PUK č. 6: Abeceda Filipa Krále

AHL – zahrál jste si v AHL, co na soutěži bylo nejtěžší?
Asi přejíždění a hodně zápasů na konci sezóny, kde se hraje víceméně obden. Pak už se ani netrénuje. Boj o flek jsem zažil první roky v Torontu, mladých hráčů je hodně a míst v týmu málo.

Blansko – když se řekne Blansko, co se vám vybaví?
Velkoměsto (smích). Je to můj domov, vyrůstal jsem tam, vracím se tam každý týden. Mám tam celou svoji rodinu, takže pro mě je to životní místo a celý život bude.

Citát – jakým mottem se řídíte?
Přesnost je výsadou králů.

Debut – jak vzpomínáte na svůj první zápas v NHL?
Mám ho v paměti trošku matně, pamatuji si to, ale jak jsem z toho byl nadšený, tak je to všechno takové rozmazané. Ale samozřejmě to je zážitek na celý život. Na památku mi zůstal dres a fotka s Justinem Bieberem. On je velký fanoušek Toronta, zrovna se byl v LA podívat a po zápase byl u nás v kabině. Já ho mám docela dost rád, takže to nesmělo chybět.

Zdroj: Instagram @kral_filip_

Emoce – jste emotivní nebo spíše flegmatik? Co vás dokáže nejvíc vytočit?
Asi jak kdy. Řekl bych, že spíš flegmatik, ale v určitých věcech určitě emotivní jsem. Je mi to teďka úplně blbé říct, protože jsem přišel pozdě na náš rozhovor, ale nejvíc mě dokáže naštvat, když někdo chodí pozdě. Mně se to normálně nestává.

Fotbal – jste fanoušek fotbalu?
Ano, fandím Zbrojovce, snažím se chodit na většinu domácích zápasů. Ze zahraničních pak přeji Chelsea, Anglii. Do nějakých třinácti, čtrnácti, kdy to ještě šlo skloubit, tak jsem sám hrával. Kdyby to šlo, tak hraju doteď.

Guilty pleasure – co je vaše guilty pleasure?
Zajít si do wellnes a pak na nějaké sushi.

Hlinka – máte zlato z memoriálu Ivana Hlinky, jak vzpomínáte na finálový zápas?
To už je hodně dávno. Spíš si pamatuji oslavy, jak jsme byli na ledě a byla tam rodina, to si asi vybavuji nejvíc. A pak také to, jaké to bylo v kabině s klukama.

Foto: Juniorský hokej

Charakter – jaké vlastnosti vás vystihují jako hokejistu?
Chytrost, dobrá práce s pukem.

Investice – kdybyste dostal milion, co byste s ním udělal?
Určitě bych ho investoval, tak různě, akcie, splacení hypotéky. Pak bych si udělal nějakou radost, koupil si nějaké hodinky, což je vlastně taky jako investiční.

Jídlo – jak vám v zámoří chyběla česká kuchyně?
Naštěstí moc ne, protože jsem tam měl manželku, takže mi vyvařovala.

Kamarád – v mládeži Komety jste strávil několik let, dala vám nějakého parťáka, kterého máte doteď?
Libora určitě (Libor Zábranský ml., pozn. red.), s ním jsem vyrůstal odmala a nebojím se říct, že jsme nejlepší kamarádi. Teď nás je v kabině hodně, co jsme spolu hráli, takže kdybych měl říct jednoho, tak je to Libor, ale kluci, co jsou tady, do nich taky patří.

Liiga – ve finské Liize jste se dostal do All-Star týmu, co to pro tebe znamenalo?
Byl jsem za to určitě rád, protože ta sezóna se nám povedla i jako týmu. To, že jsem byl v těch All-Stars, mi pomohlo podepsat další rok v Pittsburghu.

Foto: Ivo Dostál

Mistr – s Kometou jste vybojoval mistrovský titul, jak na tu sezónu vzpomínáte?
První rok, pro šestnáctiletého, sedmnáctiletého kluka je něco úžasného. V tu dobu tady byla neskutečná jména, takže to pro mě byla velká škola. A že jsem s nimi mohl být v kabině, to byl zážitek na celý život.

Návrat – před loňskou sezónou jste se vrátil do Brna, co vás na návratu do Komety lákalo nejvíce?
To, že budu zpátky doma, ať už v Brně, nebo v Blansku. A vlastně taky to, že jsem se mohl vrátit zpátky tam, kde to všechno začalo. Nová hala je samozřejmě taky jeden z těch důvodů.

Odchovanec – začínal jste jako útočník, jak se stalo, že nakonec hrajete v obraně?
Pan Zábranský ve mně viděl lepšího obránce, tak mě dal do obrany. To mi mohlo být nějakých jedenáct, dvanáct. Pak už mi to nějak zůstalo, cítil jsem se tam líp, komfortněji. Kdybych třeba nehrál obránce teď, tak možná ani nejsem na takové úrovni.

Politik – kandidoval jste v komunálních volbách v Blansku, jak jste se k politice dostal?
Taťka byl místostarosta v Blansku, takže tam má kontakty. Zná se s panem starostou, s tím už se znám nějakou dobu osobně i já. Už mě lákali před čtyřmi lety, ale tím, že jsem byl v Americe, respektive v Kanadě, tak to nemělo význam. Tím, že jsem teď v Brně, tak je to pro mě jednodušší, v Blansku jsem často a politika mě nějakým způsobem baví. Hlavně ta komunální, kdy se můžu podílet na rozvoji Blanska. Tím, že sportuji, jsem se chtěl věnovat sportovním týmům a tomu sportovnímu odvětví.

Foto: Ivo Dostál

Rodina – v létě jste měl svatbu, jaká byla?
Krásná. Hned bych si to zopakoval, kdyby to šlo, byla to nádhera. Ani bych nečekal, že si vlastní svatbu dokážu tak užít. Libor mě trochu vystresoval na své vlastní svatbě, takže jsem z toho byl tak trošku rozhozený, že taky budu nervózní, ale nakonec to úplně nějak přešlo a ani jsem z toho nervózní nebyl. Na líbánky jsme byli na Maledivách, to bylo krásné a klidně bych se tam vracel každý rok.

Spokane – v kanadské WHL jste strávil tři roky, co vám toto angažmá dalo?
Udělalo ze mě hokejistu, takového, jaký jsem. Hrozně mi pomohlo, že jsem tam byl sám, bydlel u rodiny, kde jsem naučil se o sebe postarat. I ten přístup trenérů a těch kluků je jiný, takže to mě hodně posunulo. Teď tam šel Honza Brabenec, tak jsem mu říkal něco o Spokane. Ve chvíli, kdy byl draftovaný, tak jsem hned psal do té své rodiny, a ta moje maminka, co mě tam měla dva roky, je tam teď taková hlavní šéfová a stará se i o ostatní rodiny. Říkal jsem jí, ať mu vybere nějakou dobrou rodinu, ona psala, že se o něj postará. Takže je v dobrých rukou.

Toronto – prošel jste draftem, pamatujete si, co se vám tehdy honilo hlavou?
Byl jsem zrovna na fesťáku v Blansku, akorát jsem si na chvíli odskočil domů. Zrovna v tu chvíli mně volal agent, že to vyšlo. Už jak přišlo třetí, čtvrté kolo, tak už jsem byl trošku zklamaný, ale pak si mě v pátém kole vzalo Toronto. V tu chvíli už mi to bylo jedno, byl jsem nadšený i tím, že to bylo ještě Toronto, chlouba hokeje. Už v první moment, kdy jsem tam přiletěl, bylo cítit, že to je jedno z nejlepších měst, co se hokeje týče. Torontu teď fandím a moc klukům přeji.

Ale je to tam náročné, i co se týče třeba novinářů. Nejnáročnější bylo, když mě poslali nahoru, zrovna to bylo chvilku před trade deadline. Na tréninku před zápasem bylo třeba šedesát novinářů. Čekali, kdo nepůjde na led, kdo třeba bude vytrejdovaný. V tu chvíli jsem hodně pocítil, že ten hokej tam je úplně na jiné úrovni než kdekoliv jinde. Pak jsme jeli do LA, tam byli třeba jen dva lidi. Je to obrovský rozdíl.

Foto: Vít Golda

Úsměv – pořád máte úsměv na tváři, jak se vám daří být stále tak dobře naladěný?
Byl jsem tak vychovaný, že když je člověk pozitivní, jde všechno líp. 

Vlasy – dlouho jste nosil dlouhé vlasy, proč jste je ostříhal?
Minulý rok se mi ze startu moc nedařilo, tak jsem to ostříhal. Už byla tíha v těch vlasech (smích). Chybí mi, jak to bylo v helmě dlouhé, to vypadalo vždycky dobře, ale nechybí mi to starání se o vlasy.

Změna – kdybyste si mohl zkusit na jeden den život nějaké jiné osobnosti, jaká by to byla?
Justina Biebera. Nějaký koncert bych si chtěl zkusit, zažít trochu jiný pocit té nacpané haly.