Rozhovory
dnes
Zažil zásadní proměny brněnského hokeje, vzestupy i mistrovské oslavy. Nyní má před sebou další velkou kapitolu v podobě stěhování do nové arény. Majitel, generální manažer a zároveň hlavní kouč Komety Libor Zábranský v rozhovoru hodnotí dosavadní výkony mužstva, rozebírá příčiny bodových ztrát, komentuje pohyby v kádru a vzpomíná na více než dvě dekády spojené s modrobílými barvami.
Aktuální bilance Komety je 8 výher, 8 proher, 24 získaných bodů a celkové skóre 43:43. Jak hodnotíte takový vstup do sezóny?
Vždycky to může být lepší. Těch změn a příchodů nových nebo staronových hráčů bylo dost. Já si myslím, že to chce čas a některé věci si ještě musí sednout. Poslední zápasy už jsme hráli ve stabilnější sestavě. Samozřejmě ještě můžou nastat změny, ať už z důvodu výkonnosti daného hráče nebo zranění, ale to je věc, kterou nikdo z nás neovlivní.
Kde hledat příčiny toho, že Kometa není v tabulce na vyšších příčkách?
Máme ztrátu čtyř bodů na čtvrté místo, ale pokud se mě zeptáte, kde hledat příčiny? Na to je jednoduchá odpověď. Vezměte si zápas v Třinci, kde jsme ve druhé třetině dali čtyři góly, a stejně jsme nakonec jeli domů bez bodu. Doma s Pardubicemi, kdy ve třetí třetině dostaneme gól v naší přesilovce po nesmyslném pokusu o založení útoku, který prostě není v systému. A na Spartě? Místo potvrzení tří bodů a gólu do prázdné brány? Výsledek znáte. Stejně tak Třinec doma. Všechno to má bohužel jeden ukazatel, kterým jsou individuální chyby jednotlivců, a to nejen řešení situací nesmyslnými fauly. Vezměte si poslední zápas - dvě minuty do konce vedeme, máme přesilovku a místo toho, abychom si v klidu podrželi puk na hokejce a dohráli utkání, tak uděláme faul v útočném pásmu. Nikdo z kluků samozřejmě nechce dělat chyby a už vůbec ne takové, které negativně ovlivní výsledek zápasu. Já to beru tak, že to pramení z přemíry snahy. Další aspekt jsou samozřejmě špatná čísla využití přesilovek a ubráněných oslabení. Víme, že v tomto máme rezervy.
Kdybyste měl s ohledem na předvedené výkony naopak zmínit pozitivní aspekty, o co konkrétně by šlo?
Určitě hra pět na pět a aktivita. A pak týmové hledisko, jak mužstvo funguje a pracuje. Vím, že to fanoušek logicky nemůže na té denní bázi vidět, ale kluci dřou, a hlavně drží spolu. Když zlepšíme čísla speciálních formací, tak budeme určitě výsledkově i herně jinde.
Můžete více poodkrýt, co stálo za pohyby v týmu? Narážím zejména na příchody Aarona Irvinga s Tomášem Vondráčkem a odchod Jana Ščotky a Stanislava Svozila.
Aaron přišel, protože byl volný na trhu a my jsme hledali praváka na přesilovky. Není to tak, že bychom se Spartou dělali výměnu nebo obchod. Byl hráčem bez smlouvy. Ohledně výměny Tomáše Vondráčka a Honzy Ščotky, tak o Tomáše jsme měli zájem delší dobu a Honza s výměnou souhlasil. My jsme tímto částečně řešili přetlak v obraně a z podobných důvodů se uskutečnilo i hostování Standy Svozila do Litvínova.
A co odchody Michala Hartla a Maxima Čajkoviče?
Vysvětlení Michala jste si mohli přečíst. To mluví samo za sebe a nám nezbývá než mu v jeho cestě popřát štěstí. Ohledně Maxe platí, že potřebuje hrát a u nás by v aktuální konkurenci, a navíc po zranění nedostal takový prostor jako v Nitře. Do konce sezóny ho budeme pečlivě sledovat a uvidíme, co se stane potom.
A je nějaký hráčský post, který byste chtěl do konce přestupového období vyloženě posílit?
Konec přestupového období je daleko, stát se ještě může cokoliv. Teď ale necítím potřebu něco řešit. Mužstvo si sedá. Máme jasnou první lajnu. Pospec je po podpisu nové smlouvy klidnější, Bobby prokazuje svou kvalitu i to, proč jsme ho přivedli na post prvního, druhého centra. O Flíčkovi nic říkat ani nemusím. Pokud to půjde a bude zdravý Tomáš Selič, taky určitě dostane šanci. Ale přímá odpověď na otázku - ne, teď nikoho nehledáme a až čas ukáže, co trh nabídne. Pokud vůbec budeme chtít někoho přivést.
Když se zaměříme na gólmany, jak jsou nyní rozdány karty mezi Alešem Stezkou, Eugenem Rabčanem a Honzou Kavanem?
Jednoduše. Máme tři kvalitní brankáře. Rozhodujeme se podle soupeře a momentální formy kluků v bráně.
Dle statistik jste nedávno překročil metu 300 zápasů v pozici hlavního kouče Komety v extralize, pokud k tomu připočteme ostatní zápasy, ať už přátelské, Ligu mistrů nebo dokonce národní tým, jste stále tím stejným hlavním koučem jako v minulosti?
Myslím si, že v základu vás nikdy nic nezmění. Já toho ale mám za sebou už dost, abych se na některé věci díval jinak. No vlastně asi moc ne, když si teď po necelém týdnu vybavím posledních osm minut s Olomoucí, tak ta naštvanost z toho konce zápasu je ve mně pořád. Nesnáším prohry. Tohle mám pořád stejně bez ohledu na to, co mám za sebou. Až se tohle změní, tak musím skončit.
Koneckonců v říjnu uplynulo už 22 let od vašeho vstupu do Komety a v listopadu klub oslaví 73. výročí od svého založení. Jaké emoce ve vás tato čísla vyvolávají?
No a do toho všeho mám současně s Kometou narozeniny, takže bych měl asi odpovědět na otázku vyvolání emocí jednoduše – prostě jsem starej. (smích) V půlce října jsem po tréninku na ledě klukům řekl, že mám 22 let v Kometě. Že moc dobře vím, jak se vše posunulo. Za tu dobu se změnilo všechno - hokejky, brusle, rozbory, statistiky, servis nebo strava. Ale tři věci jsou pořád stejné, a to vyhrávání osobních soubojů, nasazení a týmovost. Na tomhle se nikdy nic nezmění ani za dalších 22 let a bez tohoto nemůže nikdo pomýšlet na pohár. Tak to prostě je.
Patří mezi vaše nejsilnější zážitky spjaté s Kometou získané mistrovské tituly, nebo jde překvapivě o něco úplně jiného?
Tady asi nejde jen o zisk těch tří titulů, stříbrných medailí, bronzu nebo úspěchů mládeže. Jde o celý ten proces. O to, jakou cestou jsem v čase šel, společně s pár lidmi okolo sebe až k samotné výstavbě nové arény. Ale nemyslím si, že teď je ten správný čas, abych bilancoval. Zkuste se mě zeptat po desátém lednu.
V realizačním týmu jste se pro tuto sezónu obklopil ověřenými tvářemi a zároveň velkými pracanty, se kterými jste společně prožili nejen na střídačce strašně moc. Funguje vaše spolupráce tak, jak jste si před sezónou představoval?
Nedokážu si představit, že by mezi námi něco nefungovalo. Naše role jsou jasně dané a na tom se nikdy nic neměnilo.
A když se zastavíme konkrétně u Martina Erata…
Martin náš trenérský tým rozšířil a má na starosti analýzu a přípravu přesilových her na soupeře. Funguje přesně v režimu, na jakém jsme se před sezónou domluvili, a to i s ohledem na jeho rodinu v zámoří. Tady možná ještě dovysvětlení. V dnešní době je nemyslitelné, aby hráči v jakémkoliv profesionálním sportu neměli individuální kouče, ať už kondiční, mentální, skills kouče nebo další. My máme kouče obránců Jirku Horáčka, ten má ještě na starosti oslabení. Martin udělá rozbor soupeře, jak brání oslabení a postup na to, jak máme v našem přesilovkovém vzorci v určitých situacích reagovat. Kamil má na starosti analýzu, přípravu na soupeře, na celek. Štěpán Kučera jako videoanalytik zase chystá data a prochází s hráči individuálně po zápase jejich jednotlivá střídání, kde udělali systémové chyby. Honza Švaříček má na starosti gólmany. Honza Sedláček a Tomáš Hron kondiční přípravu. A já, jako hlavní kouč, pak logicky nesu zodpovědnost za celý proces, rozhodování o systému nebo sestavě. Vypadá to jako velká věda, že ano? Ale na konci jsme zase u toho, že když máte přesilovou hru, oslabení nebo při hře pět na pět, tak v danou chvíli nezáleží na tom, kdo stojí na střídačce. O všem ve výsledku rozhodnou hráči na ledě, ať už vaši nebo hráči soupeře. Obě strany v tu chvíli reagují a hru čtou a cítí nejlíp. V tomhle musíte svým hráčům věřit.
Nezadržitelně se blíží zásadní milník nejen této sezóny, ale v podstatě i celé historie klubu HC Kometa Brno, tedy stěhování do nové multifunkční arény na výstavišti. Jak probíhají přípravy?
Věřím manažerům našich jednotlivých úseků. Je jasné, že je to náročné, ale nepochybuju o tom, že to zvládneme!
