Jakube, v kariéře jste již na svém třetím mistrovství světa. Jak si světový šampionát pod Eiffelovou věží užíváte? Líbí se mi tu dost. Paříž je nádherné město, už jsem tu párkrát byl a celý šampionát si velmi užívám. Když je trochu čas a máme volno, chodíme se projít. Když se k tomu udělá hezké počasí a svítí slunce, připadá si člověk jako někde na dovolené. Ale kvůli tomu tady samozřejmě nejsme. Celkově si mistrovství zatím velmi užívám, je to po celé sezóně pěkná třešnička na dortu.
O Francii se příliš často nemluví jako o hokejové zemi, jak podle vás zvládají Francouzi organizaci hokejového šampionátu? Organizačně je turnaj zvládnutý dobře. Možná jen snad divácká kulisa by mohla být větší, ale s tím jsme před začátkem mistrovství počítali. Nemůžeme čekat, že v Paříži bude na každý zápas chodit vyprodaná hala. Na druhou stranu nás ale přijelo podpořit spousta lidí z Česka, byli slyšet, což je pro nás milé překvapení, za které jsme rádi.
Je tu něco oproti minulým šampionátům vyloženě jinak? Ani spíš ne. Možná jen, že všechny týmy jsme na jednom hotelu, což dříve nebývalo. Ale to si vysvětlujeme bezpečností, která kolem hotelu musí být. Takhle je pro pořadatele jednodušší hlídat jeden hotel, než osm různých po celém městě.
Jak zatím vnímáte své osobní počítání na turnaji? Určitě to bude velký skok z finále extraligy do zápasu proti kanadským hvězdám NHL. Rozdíl to určitě nějaký je. Přeci jenom ti hráči tady jsou ještě o nějaký level výše. Největší rozdíl vidím v rychlosti a kvalitě hry, ale není to nijak diametrální rozdíl, na který by se nedalo zvyknout. Co se týče mně, první dva zápasy nebyly z mé strany úplně optimální, trochu jsem se hledal, ale teď si myslím, že mé výkony mají vzestupnou tendenci.
Co se týče týmových výkonů, máte po pěti zápasech deset bodů, což není úplně málo, ale klidně jich mohlo být o trochu více. Souhlasíte? Přesně tak, určitě to mohlo být lepší, ale také jsme těch bodů mohli mít klidně méně. V zápase s Finskem se nám výsledek podařilo otočit až na poslední chvíli, klidně jsme z toho zápasu mohli odejít bez bodu. Musíme být spokojení s tím, co máme a soustředit se na nadcházející zápasy.
Velmi složitý byl určitě i zápas s Norskem, které po celou dobu výborně bránilo a nebylo příliš jednoduché se dostat do šancí. Jak se proti takové urputné obraně hraje? Musím říci, že to bylo dost složité. Norové hráli velmi dobře zezadu, hodně bruslili a nenechávali nám příliš mnoho prostoru. Na druhou stranu jsme ani my je nepustili do žádné větší šance a jejich obranný val nakonec překonali.
Už jste zmínil české fanoušky, kteří do Paříže dorazili ve velkém počtu. Vnímáte na ledě jejich podporu, když hala ve Francii fandí z větší části celá česky? Určitě, byli hodně slyšet, hlavně první tři zápasy. Hned na první zápas proti Kanadě se přišlo podívat spousta našich fanoušků a bylo to moc příjemné. Když vám ve Francii začnou diváci fandit česky, je to velmi milé.
Nevím, jestli jste si všimnul, ale na všech dosavadních zápasech národního týmu byla v hledišti vidět vlajka Komety. Co to ve vás evokuje? Viděl jsem ji, je to moc pěkné! Hodně mě to potěšilo. Všimli jsme si jí společně s kluky Ondráčkovými, kteří tu dělají kustody. Příjemná chvíle.
Zmínil jste Petra Ondráčka a jeho syna Filipa, kteří u národního týmu fungují stejně jako v Kometě na pozici kustoda. Je to pro vás výhoda, že se dobře znáte už z klubu? Pokračujeme zlehounka ve srandičkách a legráckách, které jsme dělali už v Kometě. Je to určitě příjemné, že ty lidi znám ještě takto více. Petr Ondráček je v národním týmu kustodem už dlouho, známe se již několik let a je to velmi příjemné.
Když odhlédneme vyloženě od hokeje, co všechno už jste v Paříži stihl navštívit? Byli jsme se podívat klasicky na Eiffelovce, prošli si Champs-Élysées, zároveň jsme si zašli i na Montmartre, jak je Sacré-Coeur. To jsou právě ty momenty, když se člověk jde projít, že si připadá jako někde na dovolené. Pak se ale vrátí zpátky na hotel do reality a uvědomí si, kvůli čemu sem přijel. Určitě je ale skvělé, že se turnaj uskutečnil v Paříži. Je to nádherné město a je zde co dělat i mimo hokej. Když bylo mistrovství v Minsku nebo Rusku, člověk moc podobných výletů podniknout nemohl.
Před turnajem se hodně mluvilo o bezpečnosti v Paříži. Jak přísná jsou bezpečnostní opatření a jak je jako hráči vnímáte? Bezpečnostní opatření jsou nejvíce vidět kolem hotelu. Čtyřiadvacet hodin tu stojí policisté, na zápasy máme policejní doprovody. Samozřejmě i když procházíte městem, všimnete si různých opaření, ať už ozbrojených vojáků nebo zábradlí a plotů. Ale není to nijak dramatické. Hlavně nad tím ani tak nepřemýšlím. Kdybych se bál někam chodit a takhle nad tím přemýšlel, mohl bych rovnou zůstat celou dobu na pokoji a nevylézat vůbec z hotelu.
Jak vám ve Francii chutná? Je to vážně, jak se říká, země gastronomie? Chutná mi. V Paříži je spousta druhů různých restaurací, takže si tu každý najde to, co potřebuje. Teď jsem si ale vzpomněl, že mně tu nejvíce asi překvapilo, když jsme před zápasem na oběd dostali v restauraci na hotelu kachnu. To jsem asi nikdy nezažil ještě (smích).
S týmem jste se dokonce vypravili na večeři do vyhlášené pařížské restaurace u Vítězného oblouku. Byl to pro vás gastronomický zážitek? Bylo to velmi dobré. Měli jsme degustační menu, takže nám číšníci neustále nosili nová a nová jídla a každé z nich bylo velmi dobré. Spousta z nás si tam velmi pochutnala, takže klobouk dolů před tím, kdo to vybíral. Asi Kuba Voráček.