Loni jste Zlínu podlehli ve finále play-off. Jak si užíváte vydařenou odvetu a postup do semifinále?
Jsem velmi rád, že jsme postoupili do dalšího kola a navíc přes Zlín. Z osobního hlediska to považuju za ještě větší úspěch, když se mi to povedlo proti mateřskému týmu.
Jak na to bude reagovat vaše nejbližší okolí?
Věřím, že rodinní příslušníci budou šťastní, že se letos povedlo postoupit mému týmu. Se zlínskými hokejisty se o tom pobavím po sezoně, teď na to není čas.
Váš strýc Petr Čajánek ukončil ihned po skončení sedmého zápasu svou hokejovou kariéru. Tušil jste už dřív o jeho úmyslu?
Doteď jsem to nevěděl, ale už v sezoně jsem vnímal nějaké náznaky, že to tak po letošní sezoně asi dopadne. Každopádně na čtvrtfinálovou sérii neměl jeho plán žádný vliv.
Zlín jste v sedmém utkání série porazili 5:0, první a tedy rozhodující branku jste vstřelil vy. Jde o nejdůležitější gól ve vaší kariéře?
Podobně jsem se trefil už v loňském play-off a tehdy šlo o emotivnější situaci, jelikož jsme po gólu naskákali všichni na led a mohli slavit postup. Tentokrát jsem jej vstřelil ve čtvrté minutě.
Čekal jste, že tak brzo může jít o vítěznou trefu?
Rozhodně ne, na druhou stranu jsme chtěli hrát ze zabezpečené obrany a Zlín k ničemu nepouštět. Po dalších gólech jsme se soustředili jen na naši hru zezadu. Postupně se začalo jevit, že půjde o klíčovou branku rozhodujícího zápasu.
Zdálo se, že vám střela nesedla. Jak jste viděl brankovou situaci vy?
Dostal jsem hodně tvrdou přihrávku od Leoše Čermáka, kterou se mi nepodařilo dobře trefit. Naštěstí ale moje střela doplachtila až ke zlínskému gólmanovi a zapadla za něj.
Do třetí třetiny jste vstupovali s náskokem čtyř branek. Čekal jste, že už se Valaši nezmůžou na odpor?
Za takového stavu se hraje těžko každém týmu, zvlášť pak v play-off. My jsme navíc začali hrát pro diváky nehezký hokej, kdy jsme vyhazovali všechny puky z pásma a nepustili Zlín do hry. Díky škaredému stylu jsme zápas v pohodě ubránili.
V utkání vaše lajna nastupovala proti formaci soupeře, která se na ledě starala o největší rozruch i počet gólů v sérii. Jak doplníte síly do semifinále?
Ne jen sedmý zápas, ale celá série nás stála hodně sil. Věřím však, že je rychle doplníme. Jelikož jsme vyhráli, půjde to snáz.
Cítili jste před utkáním velký tlak, když vás všichni fanoušci brali jako favorita a s koncem ve čtvrtfinále by se těžko smířili?
Řekli jsme si, že musíme hrát v klidu. Nejde o nějaký sestup, a tak jsme se snažili od jakýchkoli řečí co nejvíce oprostit. Jsem rád, že jsme je nevnímali a podařilo se nám tlak ustát.
Ve druhé třetině jste dohrával Čajánka a místo střetu jste narazil do mantinelu, co se stalo?
Petr ukázal své zkušenosti. Těsně před soubojem mi uhnul, a tak jsem v plné rychlosti vlétl kolenem do mantinelu. Nejde však o nic vážného, mám ho jen naražené.
Svou radost nedáváte moc na odiv. Z jakého důvodu?
Jsem samozřejmě spokojený s výsledkem, ale v tuto chvíli je zápas i série za námi. Oslavíme postup maximálně do půlnoci. Od zítra se musíme soustředit na další kolo, které začíná už ve čtvrtek.
Loni jste měli stejně krátkou přestávku mezi semifinále a finále, jeho začátek jste pak nechytli a prohrávali jste po třech zápasech 0:3. Poučili jste se pro letošní sezonu?
Nezačínáme doma, což je pro nás možná dobře. V Litvínově můžeme vycházet z obrany. Před sérií musíme pořádně zregenerovat a snad zúročíme zkušenosti z minulého roku.
Se Severočechy jste v sezoně shodně dvakrát vyhráli i prohráli. Co od série očekáváte?
Litvínovští mají výborné přesilovky, takže si musíme dát pozor na zbytečné fauly. Celkově jejich největší síla je v útoku, kde excelují zkušení hráči. Věřím, že trenéři připraví takovou taktiku, abychom je co nejvíc eliminovali.