozef Kováčik: V Kometě mám motivaci dosáhnout dalších velkých úspěchů

Jaké to pro vás bylo stát na střídačce Komety?
Byl to samozřejmě úplně jiný pocit, než když jste hráč. O tom co se děje v daném okamžiku na ledě nerozhoduju už jen já. Teď vše člověk sleduje ze střídačky a může hráčům maximálně pomoct nějakou radou. Sice už nějaké zkušenosti mám, ale tohle je něco jiného a zase mě to jako trenéra někam posunulo.

Začátek jste neměl špatný, doma se vám v premiéře na střídačce podařilo porazit Zlín vysoko 9:3 a pak jste měli slušnou vítěznou sérii zápasů…
Je pravda, že lepší začátek jsem si jako asistent nemohl přát, ale nebylo to jen o mně. Byla to práce celého týmu. Když jsem došel poprvé do kabiny, s klukama jsem se začal bavit, snažil se být pozitivní, navodit dobrou náladu. Znám to i z průběhu své kariéry, třeba i z Brna. Když jsme se za pana Hadamczika v Brně trápili, následně ho vystřídal Libor Zábranský a celé se to zvedlo. Zkrátka pokud do kabiny dojde někdo nový, chlapci dostanou impuls a mužstvo se nakopne. Ale nechtěl bych se s někým porovnávat, to vůbec ne. Prostě si to sedlo a udělali jsme pěknou sérii. Musím však zopakovat, že jsem rád za tu šanci, kterou jsem dostal a pevně věřím, že Kometě budu v nové sezoně co nejvíc nápomocen.

Byla to pro vás velká zkušenost stát na extraligové lavičce?
Je to velký rozdíl, práce asistenta obnáší trochu něco jiného. Nechci říct, že bychom měli menší zodpovědnost, tu největší má vždy hlavní trenér, který je zodpovědný za výsledky. Nicméně, i tak je toho skutečně mnoho. Chystáte tréninky, připravujete mužstvo na konkrétního soupeře, sledujete mnoho věcí, které si zapisujete. Dále děláte rozbory hry ať už své, nebo protivníka. Zažil jsem i roli hlavního trenéra a vím, jak je to těžké a zodpovědné. Jsem na začátku své kariéry, každý nějak začínal. Učím se a snažím se být co nejvíc optimistickým člověkem, aby vše mělo dobrý konec.

Foto: Ivo Dostál.

Je to velký rozdíl oproti mládeži a nižším soutěžím?
Určitě ano. Dalo by se říct, že u mužů je to pro všechny větší zodpovědnost. Zároveň si musíme přiznat, že česká liga má vyšší kvalitu, než ta naše slovenská. Nerad bych ale mládež z trenérského pohledu nějak srovnával, protože i ona má svá specifika, kvalitu a důležitost. Rostou v ní výborní hráči. Podívejte se v Brně, jací tady vyzráli kluci – například Filda Král, Standa Svozil, Radek Kučeřík a další.

Byla letošní sezona hodně náročná i v tom, že se hrálo v rychlém sledu a nebylo na nic mnoho času?
Jako hráč to člověk nevnímá, naopak je rád, že je v zápřahu a nemusí jen trénovat. Naopak trenér má volna minimálně, po skončení zápasu pracujete s videem, chystáte trénink na další den. Je to kupa práce, která zabere čas, ale máme v Kometě široký realizační tým a dokážeme si práci rozdělit.

Měl jste někdy chuť vlítnout na led?
Nebudu lhát, často se mi stávalo, že bych se nejraději oblékl a skočil tam, ale čas člověk nezastaví. Nejsem ten typ člověka, který by řekl, že když tam teď nastoupím, tak vyhrajeme, to vůbec ne. Liga je hodně kvalitní a má tolik výborných hokejistů. Všechno se zrychluje, řeší se detaily, maličkosti, systémy hry. Už asi nedovedu představit, že bych do toho mohl zasáhnout. Možná bych si troufnul na přesilovku. 

Foto: Ivo Dostál.

Ptal jsem se i z toho důvodu, že jsem vás často viděl na tréninku hrát s klukama bago. Hýřil jste dobrým pohybem, také vaše obávaná pumelice od modré čáry vám zůstala...
Člověk to nezapomene. Snažil jsem se s klukama na trénincích bruslit, když byl prostor, tak si i zahrál. Můj největší problém byl ale s kyslíkem, ten mi pořád docházel (smích). Ale to jsou věci, které se dají dotrénovat. Když už toho bylo víc, cítil jsem, že tělo si řeklo, a dost. Už bych si zahrál zápas jen tak pro zábavu.

Kometa v minulých dnech vzpomínala na své největší novodobé úspěchy, u kterých jste také byl. Co vám proběhlo hlavou při fotografiích a videích, které kolovaly nejen na sociálních sítích?
Přiznám se, že už v době, kdy jsem trénoval v Levicích a měl trochu pauzy, jsem si některá videa z Komety pouštěl. Možná nad tím někdo mávne rukou, ale já si to s radostí připomenu. Nemusí být ani nějaké výročí, abych si pustil video. Občas mi při vzpomínkách i slza ukápne. Rád bych vrátil čas nazpátek, ale je jasné, že nejde zastavit a zůstanu už jen u vzpomínek. Na druhou stranu, dokázali jsme něco úžasného, zahrál jsem si ve výborném týmu a s výbornými hráči. Už jsem se vyjádřil v minulosti, že to byl můj největší úspěch v kariéře, nejvíc čeho jsem mohl dosáhnout. O to víc si toho vážím a navíc ve městě, které tolik žije hokejem.

Rád byste zažil něco podobného i z pozice trenéra? Což třeba dokázal Libor Zábranský, který vyhrál tituly jako hráč a později i jako kouč.
Je to velká motivace dosáhnout dalších úspěchů a v jiné pozici. Právě proto jsem nabídku od Komety přijal, protože je to klub, který má vždy nejvyšší ambice. Původně jsem si myslel, že ani trenérem nebudu, ale manželka mě nakonec přemluvila, abych si udělal školu a zkusil to. Mám to v hlavě nastavené tak, že nerad prohrávám, i když vím, že je to jen sport. Každý sportovec by to tak měl mít, měl by mít touhu po vítězství.

Foto: Ivo Dostál.

Jak zpětně hodnotíte play-off. Vzaly nám Vítkovice hodně sil, které pak chyběly na Třinec?
Důležité je říct, že oba soupeři byli nesmírně těžcí. Obrat s Vítkovicemi byl parádní a byli jsme za něj rádi. Série se nevyvíjela moc dobře, pak jsme vyrovnali a bylo to takové vydřené. S Třincem musíme uznat jeho kvalitu, což je vidět i ve finále s Libercem. Asi to není náhoda, že jsou tak daleko. Minulou sezonu už je třeba hodit hlavu a myslet na tu další.

Sledoval jste semifinále a finále české extraligy?
Dívám se na všechny zápasy, sleduju i finále první ligy, koukám na slovenskou nejvyšší soutěž. Například v Jihlavě hraje Peter Lichanec, který byl chvíli i u nás v Topolčanech. Znám se s jeho otcem, také trenérem, se kterým si často volám. Sleduju zkrátka všechno, dělám si poznatky, pozoruju hráče. Doma už jsou na mě docela naštvaní, ale mám starší dceru Sabinku, která všechny zápasy sleduje se mnou. Baví jí to, asi jsme se s manželkou spletli, měla být spíš kluk (smích). Hokej má docela zmapovaný. Snad to s námi naše máma vydrží (úsměv).

Už jste se s Jiřím Kalousem a Jiřím Horáčkem bavili o plánu, co hráče všechno čeká?
Seděli jsme spolu několikrát, i v době volna jsem jezdil do Brna na schůzky. Program pro hráče máme připravený, neustále spolu komunikujeme a kluci ví, co je čeká.

Foto: Thomas Gažda.

Konzultujete společně i případné změny v kádru?
Určitě, i já se snažím sehnat posily do týmu. Řešíme to a neustále na tom pracujeme.

Je asi jasné, že budete mít primárně na starost obránce, ale co další úkoly?
O mnoha věcech jsme se s Jirkou Kalousem bavili a shodli jsme se na nich. Já rád vycházím ze zápasových situací, které si pak na tréninku rozebereme. Jirkovi se to líbilo a jsem za to rád. Nebude to ale jen hra beků, dobře vnímám i hru útočníků. Však asi víte, že jsem byl spíš ofenzivním obráncem, takže se dokážu vcítit do pocitu toho hráče. Není to tak dlouho, co jsem ukončil kariéru a některé věci mám v sobě stále zažité.

Stačil jste si po sezoně odpočinout a už pomalu nabírat sílu na tu novou?
Je to takové nahoru dolů. Hodně jsem jezdil do Brna na schůzky s novým trenérem a řešil další věci, ale tento týden už mám takový volnější. Motám se kolem zahrady, je to docela relax. Věnuju se rodině a čekáme na pěkné počasí, abychom mohli vyrazit do přírody.