Rozhovory
05.02.2015
B r n o – 23. července vypukla v českém hokejovém světě přestupová bomba. Kanonýr Petr Ton se rozhodl přestoupit do klubu, který v sezóně 2013/2014 získal stříbrné medaile. „Sám určitě cítím, že Kometa je týmem, který má nejvyšší ambice,“ říkal ihned po svém příchodu jednačtyřicetiletý útočník. Uběhlo zhruba sedm měsíců a kladenský rodák hodnotí své dosavadní účinkování v modrobílém dresu. Část obsáhlého povídání si můžete přečíst již nyní, další pokračování naleznete v únorových Kometa novinách, které výjdou v pátek třináctého.
Petře, v Brně jste přibližně od začátku srpna, jak byste zhodnotil své dosavadní působení v Kometě?
Nerad bych se vracel k tomu nepovedenému začátku sezóny. Kdybych však měl celkově zhodnotit uplynulé tři čtvrtiny soutěže, do puntíku se naplňuje má představa o hokeji, který jsem v novém působišti očekával. Kometa ho v drtivé části sezóny praktikuje. Z tohoto hlediska jsem v Brně spokojený. Zároveň mě těší, že se ve většině utkání dokážu vyrovnat mladým hráčům a dokážu pomáhat týmu.
Zvykl jste si pod Špilberkem rychle, nebo vám to trvalo delší dobu?
Za ta léta jsem se hodně nacestoval, takže s adaptací v jiném městě problém nebyl. Horší to bylo s mou rodinou, protože jsem v Brně sám. Jako mladý kluk bych to asi snášel lépe, ale tohle je teď pro mě něco nového. Prakticky celou svou kariéru jsem byl obklopen manželkou, dětmi, a já jsem zrovna člověk, který je na ně hodně fixovaný. Když se nám na začátku sezóny nedařilo, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na to, že večer přijdu domů a tam nikdo. Kamarádi a moji nejbližší mi hodně chyběli, musím říct, že v tu chvíli mi šrotovalo v hlavě hodně myšlenek, i těch negativních.
Petr Ton odehrál v dresu Komety všechny její letošní zápasy. Za 44. kol si připsal velmi slušný počet bodů (20+19). Foto: Michal Eger.
Když máte jen chvíli čas, prchnete domů za rodinou, nebo přijede manželka s dětmi do Brna?
V týdnu jsem občas jezdil. Manželka po telefonu poznala, jak jsem se cítil. Někdy za mnou přijela mě rozveselit, potěšit nebo mi něco navařit. Když byly prázdniny, přijely i děti. Samozřejmě mají doma mnoho povinností, ať už školu, nebo sport, takže nelze jezdit tak často. Musím však říct jednu věc, stále mě žene vidina úspěchu, což je pořád silnější touha než to, že jsem v Brně pár dnů v týdnu sám.
Jste střelecky nejlepším hráčem Komety, přesto asi budete souhlasit, že jste mohl přidat klidně i více gólů.
Na rovinu přiznám, že já nebudu nikdy spokojený. Spokojený budu jen tehdy, až vyhrajeme ten poslední zápas sezóny. Gólů jsem samozřejmě mohl vstřelit víc. Nejvíc mi chybí branky z přesilovek a z proměněných nájezdů. Touto dobou jsem častokrát měl dva vyhrané nájezdy, osm až deset gólů z přesilovek, tohle jsou trochu ty osobní minusy, které nacházím. Čísla nejsou rozhodně špatná, ale já sám vím, že by mohla být ještě lepší a tomu týmu by celkově pomohla.
Stává se z vás poslední dobou dvorní nahrávač?
Kdo sleduje moji kariéru, tak ví, že u mě je to pořád půl na půl. Jsem spíše kombinační typ, často mě potěší pěkná přihrávka, než ten gól. Je samozřejmě hezké, že mě zařadili mezi střelce. Ale i v mých dorosteneckých a juniorských létech, případně i v prvních týmech, ať už to bylo Finsko, Kladno, Sparta nebo teď Brno, jsem to měl vždy vyvážené. Ne, jako někteří střelci, kteří dávali pětadvacet třicet gólů a deset přihrávek.
Děláte si nějakou statistiků nájezdů? Oproti minulým sezónám nejste až tak úspěšný.
Měl jsem nějaké penalty přímo v zápasech. V Boleslavi a ve Vítkovicích to mohlo být rozhodující. V Boleslavi to bylo vyloženě na remízu. Ve Vítkovicích jsem měl nájezd, kterým jsem mohl rozhodnout. A také v Pardubicích. To jsou hned tři nájezdy, kde jsem mohl rozhodnout, kdybych to proměnil, máme víc bodů.
Je to třeba tím, že vás brankáři mají přečteného?
Samozřejmě už vědí, co Ton dělá. Já si třeba na tu dotyčnou chvíli věřím a bohužel pokaždé to prostě nevyjde. Například kvůli ledové ploše, kvůli provedení, kvůli únavě ze zápasu. Z penalt mám letos bilanci 0/5. Samozřejmě to vím. Ve Varech jsem ani nešel, byť se mě trenér zeptal. Nakonec jel Franta Ptáček, a když jsem viděl, jak to proměnil, říkal jsem si, že jsem mohl jet taky. Ale pro brankáře to samozřejmě není lehké, protože Franta jede takový uspávací nájezd. Gólman čeká, jestli k němu hráč dojede, jestli vystřelí, nebo jestli po cestě třeba neupadne. (smích)
O Janu Hruškovi jste před sezónou prohlásil, že patří k nejtechničtějším borcům v extralize, spolupráce s ním tedy funguje na jedničku?
Myslím, že se to jasně ukazuje. Ještě jsme ani neodehráli extraligový zápas a po pár trénincích mi trenér říkal, jakou má představu, a že bychom spolu mohli hrát. A já jsem byl rád. Snažíme se to potvrzovat i v průběhu zápasů, že je to hráč podobného myšlení a naladěný na stejnou notu jako já. Takže si často vyhovíme. I když je mi bližší na centru, než na levém křídle, protože se dostaneme blíž k sobě. Můj hokej je hodně založený na měnících se pozicích. A on toho právě využívá a dělá mi prostor, celkově je hodně silný na puku. Alchymie musí být, a ani se o tom nemusíme moc bavit. Stále na ledě něco zkoušíme a teď už zbývá věřit, že to bude fungovat po zbytek sezóny.
Krátce po vašem příchodu se hovořilo o tom, že nebude snadné najít k Petru Tonovi centra, jak jste to vnímal? A našel se?
Já myslím, že to vykrystalizovalo. Vojta v první lajně odehrál většinu sezóny. Střídali se s Davidem Ostřížkem, ten byl pak ale zraněný. Jak se nedařilo, udělala se změna, a pak se začalo dařit nám i týmu. Myslím, že když bude Vojta zdravý, mohli bychom takto začít hrát play-off. Ale je to spíš otázka pro trenéry, jak to bude, až se všichni uzdraví. Teď jsme si to ukázali třeba v zápase s Litvínovem, ta hra se v play-off asi hodně přiblíží taktikou, hrou ze středního pásma i důslednou obranou. Myslím, že tohle by nám mohlo jako týmu vyhovovat. Musíme si připravit co nejlepší pozici a být všichni zdraví.
O extraligového matadora je v Brně dobře posraráno, reprezentační kustod Petr Ondráček dbá na správně nabroušené brusle. Foto: Michal Eger.
Co říkáte na formu Tomáše Vondráčka, který ještě loni hrál první ligu v Třebíči? Letos mu to tam neuvěřitelně padá.
Nechci, aby to vyznělo, že jsem to trochu očekával, ale Martin Podlešák byl jeho agent. Teď dal myslím přednost někomu jinému, ale s Martinem se známe. A už v létě se mě na něj ptal a já mu říkám, že ten hráč má vynikající budoucnost a velkou perspektivu. Myslím, že letos prokáže, že bude mít dobrou sezónu. Vím, že mu pomohl návrat Vildy Buriana i Kuby Korejse. Už loni s klukama hrál výborně a na tu spolupráci navázal. Tomáš má jeden z největších tahů na branku, je rychlostně vybavený a hodně živý. Na tréninku člověk nevidí, že by něco vypustil. Věřím, že na sobě bude takhle dál pracovat. I v posilovně stráví hodně času, taky ho tam z mladších kluků vidím nejčastěji. Myslím, že jde po správné cestě, jsem rád za takové kluky. Letos udělal jeden z největších výkonnostních skoků mezi všemi.
Do konce základní části chybí odehrát zhruba šest kol, už máte myšlenky na play-off a případného soupeře?
Něco už se rýsuje. Nebudu říkat kluby ani jména, ale mám to v hlavě a přemýšlím o tom. Pokud chceme pomýšlet na nejvyšší mety, musíme stejně porazit kohokoliv. Akorát je malinko jednodušší skončit na třetím nebo čtvrtém místě a hrát s pátým nebo šestým. Z prvního nebo druhého místa narazíte na rozjeté týmy z předkola. Po dlouhé pauze jsou ty zápasy strašně těžké. Je tam 14 dní přestávka, zatímco týmy z předkola hrají pořád. Neříkám, že nebudeme chtít být na druhém místě, teď jsme porazili Litvínov a máme na ně čtyři body. Na druhou stranu se pořád hraje o 24 bodů, stát se může ještě cokoliv. Nebudu zastírat, že vzhledem k důležitosti rozhodujících zápasů, by nebylo špatné začínat doma. A to je ten cíl. Když už jsme celou sezónu v té čtyřce, tak abychom se tam udrželi.
Je to přeci jen ještě předčasné, ale co vaše další hokejová kariéra? Budete se rozhodovat až po skončení letošní sezóny?
Myslím jen na play-off, do budoucnosti se zatím nedívám. Za ty poslední dva tři roky jsem se naučil, že když se rozhoduju v lednu, únoru, březnu, tak mám spoustu jiných starostí, jsem třeba zklamaný a říkám si, že už nemám za potřebí se v létě honit. Pro staršího hokejistu je to léto doopravdy nejhorší, protože to přirozené prostředí hokejisty najednou není. Někdo skončí v půlce března, někdo třeba v dubnu. A na led jdeme zase koncem července nebo srpna. Bez té letní dřiny to prostě nejde. Tak jsem se naučil, že nemá cenu si teď dávat nějaké rozhodnutí. Musí tam být zdraví, to zatím mám, a chuť. Když se tyto dvě věci sejdou, věřím, že by byla škoda končit. Člověk cítí, že by pořád mohl být platný hráč. Ale jak bude jedna z těch dvou věcí chybět, přijde těžší zranění, biologické hodiny prostě nezastavíte. Hráč se do kondice už hůř dostává, Když se bude přemáhat a nepůjde to, tak bude vyčichlý a už se těm lepším nevyrovná. Například Martin Ručínský říká, že v naší lize se hokej pořád dá ubruslit a tempo zvládnout. On bude výborně bruslit i v nároďáku, to vám říkám. U něj je teď cítit velká pohoda, chuť a energie, která mu například loni chyběla. Litvínov byl špatný. Poslední čtvrtinu přišli trenéři, on je chválil a momentálně s nimi zažívá vynikající sezónu. A vida, najednou se cítí o deset let mladší. Proto bude mít chuť i na tom nároďáku. Je vidět, že věk v tomhle není důležitý, drží ho energie celého týmu a kvůli tomu se mu daří.
