Mírně zachmuřený, ale i přesto ochotný podělit se o poznatky z trenérské lavičky, přišel jako první na pozápasový rozhovor asistent trenéra Komety, Vladimír Petrovka. Jeho první slova objektivně zkritizovala výkon domácího mužstva: „Nemůžeme být spokojení. Hlavně se hrou v první třetině. Chtěli jsme hrát agresivně, na polovině soupeře, získávat tam puky a udržet se ve třetině,“ vylíčil pokyny, které se svým kolegou Vladimírem Kýhosem udělil týmu před zápasem. „To nám scházelo a bylo to hodně špatné. Ve druhé třetině se hra, myslím, zlepšila, ale znovu se potvrdilo, že v přesilových hrách máme problémy. Nedokázali jsme je využít a to si myslím, že bylo z hlediska toho utkání rozhodující,“ jasně definoval, kde Brno tlačila v utkání bota.
Ke špatně sehraným přesilovkám ještě dodal: „Půl sezóny tady kluci hráli něco jiného, chvíli to bude trvat. Ale znova říkám, že jestli vystřelíme dvakrát, třikrát během těch dvou minut, tak je to hrozně málo. Navíc ten důraz před brankou, to je kámen úrazu našich přesilovek.“
Individuální chyby Kometu stály tři body. I toho si trenéři všimli a nenechalo je to klidné: „Myslím si, že ty chyby, které jsme udělali, se takovému mužstvu nesmí stát. Ať už u toho prvního gólu, kdy jsme nevyhodili kotouč, tak u toho druhého, kde de facto namažeme soupeři před bránu. Je to otázka duchapřítomnosti těch hráčů na ledě, nic jiného,“ odmítl uvažovat o tom, že by si třeba hráči ještě nezvykli na jiný systém nebo nějaké jiné možnosti.
Prostějov hrál srdnatý, bojovný a především aktivní hokej nahoru, dolů. Tohle domácí trochu zaskočilo, ale především překvapilo, že tímto stylem bez menšího výkyvu dokázali uhrát celých šedesát minut: „Přiznám se, že jsme trochu spoléhali na to, že Prostějov ve třetí třetině lehce odpadne. My jsme hráli na čtyři kompletní pětky, oni na tři, ale bohužel. Prostějov nás ve třetí třetině překvapil aktivní hrou a my jsme se těžko dostávali přes střední pásmo,“ uznal kvality soupeře asistent Petrovka.
Závěrem krátce zauvažoval nad jednou z možných příčin ne úplně spolehlivých výkonů svých svěřenců před burácejícím hledištěm: „Byl to náš druhý zápas v domácím prostředí, myslím si, že je na klucích trošku deka, jsou pod větším tlakem. Aspoň mně to tak připadá,“ dodal na konec svého rozhovoru myšlenku, na které bude muset spolu s Vladimírem Kýhosem do play off ještě zapracovat.
Na prostějovském trenérovi, Martinu Janečkovi, bylo znát, že v něm zápas ještě doznívá. Ve svém hodnocení ocenil především svoje svěřence: „Pro nás to bylo další klíčové utkání. Teď budeme do konce sezóny hrát asi každý zápas klíčové utkání, pokud se chceme pokusit vyhnout baráži. Věděli jsme, že toto utkání bude derby a že bude strašně těžké. Brno má obrovsky silný kádr, jedno jméno kvalitního hráče vedle druhého. My jsme sem přijeli s přesně třemi pětkami a jedním hráčem navíc a věděli jsme, že to pro nás bude obrovsky fyzicky i psychicky náročný zápas. Chtěl bych hlavně poděkovat všem hráčům, do posledního náhradníka. V poslední době nám začala žít střídačka, začala se tvořit parta a je to určitě na té hře vidět.“
Potom se zaměřil na utkání trochu detailněji a popsal jeho průběh takto: „První třetina byla oboustranně nervózní. My jsme dělali řadu zbytečných faulů a jen díky urputnosti a dobrému bránění té čtverky, co byla na ledě, jsme se udrželi ve hře. Pak jsme takovým vydřeným gólem srovnali na 1:1,“ popisoval důležité okamžiky z první části. „Druhé dějství byla spíš taková mezihra, kde se čekalo na třetí část, kde to bylo o nervech a o štěstí. My jsme byli ti šťastnější, podařilo se nám dát gól z dorážky na 2:1 a potom i na 3:1,“ krátce shrnul gólové momenty, které jeho tým dovedly k vítězství.
„ Samozřejmě, Brno má kvalitní kádr a před koncem z toho ještě dokázali vytěžit. Ale zase naštěstí pro nás, jsme to zvládli. Naši hráči podali statečný výkon, ten konec jsme doslova umlátili a jsme strašně šťastní, že jsme uhráli tři body,“ uvědomuje si jejich váhu s blížícím se koncem základní části.
K překvapivé, nicméně velice úspěšné taktice svého týmu řekl: „Hráli jsme hodně aktivně, což vycházelo hodně z toho, že jsme se snažili během svátků co nejvíc potrénovat. Už několikátý zápas hrajeme na tři pětky, nechali jsme si hráče, kterým věříme a na které budeme spoléhat i v té koncovce. Hlavně jsme to ale zvládli herní kázní a dobrou hrou v oslabení, kde jsme až na jeden gól neinkasovali. Toto byl v Brně základ úspěchu a my jsme to zvládli,“ nacházel pouze slova chvály, kterými poctil prostějovské hráče.
Na závěr přidal bilanci současného postavení v tabulce svého týmu: „Naši soupeři, kterými jsou Šumperk a Třebíč, také vyhráli, takže pro nás je o to cennější, že s nimi stále držíme krok. Vždycky ke konci sezóny ta mužstva, kterým teče do bot se snaží dát to do kupy a dělají pro úspěch všechno. Ta soutěž je pak tak vyrovnaná, že může vyhrát každý s každým,“ popsal zvýšenou motivaci, kterou mají týmy bojující o záchranu, tak o play off takřka stejnou.
Z hráčského zastoupení přišel k rozhovoru jeden z nejlepších hráčů Komety v dnešním prohraném zápase, Roman Vondráček. Nová brněnská posila, rychlý štírek, se rozpovídal o prvním zápase v dresu Komety na domácím ledě, o tom, jaký je z něho cestovatel a jaký je jeho pohled na tři týmy, ve kterých letos působil a působí.
„ Doma jsme chtěli navázat na vysokou výhru z venku, ale bohužel jsme si to zbytečně komplikovali. Dneska se nám bohužel nedařily přesilovky tak, jako v Třebíči. I když tam nějaké šance byly, tak nám chybělo i troško toho štěstí, aby se to odrazilo před bránu nebo tak,“ pochmurně vylíčil svůj úhel pohledu na zápas.
Na otázku, jaké to je, zahrát si v sezóně za tolik mužstev už sympatický mladík odpověděl s úsměvem: „Ještě nikdy jsem to nezažil, ale beru to jako pozitivum. Je to tak, že ty kluby o mě měly zájem a ne, že by mě odněkud vyhazovaly. Jsem rád, že jsme v Kometě, protože tady jsou jasné ambice. Líbí se mi, že ten klub to řekne narovinu a že proto chce udělat cokoliv. V nějakých týmech to tak není,“ popisuje optimisticky výhledy brněnského týmu do budoucna.
„ Nechci to nějak zhoršovat, ale třeba v Hradci je super parta a všechno, ale ty ambice tam nejsou tak jasné, jako tady. Pak ještě Sparta, ale tam je to úplně něco jiného. To je mistr ligy a tam jsou ty podmínky někde úplně jinde,“ krátce se rozpovídá o svých dalších štacích, které v této sezóně prostřídal.
Ovšem jeho působení v pražské Spartě má stálé trvání: „Teď jsem tady na hostování a mám střídavý start do Sparty, takže se akorát sbalím a zítra jedu zase na Kladno. Uvidím, jestli budu hrát nebo jak to bude,“ a vysvětluje svůj poněkud náročný program posledních dní. Zároveň přidává úsměvnou historku, jak přijel po úvodním utkání za Kometu v Třebíči na zápas Vítkovic se Spartou o trochu později a výlet do Ostravy tak podnikl zbytečně.
Tuto extrémní situaci však zvládá s úsměvem: „Náročné to je, ale když se vyhrává, tak to jde samo. Už jsem to letos takhle zažil s Hradcem a Spartou. Mně osobně se docela dařilo, takže to nebylo tak hrozné,“ a dodává, že s Kometou tomu bude v budoucnu snad také tak.
Zajímavě také zhodnotil, jaké to je hrát v Brně jako host nebo domácí hráč: „V Brně je určitě lepší hrát jako domácí. Když se daří, lidi fandí, tak je to super zážitek. Když sem přijede soupeř, znám to z Hradce, tak jen vyhazuje puky, snaží se bránit a zahrát si dobrej hokej. Nemá co ztratit,“ popisuje náladu a přístup brněnských soupeřů, kteří přijíždějí do haly Rondo. „Nám se pak třeba jako domácím nedaří dát gól a když nevedeme, tak je tam větší nervozita, diváci přestanou fandit, protože jsou také netrpěliví a je to těžší. Ale je potřeba se od toho oprostit a to utkání si užívat, nestresovat se,“ pohodářsky dodává recept, jak vymítit možnou nervozitu z hokejek hráčů Komety.
Na závěr svého povídání se ještě vrátil k zápasu: „Dneska mě vážně mrzí, že se nevyhrálo kvůli divákům. Přišlo jich hodně, já jsem se na to těšil, ale bohužel se to nepovedlo. Do podvědomí to trochu zasáhne, ale s tím se musíme vyrovnat,“ optimisticky zakončil svoje ochotné povídání Roman Vondráček a odešel zpět do kabiny.