Fyzická hra byla vždycky mojí doménou, říká vášnivý rybář Rhett Holland

Rhette, v prosinci byla tradiční reprezentační přestávka. Je při reprepauzách něco jinak v tréninku?
Ani ne, je to skoro stejné, jako když se hraje. Máme ale více čas na posilovnu, můžeme více pracovat na věcech, na které se normálně tolik nedostane. Přestávka je to spíše pro hlavu, můžeme si vyčistit myšlenky, ale je třeba stále makat. Člověk má ale čas více zregenerovat.

Máte více volného času?
Spíš ne, jak jsem říkal, je to podobné, jako když normálně hrajeme. Dopoledne máme trénink, pak chodíme do posilovny. Je ale pravda, že dostáváme jeden nebo dva dny volna, takže je tu prostor na nějaký relax.

Takže když takto dostanete volno, spíše odpočíváte a nikam necestujete?
Je to tak, není to totiž moc času. Někdy je hezké mít volný den a prostě nic nedělat.

V Brně hrajete už skoro tři roky. Za tu dobu jste si určitě našel nějaká oblíbená místa, kam rád vyrazíte, můžete nějaká prozradit?
Je tu spoustu hezkých míst, kam rád chodím. Můžu zmínit třeba jeden brněnský resort. Je to snad nejlepší místo pro relax v Evropě. Sauny, vířivky, masáže – to miluju. Z restaurací bych zmínil třeba jednu japonskou kuchyni, mají skvělé sushi.

Takže jste milovník asijské kuchyně. Co ale říkáte na tu českou?
Českou kuchyni mám taky rád! Už vím, že na začátku listopadu byl svátek, kdy je zvykem podávat husu. Ta je skvělá, je to jedno z mých nejoblíbenějších českých jídel. Červené zelí, knedlíky, také super. Dál mám rád guláš, svíčkovou. A moje nejoblíbenější jsou asi české polévky, třeba zelňačka.

Zkusil jste z české kuchyně něco, co vás zaskočilo? Že byste to považoval za šílenost?
Ani ne, nejsem totiž moc vybíravý (úsměv).

Zmínil byste něco z kanadské kuchyně, co vám v Česku chybí?
Nejlepší věc z kanadské kuchyně jsou steaky. Velký T-bone steak, to bylo moje nejoblíbenější jídlo a v Česku je docela těžké něco takového najít. V Kanadě je to hodně populární jídlo.

Po čem ještě se vám z rodné země stýská?
Řetězec Tim Hortons, je v podstatě taková kavárna, něco jako v Česku Costa. V Kanadě je to na každém rohu, můžete si tam dát velké kafe a klidně si ho vyzvednout přímo z auta.

Navštívili vás v Brně příbuzní nebo kamarádi?
Jojo, manželka a rodiče už tu byli několikrát. Táta jezdí každý rok, máma tu byla jednou. V lednu by měli oba přijet znova.

Mohl byste českým fanouškům popsat, jak se v Kanadě slaví Vánoce?
No, to bude těžké, protože jsem Vánoce v Kanadě neslavil asi deset let (smích). Ale myslím si, že je to dost podobné. Rozdíl, který hodně lidí zná, je ten, že si dárky rozbalujeme 25. prosince ráno. Stejně jako tady je to velký svátek. Tradičním jídlem je velký krocan, někdo ale podává taky pečená žebra nebo kus šunky.

Zkoušel jste někdy českého kapra?
Vím, že se v Česku kapr na Vánoce jí, viděl jsem je u obchodů v kádích s vodou. Moc mě to ale neláká, ani bych nevěděl, jak ho koupit a přinést domů (smích). Ale možná bych ho někdy ochutnal.

Pět let jste hrál v USA na univerzitě Michigan State. Co jste studoval?
Business management a marketing. Studium jsem naštěstí úspěšně dokončil.

V Česku se říká, že severoamerické univerzity umí pro studenty vytvořit ideální podmínky pro skloubení studia a profesionálního sportu. Souhlasíte s tím?
Ano, speciálně ty v USA, tam to dělají opravdu skvěle. Hokej má v univerzitní lize vysokou úroveň a zároveň můžete bez problémů studovat. Neznám zdejší podmínky, ale odhaduju, že to asi bude těžší zvládat obojí.

Vzpomenete si na moment, kdy jste se rozhodl jít hrát do České republiky?
Jo, byla to pro mě velká změna. Šel jsem do Pardubic a po pravdě jsem moc nevěděl, co čekat, jak bude reálně liga vypadat. Udělal jsem si ale nějaký průzkum a z toho mi vyšlo, že česká liga by mi mohla vyhovovat. Už jsem tady sedm let a snad už se tu cítím víc doma než v USA nebo v Kanadě.

Věděl jste něco o Česku, než jste sem přišel hrát?
Když jsem byl malý kluk, tak jsem tady hrál s hokejovým týmem. Zápasy jsme odehráli v Praze a v Karlových Varech. Bylo mi tak osm let, takže jsem vlastně měl maličkou zkušenost s českým hokejem. Je vtipné, že jsem se sem poté vrátil.

Viděl jsem na vašem instagramovém profilu fotky z rybaření. Jde o váš největší koníček?
Jo, dříve jsem žil v Calgary, tam to bylo o něco těžší, protože člověk musel hledat malá jezera a mít s sebou více rybářského náčiní. Teď ale bydlím v Maine, což je na severovýchodě USA, přímo u oceánu, takže je to jednodušší, můžu jít kdykoliv se mi chce. Navštívil mě tam Radek Kučeřík, společně jsme vyjeli na moře a něco ulovili, bylo to skvělé.

Právě na to jsem se chtěl zeptat, dalo by se říct, že s Radkem si z kabiny nejvíce rozumíte?
Asi ano, hrajeme spolu v obraně v podstatě od té doby, co jsem do Komety přišel. Jsme spolu často, rozumíme si.

Zkoušel jste rybaření v České republice?
Ne, ale chtěl bych. Vím, že nedaleko od Brna jsou místa, kde si člověk může půjčit vybavení a chytat. Zatím jsem nebyl, ale mám to v plánu.

V listopadu jste nastupoval se zelenou helmou pro vítěze Radegast indexu. Věděl jste předtím o této statistice?
Věděl jsem o tom, bylo to ale poprvé, co jsem vyhrál. Nikdy jsem nic podobného neměl, jako speciální výbavu pro jednoho hráče. Bylo to trochu zvláštní, já nastupoval v zelené a všichni ostatní měli bílou. Docela vtipné, ale vážil jsem si výhry v této statistice.

Nebyla to pro vás nevýhoda, že si vás mohli protihráči rychleji všimnout?
Je to možné, mohli si všimnout, že se blížím (úsměv). Moje žena říkala, že pro ni bylo snazší se na hokej dívat, protože si mě hned viděla.

V Kometě máte roli defenzivního obránce. Byla to vždycky vaše role?
Myslím, že se moje pozice nezměnila od té doby, co mi bylo šestnáct. Vždycky jsem byl vysoký a často jsem hrával se staršími spoluhráči. Říkal jsem si, že moje cesta k úspěchu by mohla vést právě tudy – hrát tvrdě, fyzicky.

V Brně nosíte číslo 93. Je to proto, že jste ročník 1993?
Do Brna jsem přišel z Pardubic, kde jsem nosil číslo 26. Tady ho však měl Martin Zaťovič, takže mi bylo jasné, že musím číslo změnit. Ptali se mě, které bych chtěl a já to po pravdě moc neřešil. Ota Železný pak přišel s dresem s 93, jestli jsem s tím v pohodě a já řekl „Jo, může být“. Takže za tím žádný hlubší příběh není (smích).

Na závěr tu máme pár anketních otázek. Který gól byste označil za nejlepší ve své kariéře?
Pravděpodobně když jsem tady v Brně rozhodl prodloužení proti Vítkovicím v předkole play off. Bylo to důležitý gól pro mě i pro klub. Škoda, že tehdy nemohli být diváci na stadionu kvůli covidu.

Kdybyste si mohl vyzkoušet jinou profesi než profesionální hokejista, co by to bylo?
Těžká otázka… Mám docela rád golf, ale nejsem v tom moc dobrý (smích). Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet formuli 1, ale tam bych zas ani nevěděl, jak ji nastartovat. Právě formule docela sleduju a nejradši mám sporty, o kterých vůbec nic nevím.

A co náš evropský fotbal?
Moc ho nesleduju, ale když to časově vychází, pouštím si v autobuse zápasy Juventusu Turín. Občas se dívám, ale mnoho o fotbale nevím.

Máte nějaké osobní rituály?
Před zápasem nedělám nic speciálního, jen je vždy všechno stejné. Stejná rozcvička, stejná káva, fotbal se spoluhráči. Všechno dělám stejně a žádnou osobní šílenost nemám.

Kdo je váš hokejový vzor, s kým byste si chtěl zahrát?
Vždycky jsem měl rád hráče je Drew Doughty nebo Erik Karlsson. Ofenzivní obránci, takže dost odlišní ode mě (úsměv). A když jsem vyrůstal, tak můj nejoblíbenější hokejista byl Scott Stevens.

Říkal jste, že pocházíte z Calgary, takže jim i fandíte v NHL?
Vyrůstal jsem v Calgary, takže jsem jim fandil, ale můj táta vždycky přál Montrealu. Takže máme v rodině takový malý souboj.

A na závěr – čeho byste chtěl ještě v kariéře dosáhnout?
No to je jasné – zažít s Kometou nějaký velký úspěch, skvělou jízdu v play off!