Rozhovory
dnes
Novou tváří v organizaci brněnské Komety je útočník Maxim Vehovský, který přišel zabojovat o sestavu v A-týmu z ostravské Poruby, respektive Vítkovic, kde v minulosti posbíral několik extraligových startů. Do Brna se přesunul i s mladším bratrem, jenž se připravuje s juniorkou.
Maxi, jak se zrodil váš příchod do Komety?
V první řadě musím říct, že jsem byl s Kometou nějakou dobu v kontaktu. Situace mi ale nedovolila se přesunout z Ostravy do Brna. Před letošní sezónou jsme si znovu zavolali, dohodli se a vše perfektně klaplo. Navíc jsem tady i s bráchou, o kterého klub také stál, což je super. Jsme za to moc rádi.
Už jste to naznačil. Do jihomoravské metropole jste dorazil i s mladším bratrem, jak on bere tuto velkou výzvu v podobě životní změny?
I pro něj to je velký krok, společně poznáváme nové prostředí, město, zdejší zázemí haly. Nemůžeme si na nic stěžovat, zatím všechno funguje na jedničku.
Zatímco s bráchou Tobiášem se počítá do juniorky, jak je to s vámi? Spadáte také do této kategorie věkově na výjimku nebo bojujete o místo v A-týmu?
Pokud se nezmění pravidla, za juniorku už bych hrát neměl ani na výjimku. Jsem tady od toho, abych se popral ve velké konkurenci o místo v hlavním mužstvu. Doufám, že se mi to podaří. Je to velká motivace, ale je samozřejmě na trenérech, jaké plány se mnou do budoucna mají.
Na druhou stranu, vy už máte za sebou extraligové zkušenosti, odehrál jste dvě desítky zápasů za Vítkovice, nastupoval také v Maxa lize, i to může být vaší výhodou, že už se umíte orientovat v seniorském hokeji…
Mohla by to být výhoda, nějaké zápasy jsem hrál, ale nebylo jich tolik, kolik bych si představoval. Chtěl bych hrát co nejvíc a zvyknout si na přechod z toho mládežnického hokeje do profesionálního. Udělat ten důležitý krok a udržet se mezi seniorskými kategoriemi. To už je teď na mně, jak se s tím poperu a chtěl bych pro to udělat maximum.
S Kometou jste zahájil letní přípravu, jak zatím probíhá?
Jsem tady zhruba měsíc. Příprava je náročná a zároveň ji beru jako něco jiného. Je to trošku z jiného soudku, poznávám nové věci, ale je to fajn a dá se to zvládnout. Trenéři se z nás snaží vymáčknou maximum. Například box je pro mě absolutní novinkou (smích). Popravdě, moc mi to nejde. Občas se mydlíme s Dannym Chludilem, na toho si troufnu, už jsem byl ve dvojici i s Michalem Gulašim, no na něj si raději moc netroufám, hned bych dostal nakládačku (smích).
Jak vás přijali noví spoluhráči, a především ti starší zkušenější?
Musím říct, že skvěle a chtěl bych jim tímto poděkovat. Je tady řada výborných hokejistů, super parta a jde znát, že tady hrají fakt velcí borci. Na svém kontě mají několik mistrovských titulů a je to znát. Sleduju, jak kluci trénují, jak se připravují. A těším se na reprezentanty, až se k nám připojí. Někteří už tady byli, ale trénovat začnou později. Ať už Kuba Flek, Kristián Pospíšil, bratři Zohornové a další. Vážím si toho, že můžu trénovat v takovém mužstvu.
Většinu své kariéry jste trávil v Ostravě, nyní jste se přesunul na jižní Moravu, jak si zvykáte na zdejší prostředí?
Když budu mluvit i za bráchu, tak jsme tady oba spokojení. On to teď měl trošku hektičtější, protože maturoval. Škoda, že nejezdíme spolu na tréninky a jsme rozdělení, ale to se nedá nic dělat. Já už mám školu naštěstí hotovou. Brno jsme si už trošku prošli, bydlíme v Komíně a byli jsme se podívat i na přehradě. Moc hezké místo.
Ve středu se hraje florbal a nešlo si nevšimnout, že jste všichni hodně soutěživí a nedáte si nic zadarmo, je to tak?
Každý chce vyhrát, jdeme do toho naplno. Zároveň se tvoří parta a tým. Pak si podáme ruce a jedeme dál.
