Duel s Třincem se dlouho vyvíjel pro hosty, nakonec je z toho výhra na nájezdy. Platí pro vás tedy „konec dobrý, všechno dobré“?
Vítězství se samozřejmě počítá, obzvlášť když jde o tým, jako je Třinec. V zápase jsme si prožili slabší chvíle, prohrávali jsme o dva góly. Je dobré, že jsme soupeře dokázali zatlačit, i za nepříznivého stavu zápas otočit a vyhrát na nájezdy. Na druhou stranu se musíme poučit z toho, jak ten zápas probíhal.
Třetí zápas v řadě jsme inkasovali brzký gól. Kde hledat příčinu?
Netuším. Kdybychom tom věděli, tak bychom to určitě nedělali. Byla tam taková blbá shoda náhod před inkasovanými brankami – propadlé puky a také nedůslednost. V sobotu se podíváme na video, aby se to při zápase v Hradci už neopakovalo. Poslední zápasy to vypadá, že nás baví prohrávat (úsměv). Samozřejmě by bylo příjemnější, kdybychom ten zápas nemuseli takovýmto způsobem dotahovat, zvlášť právě proti silným celkům jako Třinec, nebo byl v Lize mistrů Stavanger. Musíme si dát na to pozor.
Nemohla na vás v úvodu dolehnout bouřlivá kulisa spojená s předzápasovým ceremoniálem?
Trvalo to asi čtyři minuty, už jsem zažil větší „zdržovačky“. Pro nás to určitě není omluva, protože jsme šli do zápasu nastartovaní a nabuzení, jak jsme měli. Jak říkám, kdybychom věděli, čím to je, tak bychom to rozhodně nedělali.
A vnímal jste vy osobně kulisu před zahájením zápasu?
Vím, že něco probíhalo. Já osobně i spousta jiných se od toho ale snažíme odprostit, protože je to hlavně show pro lidi. Kluci si tady toho po minulé sezóně užili dost, teď už to nikdo tolik nevnímá. Začalo se zase od nuly a to, co bylo, bylo.
Mohl jste si přát lepší start? První soutěžní zápas a hned vítězná branka.
Kdybychom nebyli po prvních čtyřech střídáních všichni z formace mínus dva, tak by to bylo lepší. Za gól jsem ale každopádně rád, ale předvedená hra měla ještě daleko do určitého standardu.
Před nájezdy jste si sám určil, že chcete jet?
Vybíral to Libor, takže na mně to nebylo. Byli jsme jmenovaní a já jsem se to dozvěděl až před tím pátým nájezdem.
Věděl jste jistě, že pojedete?
Nechci říct, že jsem jezdil pravidelně, ale když jsme měli v přípravě nájezdy, tak jsem tam většinou byl. Předpokládal jsem, že bych se mezi těch pět střelců mohl dostat. Vybrání bylo čistě na hlavním kouči a my jsme jen čekali na pokyny.
U samotného nájezdu vás pak napadla jako první myšlenka rychlá střela?
Určitě. Přede mnou jel Tomáš Vincour a viděl jsem, že si jej brankář krásně nalákal na bekhendový blafák, který pak pokryl. Já jsem poté nechtěl nic moc vymýšlet a navíc vím, že Šimon Hrubec je hodně rychlý v těch přesunech, a pokud by měl místo, tak se to budu snažit prostřelit.
Pomohla vám i pozice, kdy jste mohl, ale zároveň nemusel proměnit?
Naštěstí jsem nebyl tlačen tím, že kdybych nedal, tak bychom prohráli. Jelo se mi to o trochu lépe. Nic to nemění na tom, že si vždy říkám, že je to loterie, branka je malá a gólman naopak velký. Mají v tom malou výhodu, ale člověk jezdí nájezdy, aby je rozhodl. Proto hokej hrajeme.