Rozhovory
dnes
Tomáš Vondráček se po působení v Pardubicích vrací do známého prostředí. Návrat se přitom zrodil velmi rychle a už nyní se těší na staré známé a fanoušky. V následujícím rozhovoru promluvil o svém návratu, vzpomínkách na mistrovské sezóny, vypjatém finále proti Kometě i o tom, co chce týmu přinést. Třebíčský rodák byl vždycky skromným chlapíkem, nikterak upovídaným, ale do své hry vždy dává srdce, důraz, bojovnost a obětavost. A tyto atributy chce uplatnit i v Kometě.
Tomáši, jak se zrodil váš návrat do brněnského klubu?
Zrodilo se to hodně rychle. Začátkem týdne jsem se dozvěděl, že oba kluby mají o tuto výměnu zájem, a teď už jsem tady.
V Kometě jste už v minulosti působil a slavil s ní dva mistrovské tituly. Jaké vzpomínky vám na brněnské angažmá zůstaly?
Vzpomínky mám samozřejmě krásné. Ta parta kolem Leoše Čermáka byla tenkrát skvělá a budu rád, když to teď bude podobné. V Kometě byla vždycky super kabina a je fajn, že tady hodně hráčů a lidí z realizačního týmu znám. Vlastně i z tiskového nebo marketingu tady zůstaly známe tváře (úsměv).
Poslední roky jste strávil v Pardubicích, se kterými jste dosáhl na extraligový titul. Co vám tahle zkušenost dala a v čem vás posunula jako hráče?
Dala mi hlavně možnost hrát s výbornými hokejisty a učit se od nich, tak jako to bylo před lety v Kometě. Třikrát jsem si zahrál finále a jsem prostě rád, že se nám nakonec podařilo ten pohár zvednout.
Také jste zažil finále proti Kometě na sedm zápasů. Byla to hodně vyhecovaná série a obzvlášť pikantní pro vás, že?
Ano, byla. A nerad bych na to vzpomínal (smích).
Do Brna se vracíte v rozběhnuté sezóně, navíc do trochu jiného týmu, než který jste před lety opouštěl. Jak se od té doby Kometa změnila?
Některé věci se samozřejmě změnily, protože v hokeji je to přirozený vývoj. Přicházejí noví hráči, jiní odcházejí a mužstvo postupně získává novou tvář. Základní věci ale zůstávají, pokaždé tady byl velký tlak na výsledky a zároveň skvělí ale i nároční fanoušci. Teď bude hlavní co nejrychleji zapadnout do týmu a pomoct Kometě tam, kde má být. A jak už jsem zmínil, plno lidí tady znám, z hráčů bych zmínil určitě Michala Gulašiho a Hynka Zohornu. A samozřejmě další kluky, se kterými se během kariéry potkávám.
Jaká role vás v mužstvu čeká? Čím budete chtít být pro tým nejvíce platný a co od sebe osobně očekáváte?
Role bude určitě stejná jako po celou kariéru. Hrát bojovný hokej a pomoct týmu k úspěchu. Osobně budu rád, když týmu pomůžu a budu z toho mít radost.
V Brně vás fanoušci dobře znají. Co byste jim chtěl vzkázat před svým návratem na led v modrobílém dresu?
Těším se na ně a věřím, že nás budou hnát dopředu. Už se nemůžu dočkat té domácí atmosféry.
Na jaké místo jste se usadil v kabině? Jste zase na tom svém?
Je to dobré, jsem skoro na svém místě, jen o jedno místo vedle (smích).
S Hynkem Zohornou jste pravidelným sběratelem medailí. On má ve sbírce šest, vy ještě o dvě víc...
Za to vděčím týmům, ve kterých jsem hrál, a budu se snažit, aby nám ještě nějaká společná přibyla.
