Dnešní až do konce napínavý zápas hodnotil hráč, který na dramatickou zápletku hodně zadělal. Půl minuty před koncem totiž Bedřich Köhler snížil na rozdíl jediné branky. Zlín se díky němu dostal na dostřel. „Ještě tam bylo nějakých třicet čtyři vteřin. Za tu dobu se dají dát i dva góly, takže jsme věřili,“ neztrácel stejně jako jeho spoluhráči hlavu. Na branku se přitom sám moc nenadřel. Hovimu totiž propadla předešlá střela z výstroje a Köhlerovi již jen stačilo do kotouče jemně šťouchnout: „Takové branky dávám opravdu rád,“ usmál se hořce a dodal, že to je snadná práce.
Šikovnému zlínskému útočníkovi se v poslední době daří. V tabulce týmových střelců je “až“ na druhém místě i přesto, že již vstřelil patnáct branek. Jenže některé góly ho moc netěší: „Sice se daří, ale po brankách v prohraných zápasech jsou ty pocity smíšené, stejně jako dnes.“ Jako hlavní důvody své úspěšné střelby vychvaloval dobrou spolupráci s jeho kolegy: „Hraju s Jardou Balaštíkem, Petrem Leškou a Martinem Hamrlíkem, takže by se dalo říct, že se tam jen tak motkám. Taky mi pomáhá, že na ledě dostávám hodně prostoru,“ prozradil, za čím se skrývá jeho dobrá forma.
Jenže dnešní zápas byl jeden z těch horších, takže Bedřich nemohl být spokojený. Podle něj se Zlínu nepovedl začátek: „Trošku jsme zaspali první třetinu. Rozhodující branka byla na 3:1. Při stavu 2:1 jsme měli více ze hry, ale tahle branka byla asi nakonec rozhodujícím odskočením. Čtvrtá branka pak už znamenala, že na konci těžko budeme něco honit,“ vybíral zlomové momenty utkání. „Chvilkami jsme měli více ze hry. Jenže Kometa dnes byla efektivnější,“ narážel na nevyužité šance, které si společně se spoluhráči vytvářel. Mohlo by se zdát, že Zlínu chybí Jakub Sedláček, který dnešní večer pomohl národní dvacítce k vysoké výhře nad Rakušany (7:1). To však Bedřich odmítal: „Štůry (Tomáš Štůrala, pozn. red.) je taky kvalitní brankář, takže na to se vůbec nemůžeme vymlouvat. Od začátku sezóny jsme věděli, že Sedlo (Jakub Sedláček, poz. red.) na dvacítky pojede.“
Hráčům z města bot a červených cihlových domů se přesto podařilo zápas zdramatizovat. Možná také kvůli tomu bylo na ledě hodně emocí. Jednu chvíli to byl také sám Bedřich Köhler, který přilil vodu do ohně, když po úspěšném zákroku zajel do Hoviho: „Já bych v tom nic nehledal. Myslím, že to byl normální zápas, kdy prostě přijde sedm tisíc dvě stě diváků a žene oba mančafty do hokeje na sto procent,“ popisoval, jak na hráče působí bouřlivé publikum. Ostatně hráči extraligových kvalit by na to už měli být zvyklí: „Ve Zlíně je taky výborná atmosféra a určitě je lepší hrát před takovým publikem, než před poloprázdnou halou,“ vybral jasně jako lepší variantu povzbuzování domácího celku, než hru před prázdnými tribunami.
Kometa je letos zatím specifická také tím, že je stále na posledním místě. U této otázky byl však Bedřich opatrný a trošku zvážněl: „Takhle bych to určitě neříkal. Vidíte sami. Minulé kolo tady prohrála Slavie, dneska my. Vůbec bych to tak nebral. Každý mančaft může s každým prohrát, jestli je to doma nebo venku. Rozhodně jsme k tomu nepřistoupili tak, že hrajeme proti poslednímu týmu. Bylo to jako na každý jiný zápas,“ zavrhoval jakoukoliv myšlenku na předzápasové podcenění soupeře.
Poslední minuta hry byla hodně zajímavá. Nejdříve se Zlínu podařilo snížit v power play a chvíli na to, když se znova dostal do útočného pásma, rozhodčí hru přerušili, protože se zastavila časomíra: „To se stává. Myslím, že je fér pravidlo, že se hrálo od začátku naposledy zastavené časomíry od středového kruhu,“ nezlobil se na špatnou organizaci, která možná trošku souvisela s prvním ostrým startem nové brněnské kostky.