Druhou výhru jste ve finálové sérii nepřidali a končíte těsně před zlatými branami. Jaké jsou vaše bezprostřední pocity? Teď jsme hlavně smutní. Kdyby nám ovšem někdo před sezónou řekl, že budeme druzí, tak se mu vysmějeme. Ve finálové sérii jsme ovšem nebyli horším mančaftem, o to jsou ty pocity horší. Nezbývá mi nic jiného než pogratulovat Zlínu, že nás čtyřikrát porazil. To je tak všechno, co k tomu mohu říci.
Ve třetí třetině jste si vytvořili mnoho šancí, kontaktní branka byla na dosah. Odcházíte tedy se vztyčenou hlavou? Nemáme se za co stydět. Prospali jsme začátek série, možná nám po sérii se Spartou chyběly nějaké síly. Na to se ale už nemůžeme vymlouvat. Když jsme soupeře ve třetí třetině zatlačili, hráli dobře dozadu a víceméně nás nepouštěli do vyložených šancí. Neříká se mi to lehce, ale neprohrál horší mančaft, ani nevyhrál lepší. Měli více štěstí.
Co rozhodlo poslední utkání letošního ročníku? Soupeře jste v něm opět dokázali přestřílet. Rozhodovaly rozhodně přesilovky. Nebyli jsme schopni se prosadit, naopak jsme jim ve vlastní přesilové hře nabídli gól. Myslím si vlastně, že celou sérii rozhodly přesilovky, my jsme v nich byli impotentní a končíme tak druzí.
Udělali byste v posledním zápase něco jinak nebo už to ani nebylo možné? Těžko říct. Každý tady na place nechal srdíčko. Ale to, že nám to nelepilo a nebyla potřebná forma, je momentální. Za každého z nás mohu strčit ruku do ohně, že na ledě nechal všechno. Změnil bych akorát, abychom dali více branek. S tím ale už nic udělat nejde.
Jak budete vzpomínat na stříbrnou sezónu 2013/2014? Jenom v dobrém. Pro mě to byla špičková sezóna. Nemám proč být naštvaný. Sice to není ten zlatý konec, který jsme si všichni přáli, ale ještě není konec a příští rok to můžeme zkusit znovu.