A Team HC Kometa
dnes
Příprava hokejistů Komety na novou sezónu se přiblížila závěrečné fázi. Hráči se po dvoutýdenním volnu vrátili do společného tréninkového procesu a již brzy poprvé nazují brusle. Ještě předtím ale absolvují program kondičních trenérů Tomáše Hrona a Jana Sedláčka. „Mají to vždycky perfektně připravené. Je potřeba znovu zprovoznit tělo, než vletíme na led,“ hlásí brankář Aleš Stezka, jenž načne pod Špilberkem svoji druhou extraligovou sezónu.
Jaký byl návrat z dovolené do tréninkového procesu?
V pondělí jsme začali poslední týden suché přípravy, abychom se do toho po dovolené zase dostali. Je potřeba znovu zprovoznit tělo, než vletíme na led. Každý den máme na programu posilovnu, dvakrát týdně posilujeme kondici. Myslím, že je to super, o to jednodušší pro nás budou první tréninky na ledě.
Jak příprava vlastně vypadá?
Kondiční trenéři to mají vždycky perfektně připravené. Střídá se to, aby to dávalo smysl. Například jeden trénink v posilovně je zaměřený na horní část těla, k tomu cviky na břicho. A jindy zase něco dalšího. Kondici získáváme kratšími nebo delšími běhy, sprinty, na airbiku a podobně. Dá se to kombinovat různými způsoby. Za mě je to vyvážené, člověka to baví. Hlavně z toho pak budeme těžit po celou sezónu.
Mají brankáři v rámci přípravy nějaká specifika?
Gólmani absolvují celou přípravu společně s hráči do pole. Liší se to v tom, že my brankáři chodíme na zimák dřív, protože máme ještě individuální přípravu očí, nervových systémů a všeho potřebného, abychom byli na sezónu dostatečně připravení.
Hokej se neustále vyvíjí. Promítá se tento posun do přípravy?
Stoprocentně. Hokej se rok od roku zrychluje. Na ledě se tomu musíme přizpůsobovat a hledat věci, které nás posunou dál. Platí to i ve fyzické přípravě. Dřív se třeba chodilo na hodinu a půl běhat obrovské kopce.
A to je dnes jinak…
Přesně tak. Běhá se pořád, ale jsou to kratší a zároveň silovější intervaly. Jezdíme na kole nebo jsme chodili do lesa běhat kopeček. Není to tak, že se vyběhne sprint a pak je tři minuty pauza. Je to sprint, pak určitá část svižně dolů, a zase další sprint. Aby byla návaznost – když má hráč pětačtyřicet vteřin dlouhé střídání, tak aby byl schopen na ledě nechat všechno, odpočinout si, a pak to zase nabombit. Za mě je v systému letních příprav velký pokrok.
Už jste se dostatečně seznámil se všemi novými spoluhráči?
Někteří kluci měli v zahraničí delší sezónu, takže se k nám připojili později. Musím říct, že si všichni hned od začátku sedli, to je strašně fajn. Cizinci se přidají na přípravu na ledě, ale třeba Arttua Ilomäkiho všichni známe, Brandona Davidsona taky. Už se nemůžu dočkat, až vyjedeme na led. Věřím, že se budeme vzájemně postrkovat kupředu. Konkurence je super v tom, že každý chce hrát, nechat na ledě všechno, aby byl lepší než jeho konkurent. Zároveň platí, že všichni hrajeme za jeden tým. To je to nejpodstatnější. Táhneme za jeden provaz. Může nás to vybičovat k tomu, že se každý bude snažit vydat ze sebe to nejlepší, co v něm je.
Také do brankoviště vám ke kolegovi Janu Kavanovi přibyl nově Eugen Rabčan…
Eugen je fajn kluk, slušně vychovaný, zapadl dobře. Samozřejmě se pořád poznáváme, ale trávíme spolu hodně času v rámci brankářských příprav. Je úplně v pohodě. S klukama máme super vztah, ale je to stejné jak u hráčů v poli - každý dělá vše pro to, aby byl v bráně právě on, a co nejvíc pomohl týmu.
V srpnu se tradičně koná mládežnický Hlinka Gretzky Cup, kde jste v minulosti získal stříbro. Sledujete, jak se na turnaji vede vaším následovníkům?
Naše děti moc mobily nemají, ale co mají zmáknuté, je Livesport. Kolikrát přijedu domů a děti mi hned hlásí, že třeba reprezentace U20 vyhrála, takže to ani nemusím hledat a mám to přímo od nich. Určitě sleduji, jak se mladí čeští kluci vyvíjí a posouvají dopředu. Třeba druhou část letošního draftu NHL jsem sledoval na Onlajnech.
Je náhoda, že tentokrát na draftu zazářilo hned několik českých gólmanů, nebo to na něco poukazuje?
Často je to o ročníku. Někdy můžete mít dva nadstandardní brankáře, jindy šest. Je to různorodé. Máme obrovskou výhodu v tom, že je v Česku spousta trenérů, kteří v průběhu sezóny nebo i v létě pořádají individuální tréninky. Jsou to kluci, kteří tím opravdu žijí a snaží se to posouvat dopředu. Spousta gólmanů a rodičů těchto možností využívá. Samozřejmě nejdůležitější je práce s hráči v klubech. Ve výsledku máme tak dobré podmínky, že mě nepřekvapuje, kolik gólmanů máme každoročně draftovaných.
Hokeji se věnují také oba vaši synové. Jaké to je, pozorovat jejich dráhu?
Dřív jsem se strašně divil svým rodičům, proč se u toho tolik nervují. Teď jsem u toho ale sám strašně nervózní. V tomhle věku je nejdůležitější, aby je to hlavně bavilo. Pak daleko lépe nasávají informace a mohou se zlepšovat. Děti se snažíme vést tak, aby je to bavilo a zároveň když už to dělají, tak aby to dělali na sto procent. To platí o hokeji i o škole.
Už to bude rok, co působíte v Kometě. Dá se říct, že už jste se za tu dobu v Brně aklimatizoval?
Ten rok utekl jako voda. V loňské olympijské sezóně se hrálo fakt často, k tomu děti, se kterými čas plyne šestkrát rychleji… Brzy jsme si zvykli, Brno je skvělé, krásné město. Všechno je tu dostupné. Bydlíme na parádním místě, perfektní lidé v okolí, všude to máme kousek. Na město nemůžu říct špatné slovo, stejně jako na hokej. V Kometě jsou super lidi a každý den se těším do kabiny. Jsem šťastný, že můžu být součástí tak skvělého týmu.
